Redford ukazuje Americe, že má v základech i manipulaci

Michal Procházka, Toronto
16. 9. 2010 11:50
Peníze na filmy seženou celebrity, ukazuje Toronto
Foto: Aktuálně.cz

Toronto - Robert Redford, slavný herec a v poslední době i nezávislý režisér, představil na festivalu v Torontu svůj historický film Konspirátorka zasazený do doby konce občanské války. „Dvojitý" Sundance Kid - někdejší pistolník a nynější šéf stejnojmenného festivalu - opět dokazuje, že je filmařem, který umí skvěle pracovat s herci a s atmosférou. A že je odvážný. 

Z první záběrů bojiště by sice divák mohl nabýt pocit, že půjde o další rozmělněnou verzi Jihu proti Severu. Na zemi leží mrtví muži v proděravělých uniformách, zatímco ženy už chystají dobročinné večírky na počest návratu hrdinů.

Foto: Reuters

Nicméně Redford měl mnohem silnější (a v jeho případě tradičně i osvětovější) záměr než složit další romantizující historické melodrama. Mnohovrstevnatý příběh z konce vlády Abrahama Lincolna osvětluje málo známý a ostudný proces, který provázel vznik moderní Ameriky.

Poválečná kocovina

Scénář Jamese Solomona vychází z přepisů soudního procesu s „Jižankou" Annou Surrattovou, která byla obviněna z podílu na konspiraci a organizování atentátu na prezidenta- zakladatele.

Redford prohlásil, že komentář k současnosti nebyl prvotním záměrem filmu, ale divák se mohl těžko ubránit, aby v něm nehledal metaforu Ameriky procházející „kocovinou z války proti terorismu i z národního obrození".

Podle posledních zpráv pro něj už Redford sehnal kupce, přesto se nedá očekávat, že by se snímek natočený za dvacet milionů dolarů stal hitem americké distribuce. Nabízí sice velký románový příběh, ale příliš si bere si na mušku ikonické postavy z učebnic historie.

Foto: Aktuálně.cz

Příběh Konspirátorky ukazuje represi, která následovala bezprostředně po Lincolnově zavraždění. Unionisté ze Severu se jali zastrašovat rebely i za pomocí prý první ženské popravy v dějinách osidlování Ameriky.

Zmanipulovaný vojenský tribunál Lincolnových nástupců ji odsoudil v atmosféře poválečné hysterie a dostala trest smrti, byť soudci neměli v rukou pádné důkazy. „Chtěli jsme vyprávět lidský a osobní příběh skutečných postav, o němž dnes ví málokdo. Zastiňuje ho totiž úplně jiný příběh o vzniku amerického národa," uvedl v Torontu Redford.

Přítel, nebo nepřítel

The Conspirator připomíná i klasická americká dramata ze soudní síní. Před tribunálem se tu řeší nejen drama nevinné matky v podání Robin Wright Pennové, jež brání syna před spravedlností (to on přivedl domů pozdějšího vraha Johna Wilkes Bootha a podílel se na přípravách atentátu).

Film stojí i na postavě Jamese McAvoye v roli mladého právníka, který se jen neochotně ujme obhajoby v případu, který se zdá být jasný. Drama jeho postavy spočívá v proměně, již vyvolá zjištění o zmanipulovanosti procesu. Předtím bojoval za ideály Unie, nyní se pouští do právnické bitvy proti všem, kteří chtějí cítit krev - i proti svým přátelům a snoubence.

Film klade jasné otázky: Lze vybudovat šťastnou společnost, jestliže jsme ji sjednotili pomocí strachu a účelové nespravedlnosti? A jak to ovlivňuje její vývoj a vnitřní život?

Foto: Reuters

Redford natočil za poslední dobu možná nejlepší film o americkém fanatismu, který až paranoidně rozděluje svět na dobro a zlo. Přes hodně klasickou formu (jedna z mála recenzních výtek, jež se objevují) je strhující sledovat, jak byly strach a úzkost vloženy i do kolébky současné světové velmoci. Jak kdysi řekl režisér Elia Kazan: „Součástí této mentality je i myšlení hráčů amerického fotbalu. Můžete být jejich přítelem, či nepřítelem - ale nic mezi tím."

Peníze seženou jen celebrity

Toronto, to je čím dál víc i byznys, ale řada lidí si klade otázku, jestli takhle má vypadat budoucnost „festivalového cirkusu". Ačkoliv má být akce zvaná TIFF i branou evropských a světových filmů z dalších festivalů do severoamerické distribuce, jiná než americká díla se nyní ocitají v pozadí.

Ne že by za to mohl jen festival, ten nabízí dost široký program. Zástupci zahraničních kinematografií si spíš stěžují, jak o jejich filmy nejeví zájem americký tisk ani tamní distributoři. V době ekonomické krize krizí trpí i odvážnější americké projekty „s evropským obsahem" či kritickým poselstvím vůči Spojeným státům.

Foto: Reuters

„Po finanční krizi se kinematografie ocitla v černé díře," prohlásil Darren Aronofsky, který sem hned z Benátek přivezl svou novinku Černá labuť. Třebaže má na kontě úspěšného Wrestlera a o Černé labuti se mluví jako o adeptovi na Oscary, peníze prý sháněl hůře než kdykoliv předtím. „Už jsme natáčeli několik týdnů a já jsem hercům musel opakovat, že máme dost peněz, ačkoli to nebyla pravda," svěřil se. A svůj baletní thriller s Natálií Portmanovou v hlavní roli stále neprodal do americké distribuce.

V situaci, kdy jsou investoři zdrženliví a producenti opatrní, pak získávají vliv hvězdy. Producenství se chápou celebrity, bez kterých snad nelze financovat skoro žádný projekt. A celkem pochopitelně pak často točí filmy založené na hereckých výkonech; sice kultivované, ale formálně konvenční a vy výsledku poněkud nepřekvapivé.

Například Keanu Reeves založil spolu se Stephenem Hamelem společnost Company films, jež v Torontu představuje svůj první titul Henry's Crime. Režisér Malcolm Venville v něm mísí thriller s hřejivým melodramatem a jednoduché vtipy se prolínají s inscenací Čechovova Višnového sadu. V pozadí je „návykový" americký příběh, v němž si lupič Henry uvědomuje, že toho v životě může dokázat víc, a tak hledá sám sebe a lásku, aby se stal skutečným mužem.

Foto: Reuters

Tento výběrčí poplatků na dálnici ztělesněný právě Reevesem se připlete k loupeži. Putuje do vězení, kde přijme zásadní rozhodnutí, že příště banku vykrade sám. Na radu svého parťáka se mu podaří infiltrovat se do souboru místního divadla, z něhož lze s kumpány vykopat tunel k bance. Před lupem ovšem musí nastudovat a zahrát toho Čechova!

„Je to film ze staré školy a připomíná klasickou kinematografii, která měla člověka především pobavit a potěšit. Nešlo o to předat velké poselství, ale vytáhnout diváka aspoň na chvíli z jeho problémů," říká Reeves, který má prý rozpracováno dalších šest sedm projektů.

Kidmanová, jež neodpouští

Svou produkční společnost Blossom Films založila i Nicole Kidmanová, která přijela do kanadské metropole s psychologickým dramatem Králičí nora. Velmi civilní realistický film vychází z divadelní hry. Režisér John Cameron Mitchell z látky o rozpadu rodiny udělal v podstatě herecké sólo pro samu Kidmanovou. Australská diva ztvárnila jednu ze svých nejnáročnějších rolí, v porovnání s ní je tu její partner Aaron Eckhart spíše nahrávačem (v roli rodinné přítelkyně se objevila Sandra Oh).

Foto: Aktuálně.cz

V dobře strukturovaném, přitom spontánním příběhu sledujeme příběh manželského páru Beccy a Howieho Corbettových, kteří se i po osmi měsících těžce vyrovnávají s tragickou ztrátou. Jejich Danny je obyčejný kluk ze sousedství, který vběhl pod auto; ani jeho smrt není podávána tak manýristicky jako třeba pád mimina z okna v Trierově Antikristovi.

Základní drama se ještě zrcadlí, když se dozvídáme, že o syna kdysi přišla i hrdinčina matka, která se nyní snaží dceři nešikovně pomoct. Kidmanová tu dobře odstiňuje vrtkavé změny nálad, aniž z toho je přehlídka hysterie či traumatizované agresivity. Její postava disponuje neobyčejným rejstříkem od popudlivých výčitek přes ironické posměšky po paralyzující smutek.

Sugestivně, ale bez velkých slov načrtává vnitřní napětí, jako to umí třeba Meryl Streepová. Máte pocit, že stačí málo, aby se rozpadla. Na jedné straně se třese, třebaže se snaží ovládnout. Ve způsobu, jakým v sobě uzavírá a pěstuje smutek, je přitom něco chladnokrevného.

Nedovede odpustit matce, manželovi ani „tomu sadistickému tyranovi" - jak nazývá Nejvyššího. Film zkoumá, zda k sobě manželé najdou cestu zpět, nicméně autoři pár šetří, aniž ho nechají projít další opravdu drsnou zkouškou.

 

Právě se děje

Další zprávy