Paříž - Ve věku 80 let zemřel v neděli ráno slavný francouzský filmový režisér Claude Chabrol, spolu s Francoisem Truffautem ři Jeanem-Lucem Godardem jeden nejvýznamnějších představitelů francouzské nové vlny.
Sám byl nicméně pokládán za jejího "největšího přeběhlíka", jelikož formálně tolik neexperimentoval a hodně se věnoval kriminálním a mysteriozním příběhům. Tvrdil, že "neexistuje žádná nová vlna, jen moře".
Autor více než padesátky filmů, jenž byl loni byl oceněn za přínos světové kinematografii na festivalu Berlinale, začínal jako filmový kritik v časopisu Cahiers de Cinéma. Svůj celoživotní obdiv k dílu Alfreda Hitchcocka vtělil Chabrol do studie o jeho filmech, která vyšla v roce 1957. Právě jeho tvorbou se o rok později inspiroval i při svém debutu Krásný Serge, jenž je se považuje za jeden z prvních filmů francouzské nové vlny.
I Chabrolovy vrcholy přicházely ve vlnách; po grandiózním nástupu koncem 50. let přišel útlum, na koni dalšího desetiletí se ale slavně vrátil s psychologickými thrillery s kriminální zápletkou. Třetím úspěšným obdobím byla letitá spolupráce s herečkou Isabelle Huppertovou.
V počátcích dráhy se Chabrol prosadil i jako producent; nejen u svých filmů, ale i u snímků jiných režisérů, například Philippa de Brocy. Ve většině svých filmů si Chabrol přidělil malou roli; zřídka se pak jako herec objevil i v jiných filmech, známá je jeho figura režiséra v komedii Zvíře (1977) Clauda Zidiho, kde hrál hlavní roli Jean-Paul Belmondo.
Po debutovém Sergeovi rychle následovaly v Chabrolově filmografii tituly Bratranci, Na dva západy a Hezké holky. Režisér začal sbírat ocenění na festivalech i od kritiky, nicméně v první polovině 60. jeho filmy postihl pokles diváckého zájmu.
Musel tak slevit ze svých požadavků a přijal nabídku k natočení několika špionážních filmů, jakýchsi francouzských obdob Jamese Bonda. Finanční úspěch mu zajistil obnovenou přízeň producentů, a mohl se tak vrátit k natáčení filmů podle vlastních představ.
Na přelomu let 60. a 70. let již patřil k nejuznávanějším tvůrcům psychologických thrillerů. Režisér, jenž se nikdy netajil svým levicovým zaměřením, tu často propojoval tématiku zločinu s kritikou buržoazní společnosti a pokrytectvím "lepších lidí". Jak podotkl v jednom rozhovoru: "Jsem jistě komunista, ale to neznamená, že bych měl dělat filmy o žních."
K neznámějším titulům této "řady" patří filmy Bestie musí zemřít, Řezník nebo Doktor Popaul s Belmondem v hlavní roli, černá komedie o lékaři, který se zajímá jen o ošklivé dívky.
Z následujících let vynikl jeho film Nevinní se špinavýma rukama (1975) s Romy Schneiderovou nebo Violette noziére (1978) podle skutečné události o mladé vražedkyni, kde navázal spolupráci s Isabelle Huppertovou. Na konci 70. let Chabrol natáčel reklamy a v 80. letech spíš komerčnější snímky, mezinárodní koprodukce ani účast zahraničních hvězd mu ale nevrátily slávu z počátků kariéry.
Koncem osmdesátých let se nicméně ke spolupráci s Huppertovou vrátil a výsledkem byla řada ceněných filmů jako Ženská záležitost, Obřad nebo Konec sázek (1997) či Díky z čokoládu (2000). Z roku 1990 pocházejí úspěšné Tiché dny v Clichy, adaptace stejnojmenného románu Henryho Millera.
Krom Huppertové se v Chabrolových filmech objevuje mnoho dalších francouzských hvězd. K jeho největším oporám patřila Stéphane Audranová, která se stala jeho druhou ženou. Excelovali u něj i Jean-Claude Brialy nebo Jean Yanne.
Chabrol byl třikrát ženatý a měl čtyři děti; synové Thomas (1963) a Matthieu (965) se také pohybují v umělecké branži, Thomas je hercem, Matthieu jako skladatel od 80. let komponoval pro otcovy filmy.
