Benátky začal zostra mstitel Danny Trejo s mačetou

Michal Procházka, Benátky
2. 9. 2010 22:30
Na slunečném pobřeží Lida kape z filmového plátna krev
Foto: Reuters

Benátky - Novináři se v Benátkách ani nestačili rozkoukat a už je možná za nimi nejatraktivnější část programu. Festival ve středu slavnostně zahájila očekávaná Aronofského Černá labuť, už večer se odbyla i tiskovka očekávaného nářezu Machete, který má na svědomí Tarantinův klon Robert Rodriguez.

Benátky bojují tvrdě o místo na slunci; z kdysi výsadního postavení na festivalové mapě je vytlačují už i v zámořském Torontu, kde se přehlídka ohlašující začátek oscarové sezony koná hned následující týden.  Ředitel 67. Mostra Internazionale d'Arte Cinematografica Marco Muller tak nahání k novinářům celebrity a přitvrdil i volbou Quentina Tarantina do čela poroty.

Foto: Reuters

Pod jeho vládou je zatím festival rudý až běda - a není to jen barvou slavnostního koberce, kterým je oblepen Palazzo del Cinema. Na slunečném pobřeží Lida, kde se promenují celebrity, kape z plátna dost krve.

Retrospektiva připomíná rané gangsterky muže, který změnil podobu filmového střihu a udělal z akčního masomlýna téměř balet z Labutího jezera. Hongkongský režisér narozený v Číně John Woo, který tu dostane cenu za celoživotní dílo, uvedl ve čtvrtek klasického Killera (1989) a hned poté se dostalo i na korejský remake jeho Lepšího zítřku (1986), jejž natočil Song Hae-sung.

Machete zabíjí a vyzývá k revoluci

Sály festivalu se už prohnal i Rodriguezův film Mačeta, který v hlavní roli opět uvádí Dannyho Treja, strašidelného padoucha z autorova slavného Desperada a potetovanou celebritu, kterou si pamatujeme i z karlovarského festivalu.

Foto: Reuters

Tentokrát si někdejší skutečný kriminálník, z něhož se rekrutoval hollywoodský herec, střihnul federála, jenž se mstí mexickému drogovém bossovi, který financuje kampaň zkorumpovaného amerického senátora brojícího proti imigrantům (luxusní obsazení Roberta de Nira).

Nejen za Trejovy vlasy přitažený příběh je očekávatelně impulsem k ohňostroji násilí. Z černé grotesky cítíte extatickou radost, s níž Rodriguez variuje řezničinu béčkových krváků, gangsterek, ale i westernů a erotických filmů.

Nejde o jemnou práci se skalpelem, ostatně Machete neumí třeba ani esemeskovat, ale o scénky s těmi nejbrutálnějšími nástroji - nejlépe lékařskou rozbrušovačkou lebky či alespoň zahradnickými nůžkami. Rodriguezova poezie vychází z odzbrojujícího humoru, s nímž lze někomu vývrtkou odšpuntovat lebku nebo titulní fetišistickou mačetou čtvrtit hned čtveřici mameluků na různé způsoby.

Mexická diaspora v Texasu soudí Ameriku

Foto: www.vivamachete.com

Kolem běhají téměř komiksové bojovnice v minisukních a občas ošetřovatelky s pistolkami. Machetovi pomáhají v nastolení dobra dvě fetišistické sexy střelkyně, které ztělesnily Jessica Alba a Michelle Rodriguezová. Celý film ale stojí na ironické a sugestivní vizáži Dannyho Treja, který namísto svalnatých krasavců z Hollywoodu hraje živočišného vrásčitého nadsamce.

Podobné filmy plné „bezstarostného" násilí (bez realismu i bez zákona) možná patří spíš do 90. let, ale filmař neztratil nic ze své formy počátků. Nové je však u texaského režiséra vážné téma, jemuž má celá otrlá legrace nakonec sloužit. Film se docela chytře vyslovuje k problému ilegálních mexických imigrantů, kteří si ve filmu vybudovali spikleneckou síť převaděčů přes americkou hranici.

Čtěte také:
Benátky nabízí lupiče Afflecka, Schnabela i Murakamiho

Proti nim stojí zkorumpovaní politici, kteří vyvolávají mezi občany xenofobií nálady, aby vyhráli volby. Ve skutečnosti mají pomoct mexické mafii, aby ovládla hranici a pašování drog i lidí, neboť na „levné pracovní síle stojí celý systém dostupného konzumu".

Foto: Aktuálně.cz

Pod povrchem zábavného násilí jde o (trochu černobílou) kritiku bílé, konzervativní a náboženské Ameriky, jejíž rétorika o zemi svobody, puritánské víře a zemi zaslíbené byla zkorumpovanou elitou zneužitá - a vyprázdněná. Když po závěrečné hře s kulomety a autíčky stanou na plátně revolucionáři s mačetou v napřažené ruce, napadne vás, že se buď Rodriguez zbláznil, nebo vážně vyzývá k revoluci.  

Oscarové želízko pro Portmanovou

Naopak nový film Darrena Aronofského Black Swan je příkladem výsostné filmařiny, která se vrací k autorovu tématu - lidským posedlostem. Tentokrát líčí příběh baletky, která má nahradit v souboru starší kolegyni v nové inscenaci Labutího jezera.

Ďábelský choreograf Diaghilev (Vincent Cassel) se Ninu (Natalie Portmanová) posedlou dokonalostí snaží vyprovokovat všemožnými prostředky k tomu, aby tato křehká tanečnice zvládla na jevišti ztělesnit nejen bílou, ale i zlou „černou labuť".

Film stojí do značné míře na této herecké proměně, stejně jako na ztvárnění psychologického dramatu člověka, který se trápí vlastní nedokonalostí, ale i žárlivostí a záští. Napětí (oproti předchozímu Wrestlerovi) velmi stylizovaného a estetizovaného příběhu vychází z očekávání, kam až dokážeme zajít.

Foto: Reuters

„Natalii jsem potkal už před deseti lety, seděli jsme spolu na kávě a já se dozvěděl o její lásce k baletu. Neměl jsem ani příběh, jenom jsem věděl, že s ní budu točit podobný film," svěřil se v Benátkách Aronofsky.

V novinářském zákulisí se šeptá, že se snímek řadí mezi první oscarové favority především v kategorii ženského hereckého výkonu. Naopak někteří kritici těžce zvládali Aronofského styl vyprávění, který trochu matoucím způsobem střídá subjektivní kameru i výpůjčky z thrilleru, a dokonce hororu. Pravda je, že na baletní serenádu se tu navíc navlékají i drogy a lesbický sex - rovnou mezi dvěma hlavními rivalkami. Chyběl jen ten rock´n´roll.

Schnabelovo zklamání

Zajímavé téma sliboval nový film Juliena Schnabela Miral, který líčí široce rozkročený příběh několika žen na pozadí palestinské historie. Jenže z toho vzešla nuda plná dobrých úmyslů, historických exkurzů a přání pro jednou vyřešit palestinské trauma. Nezbytnou hvězdnou stafáž, aby se film dostal k publiku, tu dělá ochotně, byť ne moc dobře Willem Dafoe.

Foto: Reuters

Schnabel musel na tiskovce odrážet i dotaz, proč natočil film v angličtině, když se vše odehrává mezi Palestinci v Ramalláhu a v Gaze či v izraelských bordelech a vězeních. Angličtina zní v příběhu o nezdolné pýše i bolesti a touze po svobodě skutečně trochu jako z výukového videa organizace pro lidská práva. A divák přemýšlí, jak se asi budou chovat a jednat skutečné ponížené ženy.

Škoda, že zřejmě skvělá předloha spisovatelky Ruly Jebreal nedostala trochu důstojnější podobu. Snad film opravdu alespoň trochu změní obraz Palestiny jako země plné teroristů a zanedbaných chudáků, kteří ve skutečnosti stejně jako Hindi Husseini z filmu chápou, že jejich největší zbraní nejsou bomby, ale vzdělání.

 

Právě se děje

Další zprávy