Jak může dopadnout posvátná legenda o králi Artušovi, rytířích kulatého stolu a o jejich hledání Svatého grálu v nezodpovědných prstech skupiny Monty Python?
Do příběhu z temného středověku vejdou kokosovým klusem, což podnítí spor o stěhovavosti těchto ořechů a nosnosti vlaštovek, následuje osekávání Černého rytíře, odchod z Camelotu (makety), aby je oslovil sám Bůh (kreslený) a dal jim úkol (nemožný) najít Svatý grál. Jenže pro tuhle partičku není nemožné nic.
Monty Python a Svatý grál, první film skupiny, vznikl roku 1975, rok po odvysílání posledního dílu Létajícího cirkusu. Nápad vzešel v roce 1974 z hlav Terryho Jonese a Michaela Palina (oba vystudovali dějiny, jeden v Cambridgia, druhý v Oxfordu), svou porci surrealistických ukrutností k němu přidali John Cleese a Graham Chapman, slovní ekvilibristiku i slova k praštěným písním Eric Idle; a vše pak doprovodil fantasmagorickými animacemi Terry Gilliam.
Jejich filmová komedie byla naprosto novátorská v tom, že se odehrává v ponurém středověku, ovšem s postavami, jež řeší zcela současné problémy. „Zcizovací" průniky do dnešního světa nijak neovlivňují způsob podání příběhu, který je i v těch nejkomičtějších scénách podáván s vážností hodnou legendy. Strach, smrt, víra, odhodlání postavit se nepříteli (byť je jím králík zabiják) - vše je tu předváděno jako seriózní drama.
Vznik filmu provázela řada bizarních potíží. „Terry a já, dva zoufalí filmaři, jsme prohlásili, že režírovat může jen ten, kdo se jmenuje Terry." (T. Gilliam) „Problém byl v tom, že jsme měli dva režiséry, ani jeden z nich předtím nerežíroval, a oba byli cvoci." (Carol Clevelandová). „Nakonec Terry Gilliam pochopil, že nejsme papírky v jeho animaci, ale živé bytosti v brnění, které nás řeže do kolen." (John Cleese) - Od té doby s herci pracoval Terry J. a o kompozici záběrů se staral Terry G.
Dva týdny před natáčením jim referát životního prostředí Skotska zakázal přístup na hrady, které si vybrali. „Je neslučitelné s důstojností staveb... Jasně, sranda znevažuje krutosti a krev prolitou na těch hradech. Zvláštní." (Terry G.)
Při prvním záběru na vrcholku skotských hor se jim pak vysypala všechna kolečka z kamery.
Graham Chapman v roli krále Artuše během natáčení dokázal, že je skutečně hercem hlavních rolí, ale také se poprvé projevily jeho vážné problémy s alkoholem. Ve scéně s Mostem Smrti nebyl schopný přes něj přejít. „Neměl jsem svou denní dávku. Měl jsem delirium tremens." Nakonec v jeho kostýmu, šel přes most asistent režie.
Film by vůbec nevznikl nebýt finanční podpory Pink Floyd, Led Zeppelin nebo Petuly Clark. „Oni byli mnohem slavnější a mysleli si, že si to odepíšou z daní, jenže ten film vydělal tolik, že jim to nakonec daňově ještě přitížilo." (Terry G.)
Mimochodem jedním z největších fanoušků tohoto filmu byl Elvis Presley; viděl ho prý snad 45x, uměl ho zpaměti, ale pokaždé se prý smál, až slzel.
