Recenze - Dobré adaptace divadelních her obvykle divákům nabízejí solidně vystavěnou zápletku a dialogy vysoko nad hollywoodským standardem. Opírají se také o výkony hvězd užívajících si možnost zase jednou něco opravdu hrát - a také o precizní a rozmyslnou režii, podřizující "divadelní" kvality předlohy požadavkům filmové podívané.
To je i případ Pochyb, které režíroval John Patrick Shanley podle svého scénáře inspirovaného vlastní divadelní hrou. Drama s podtitulem "Podobenství" v roce 2005 získalo řadu ocenění včetně prestižní Pulitzerovy ceny.
Jeho filmový přepis patřil mezi favority v pomyslném hlavním dostihu uplynulé sezóny. S pěti nenaplněnými nominacemi se však Pochyby staly nejvíc opomenutým titulem letošní oscarové nadílky.
Politizující Akademici patrně zohlednili i fakt, že Spojené státy potřebují v době hospodářské krize jednoznačně pozitivní poselství. To sice nabízí i Shanleyho pozoruhodné dílo, zároveň však odrazuje nejširší diváckou obec výlučným prostředím, nezvyklými postavami, předpokládaně "nudným" žánrem a požadavkem myslet.
Rozvrat systému
Pochyby se odehrávají v roce 1964 v uzavřeném světě chlapecké církevní školy a jejich hlavními hrdiny jsou duchovní osoby, vzdávají se však zjevných náboženských symbolů. Učebny ani pracovny učitelů sice nezdobí krucifixy - na všechny protagonisty nicméně o to naléhavěji číhají za každým otlučeným rohem přísná pravidla.
Jejich strážkyní je obávaná ředitelka školy Aloysius Beauvierová (Meryl Streepová). Postřehne i nejdrobnější vychýlení z rovnováhy letitého fungujícího systému, počínaje žákem klimbajícím při bohoslužbě a konče zálibami v přeslazování čaje a znepokojivých podobenstvích, jimž holduje kněz Flynn (Philip Seymour Hoffman).
Když jeptiška pojme podezření ohledně Flynnova vztahu k novému afroamerickému žákovi Donaldu Mullerovi, neváhá ani okamžik: kněze musí usvědčit a odstranit ze "své" školy. Flynn však její obvinění vznesené v ústraní opakovaně popře. Žáci a věřící ho zbožňují, svou práci miluje a nenechá se o ni nějakou akurátní megerou připravit.
Listí na podlaze
Hlavní svědkyní tajného, ale vražedného souboje dvou silných povah a dvou protikladných životních koncepcí se stává mladá idealistická sestra James (na Oscara nominovaná Amy Adamsová). Kdo má pravdu? A jak to dokáže? Spolu s mladou učitelkou se začne zmítat v nejistotě i divák.
Ředitelce školy poskytuje postavení výhodu v souboji jen zdánlivě. Svět kolem totiž nezrcadlí řád, který ctí Aloysius každým hnutím mysli. Kněz je jeptišce v rámci tradičně mužské církevní hierarchie nadřazený a vedení školy navíc záleží na tom, aby Donald jako první barevný žák školy uspěl. A nové, velmi znepokojivé hledisko do případu vnáší i chlapcova matka (rovněž nominovaná Viola Davisová).
Vnější události tak do neprodyšně uzavřeného světa stárnoucí ženy pronikají stejně neúprosně jako podzimní listí přiváté na čistou podlahu třídy nedovřeným oknem. Aloysius navenek zachovává klid, ale tuší, že Flynn - ať vinný či nevinný - je prvním poslem měnící se doby. Její čas naopak nenávratně míjí.
Časy se začínají měnit
Také otec Flynn cítí svou současnost jako začátek bojů a proměn; 60. léta se pro Američany stala dobou zpochybňování pravidel, což akcelerovala i vražda prezidenta Kennedyho, kterou kněz zmíní v jednom ze svých brilantních kázání.
Flynn ani jeho nadřízení ale netuší, že Aloysius a zvláště bystrá a vzdělaná James se také brzy stanou účastnicemi společenského diskursu - jako ženy. Právě ženskost jeptišek představuje jeden z zajímavých momentů vyprávění. Neupozorňuje na ni kupodivu ani tak mladá a hezká dívka, jako její stárnoucí nadřízená.
Jistě je to díky Meryl Streepové, jejíž lidské i herecké kouzlo je hlavní atrakcí Shanleyova filmu. Úchvatná herečka se však svého třetího Oscara nedočkala. Stejně jako vynikající Philip Seymour Hoffman v roli kněze zahleděného do svých ďábelsky dlouhých a úzkostlivě čistých nehtů, jenž získal pouze oscarovou nominaci (jednu zlatou sošku už však má za drama Capote).
Oscar nepřipadl ani dramatikovi Shanleymu za obdivuhodně vycizelovaný scénář, před nímž akademici upřednostnili populistického Milionáře z chatrče. Autor Pochyb, který se filmu věnuje jen příležitostně, se však v žánrově odlehčenějším prostoru vyzná stejně dobře jako jeho oceněný sok Simon Beaufoy: má na oscarovém kontě romantickou komedii Pod vlivem úplňku (1987).
Uživatelsky nepřátelský film
Shanley si však tentokrát zvolil žánr modelového psychologického dramatu a s ním i riziko menší divácké atraktivity. Napětí v Pochybách zůstává vnitřní a vyplývá ze vztahů postav a proměnlivé hodnoty jejich argumentace. Film klade otázky, ale odmítá na ně divákům poskytovat odpovědi a navíc je průběžně frustruje.
Chcete alespoň zahlédnout vlasy sestry Aloysius? Máte smůlu. A pokud doufáte, že věčně porouchaná žárovka nad jeptiščiným stolem nakonec někoho zabije, budete se asi dost nudit.
Tenhle malý, chytrý snímek nepůsobí uživatelsky příjemně, pokud ale máte rádi psychologická dramata a trpíte na Streepovou, i když netančí, neváhejte mu zvýšit návštěvnost. Tahle drobná frustrace vám totiž promaže mozkové závity - beze všech pochyb.
Doubt, USA 2008. Scénář a režie John Patrick Shanley, kamera Roger Deakins, hudba Howard Shore. Hrají Meryl Streepová, Philip Seymour Hoffman, Amy Adamsová, Viola Davisová, Joseph Foster ad. 106 minut, distribuce Falcon. Premiéra v ČR: 5. března 2009.
