Los Angeles - Vědělo se, že Clint Eastwood nepatří tak úplně do starého železa, byť už má vrásky i na bělmu a na zubech, ale málokdo předpokládal, že dokáže vyhrát žebříček návštěvnosti s tak fantastickým výsledkem. Těžko říct, co nalákalo uplynulý víkend do kina tolik diváků, aby tržby filmu Gran Torino byly za tři dny téměř 30 milionů dolarů - a od čtvrtka do neděle dokonce 40 milionů.
Gerontofilie? Ubohá konkurence dalších novinek? Nádherný retro plakát? Nostalgie po akčních hrdinech z dřívějších věků? Gran Torino je Eastwoodův návrat ve velkém stylu a zároveň definitivní rozloučení s hereckou kariérou, odteď už hodlá jenom režírovat. A při tom triumfálním odchodu mu tleskají diváci i kritici.
Bláznivé, temné, nebo rasistické?
Gran Torino se ihned po uvedení vyšvihlo v lidovém hlasování na IMDb na pozici 125. nejlépe hodnoceného filmu všech dob a víc než tři čtvrtiny recenzentů ho chválí jako "okamžitou klasiku".
Postavu nabručeného veterána korejské války Walta Kowalského, který s brokovnicí v ruce vyhání ze svého trávníku čínské imigranty, označují za "ikonického ranaře", který se už teď zapsal do dějin a do srdcí publika.
Recenzentka periodika NewsBlaze Prairie Millerová popisuje Eastwoodův přístup k roli i režii filmu jako "bláznivě temnou a zábavnou sebeparodii na Drsného Harryho" - v čemž se shoduje s většinou těch, jimž se film líbil.
Její redakční kolega Kam Williams naproti tomu popsal snímek jako "hrozný mix Osmé míle, Karate Kida a Přání smrti" a zkrátka něco, co patří do éry intolerance před Obamou. Většina kritiků se ovšem Eastwoodovým náhledem necítí dotčena a nepociťuje ho jako rasistický.
Podle Williama Arnolda ze Seattle Post-Inteligenceru jde o "zábavný hybrid, zčásti politicky nekorektní komedii, zčásti domobranský akční film a zčásti úsměvné podobenství o multikulturalismu na americkém předměstí".
Emanuel Levy přirovnává Eastwoodovu cestu k Johnu Wayneovi, který si až ve dvaašedesáti ve filmu Maršál (True Grit) dovolil dělat legraci ze svého dosavadního obrazu. Eastwood takto demytizoval své kovboje už v anti-westernu Nesmiřitelní v roce 1992, ale na Drsného Harryho došlo až nyní.
Každopádně nejlepší start
Podle Rogera Eberta z Chicago Sun-Times jde o "podmanivou studii o hněvu, násilí a vině a hanbě, jež na ně vrhají stín". Nicméně našli se i recenzenti, na které Gran Torino nezapůsobilo v žádném směru. J. R. Jones z deníku Chicago Reader napsal, že „stejně jako Wooddy Allen i Clint Eastwood dospěl do bodu, kdy jsou jeho filmy lepší, pokud v nich nehrají".
Michael Sragow z Baltimore Sun zase soudí, že "Gran Torino má do nejlepších Eastwoodových filmů daleko a tleskat mu mohou jen skalní fanoušci. Pro zbytek půjde o průměrnou až uspávající záležitost".
Ať už se ale názory jakkoli různí, Eastwood-režisér má v nadcházející oscarové sezoně ve hře hned dva tituly: kromě Gran Torina i předcházející drama Výměna s Angelinou Jolie. Gran Torino zaznamenalo dokonce nejlepší komerční start ze všech filmů, které kdy Eastwood natočil od konce 70. let, kdy se podrobně sledují výsledky návštěvnosti.
| Čtěte také: Angelina Jolie žadoní o Oscara jako zoufalá matka |
Je pravděpodobné, že jeho herecká rozlučka nasbírá doma více než 100 milionů dolarů a překoná, tak jeho dva dosavadní největší hity - kromě Nesmiřitelných i Million Dollar Baby. V Česku se Gran Torina dočkáme 19. února.
Nejsme nenávistné slepice!
Zbylé tři víkendové novinky v amerických jsou slabé. Ne snad co do tržeb, ale jistě co do trvanlivosti. Už v příštím týdnu zřejmě půjde o prošlé zboží a lidé budou setrvale chodit na filmy jako Podivuhodný případ Benjamina Buttona, Milionář z chatrče, Nouzový východ a The Wrestler, které právě získaly Zlaté glóby a tím pádem i značnou reklamu.
Komedie Válka nevěst (Bride Wars) se umístila na druhém místě s tržbami 21,5 milionu dolarů za víkend. Příběh vypráví o dvou kamarádkách v podání Kate Hudsonové a Anne Hathawayové, které se rozhodnou uspořádat svatbu v jeden den. Postupně na sebe ale začnou nevražit a snaží se navzájem zhatit si obřad.
I tady zde panuje shoda recenzentů a publika: film chápou jako zbytečné zaplácnutí volného času a příběh jim připadá, jako kdyby ho vygeneroval počítač. Muži i ženy se cítí uraženi tím, že tento film líčí hrdinky coby zástupkyně ženského pokolení jako nenávistné slepice, které umějí pouze podle intrikovat.
Tom Long z Detroit News tvrdí, že film "vrací feminismus zpět nejméně o století" a pociťuje jako zahanbující, že se Anne Hathawayová, jež loni okouzlila svým výkonem ve snímku Rachel Getting Married, zahazuje v příběhu, který je "útokem na veškerou romantiku".
Wendy Ideová z britských Timesů se dokonce dotčeně ptá: "Odkdy filmy pro ženy nasákly takovou nenávistí vůči ženám? Opravdu nás má film o ženách a cílený na ženy přimět k tomu, abychom se cítily špatně za to, že jsme holky?"
Buď jak buď, tržby z prvního týdně odpovídají dlouhodobým výsledkům podobných filmů. Jak Deník princezny 1-2 a Ďábel nosí Pradu s Hathawayovou, tak Jak ztratit kluka v 10 dnech, My dva a křen a Bláznovo zlato s Hudsonovou obvykle mají přes víkend okolo 21-27 milionů.
Strašidelný rabín Oldman
Třetí místo o víkendu patřilo s 21, 2 miliony hororu The Unborn (Nenarozený), v němž jedna dívka zjistí, že jí tělo chce uzmout bratr-dvojče, který zemřel v děloze. Postupně pak zjistí, že jde o reinkarnaci jiného chlapce, který byl umučen v Osvětimi při nacistických experimentech. S vymítáním zlého ducha-dybukka jí pomáhá rabín.
Film láká na plakáty, z nichž některé jsou velmi strašidelné a jiné zobrazují sexy obrázek dívky ve spodním prádle před zrcadlem. A kombinace umělé hrůzy, holocaustu, exorcismu, židovské mystiky a laciné erotiky působí na naprostou většinu recenzentů nevkusně.
Mnohým překombinovanost zápletky připadá až směšná a její zdlouhavé rozplétání nudné. Rovněž obsazení některých rolí prý není nejšťastnější a film je plný klišé. Mnohé překvapuje, že za scénářem a režií stojí David S. Goyer, který má za sebou už filmy jako Smrtihlav (Dark City) a Blade či spolupráci na scénáři Batman začíná a že se k roli rabína nechal uvrtat tak dobrý herec jako Gary Oldman.
Na zpověď do kina
Poslední novinka týdne, melodrama Not Easily Broken (Nedá se tak snadno zlomit) od režiséra Billa Dukeho, kterého si většina lidí pamatuje spíš jako akčního herce z filmů typu Komando a Predátor, vypráví o manželském páru, jehož život se změní po nešťastné autonehodě.
Snímek stál pět milionů dolarů a utržil o prvním víkendu 5,6 milionů. Cílí především na věřící černošské publikum a recenzenti ho popisují jako obdobu zpovědi v kostele či jiné formy psychoterapie.
Coby filmové dílo je ovšem Not Easily Broken příliš sentimentální a moralistický, navíc zjevně straní muži jako pilíři rodiny a státu, přesně v duchu konzervativní ideologie.
Jak poznamenal recenzent Kyle Smith z New York Postu: na takové filmy se specializuje režisér Tyler Perry, který je chrlí jeden za druhým. A proč se spokojit ještě s imitací Perryho od Duka?
