Recenze - Francouzská herečka Julie Delpy je divákům nejznámější z filmů Před úsvitem a Před soumrakem Richarda Linklatera.
A žádný článek věnovaný jejímu režijnímu počinu 2 dny v Paříži nezapomene připomenout, že i tady je něžnější polovinou francouzsko-americké milenecké dvojice na výletě v Paříži.
Ztvárnila tu neurotickou Francouzku Marion, která je na cestě po Evropě se svým americkým hypochondrickým přítelem Jackem.
Místo zasněné romantiky tu ale má místo spíš štiplavý humor allenovského střihu; jejich postelové hrátky končívají často spíš hádkou než vášnivým sexem.
O to větším množstvím sarkastických hlášek se ti dva častují, když skončí v Marionině rodné Paříži. Vydáni napospas jejím láskyplně neodbytným rodičům - ztvárněným skutečnými rodiči Julie Delpy - i hordám jejích exmilenců, kteří se jim neustále staví do cesty. Není divu, že na povrch začne vyplouvat čím dál víc překážek jejich šťastné budoucnosti.
Julie Delpy - právě režijně i herecky pracuje na konkurenci Jakubiskovy Bathory alias filmu Hraběnka - očividně viděla hodně komedií od Woodyho Allena.
Sama se ve filmu stylizuje do jakési Annie Hall a jako režisérka je zase Woodym v sukních.
Nikdy nejde daleko pro neurotický výkřik, hypochondrický povzdech ani sarkastickou hlášku a výsledkem je film, který působí, jako by ho natočil sám Woody Allen, ale zapomněl přitom něco sdělit.
Pokud to není přesvědčení, že ženy a muži jsou dva odlišné živočišné druhy - stejně jako Američané a Francouzi.
Marion s Jackem jsou spolu dva roky - ale jako by to byla věčnost, soudě podle vzájemného znechucení. Sice se dokola po allenovsku škorpí, jenže tím to končí; žádná zpráva ani podobenství o krizi vztahů a milostném odcizení. Snad jen otázka, jestli spolu mají dva lidé žít navzdory všem rozdílům.
Zatímco Delpy se trochu usilovně stylizuje do mírně usedlé Francouzky, Adam Goldberg s přehledem a půvabem zvládá roli hypochondrického Američana.
Trápí ho všechno, s čím se v té odporné Evropě setká - od sexuálního problému s „dětskými kondomy" přes trauma s fotkou s balonky v intimních místech až po neodbytnou Marioninu matku v zástěře s lebkami.
Vzájemné předsudky a spousta malých vtipných katastrof postihují dvojici i její okolí snad v každé minutě. Což sice působí svěže a vtipně, ale po čase se záplava sarkasmu přece jen začne trochu přejídat.
Blízký bude tenhle lehkonohý styl zejména divákům, kteří milují šťouchance do amerických řad a štiplavá porovnávání kulturních rozdílů.
Marionin otec ani nezastírá pohrdavý vztah k zaoceánské velmoci, když počastuje u oběda nad králíkem Jacka spisovatelským kvízem.
Americké turistky tu jako parta bludných Holanďanů brázdí ulice Paříže za přízrakem Šifry mistra Leonarda a mladí Francouzi naopak vyznívají jako sexuální maniaci, kteří se nedokáží bavit o ničem jiném než o sexu a penisech, případně o fašistických vaginách.
Režisérka si každopádně mohla odpustit štiplavý voiceover, který ubírá na působivé atmosféře, a trochu prokrátit dialogy - občas se Jackovi divák nemůže divit, že je ze své partnerky tak otrávený.
I v tom film až moc připomíná Woodyho Allena; škoda jen, že se fascinace jeho humorem se někdy blíží spíš dokonalému epigonství.
Navzdory všem těm hádkám a drobným rozepřím je to ale především film o lásce, jak ukáže až nečekaně dojemný závěr.
A možná o ní pořád vypráví mnohem víc a mnohem uvěřitelněji než řadové romantické komedie z Jackovy domoviny.
2 dny v Paříži (2 Days in Paris), Francie, Německo 2007. Režie Julie Delpy, hrajkí Julie Delpy, Adam Goldberg, Alexia Landeau, Marie Pillet, Albert Delpy, Daniel Bruhl a další. 96 minut, distribuce Palace Pictures. Premiéra 25. září 2008.
