Recenze - Na počátku westernu 3:10 Vlak do Yumy vidíme žánrově typickou sekvenci přepadení dostavníku, která v sobě spojuje to nejlepší z tradic i moderní filmařiny.
Víření prachu, oslepující slunce, drkotání kol, dusot kopyt, výstřely, výtrysky krve, všechno ve správně gradujícím temporytmu a náležitě zvýrazněné, jak to umí dnešní Hollywood, který za jistých okolností plodí výjevy působící ještě o něco reálněji než skutečnost sama. Snad jen ty zuby mají někteří herci příliš výstavní.
Člověku hned dojde, proč byl Vlak do Yumy nominován na Oscary za zvuk a hudbu. Nejde o běžnou vrcholnou profesionalitu, ale o to evokovat hudbou zašlé časy slávy westernů, které se dnes už netočí, a pomocí superdetailního zvuku dokázat, že tento žánr dovede znít dobře i v současných kinech.
Zatímco westerny posledních let jsou deziluzivními pohledy na americkou minulost, parodiemi, pastiši či snahami o feminizaci, snímek režiséra Jamese Mangolda (Země policajtů, Narušení, Identita, Walk the Line) se nesnaží o nic víc, než být poctivým žánrovým kouskem a jde na to přes silný příběh.
Zločinec Ben Wade je po x-té loupeži chycen kvůli náklonnosti k zelenookým dívkám a má být eskortován na vězeňský vlak se zastávkou v Yumě. Do družiny se přihlásí i farmář Dan Evans, jemuž hrozí, že mu kvůli dluhům nelítostní majitelé půdy seberou živnost i domov.
Cesta do Yumy je nebezpečná, prochází územím indiánů a eskortě je v patách Wadeova banda dočasně vedená psychopatickým pohůnkem Charliem Princem.
Motivace, která pohání jednonohého klaďase Evanse, jsou ovšem složitější a fatálnější; chce zpět dávno ztracenou důstojnost, ale svou účastí vlastně pomáhá i těm, kdo ho vykořisťují.
Scénář vůbec připisuje každé postavě skryté stránky a případně i dilemata, jež se osvětlují v průběhu putování. Žádný člen eskorty není nevinný ochránce Dobra a arcipadouch Ben Wade si zase bohorovnými šprýmy snadno získá srdce publika.
A jak by ne, když ho hraje Russell Crowe, o němž by nejzprofanovanější žurnalistické klišé pravilo, že si roli "užívá".
Správně by se ale mělo říct, že Crowe s přehledem vyhrané hvězdy vystihuje požitkářskou podstatu svého anti-hrdiny, jenž je tak trochu drban a trochu dandy chápající svět jako jedno velké představení.
Ve stylu deseti malých černoušků se doprovodná skupinka tenčí a tenčí, až spolu Wade s Evansem vlastně uzavírají jakýsi gentlemanský pakt. Finální střet v Yumě před odjezdem vlaku kombinuje nádech osudovosti a klukovského dovádění.
Závěr připomene mnohem starší časy, kdy filmy nepotřebovaly věrohodnost v obecném smyslu, ale stačilo jim sledovat omezenou logiku vyprávění. A ejhle, ono je to tím, že jde o remake stejnojmenného snímku z roku 1957 podle povídky Elmora Leonarda.
(Podle jeho románů byly zfilmovány minimálně ještě tituly Hombre, Jackie Brownová, Chyťte ho, Zakázané ovoce či Švindlíři.)
Co na Vlaku do Yumy zaujme, není ovšem jednoduchá starosvětskost a pouhé naplnění standardů, ale mnohem spíš to, že v rámci jednoho příběhu vidíme konfrontaci klasického hrdiny z dávnějšího období (řekněme 50. let) a mnohem rozevlátějšího rebela, který byl typický pro westerny 70. let.
Ano, Croweova role je vděčnější a zábavnější, ale o to víc je třeba ocenit Christiana Balea, který s pajdavou chůzí, špatně rostlým vousem a mírně přidušeným hlasem dovede ztvárnit někoho, kdo dokáže být absolutně čestný i v těch nejtěžších chvílích. Crowe dodává snímku nadhled a švih, Bale hloubku a dojemnost, přičemž tyto kvality a emoce samozřejmě nikdy nepřekročí žánrový rámec.
Je až trochu škoda, že Vlak do Yumy stojí mezi westerny posledních let tak osamoceně. Na to, aby se stal novodobou klasikou, by nutně potřeboval další filmy k porovnání.
Takhle je "jen" dobrý sám o sobě a my se na něj můžeme dívat s vědomím, že western nevstal z mrtvých; jen se zas na chvilku stavil na plátnech kin a zase zmizí do zapomnění.
3: 10 to Yuma, USA, 2007. Režie James Mangold, scénář Halsted Welles, Michael Brandt a Derek Haas, hrají Russell Crowe, Christian Bale, Logan Lerman, Dallas Roberts, Peter Fonda, Gretchen Molová, Vinessa Shawová ad. 122 minut, distribuce Intersonic. Česká premiéra 6. března 2008.
