Recenze - Je čas adaptací. Pokání, Tahle země není pro starý bratří Coenů, Až na krev, Lovec draků. Ale ať už je to nová formulace velkých příběhů, nebo sázka na jistotu, nemusí to stačit - jako u Márquezovy Lásky za časů cholery.
Věta o "jedné z nejméně vhodných literárních látek pro filmové plátno" bývá i výmluvou, nicméně u převodu slavného díla magického realismu se bohužel potvrdila. Výsledkem není čestná prohra, ale naprosté minutí.
Autoři až úzkostlivě převádějí na plátno literu knihy, ale pletivem zásadních scén známých z předlohy propadnul skutečný duch románu - téma vše překonávající lásky i jejího odříkání a temné osudovosti, která jediný chybný krok může převrátit v tragédii.
Kniha se odehrává během dlouhých padesáti let, které proběhnou mezi seznámením a vášnivým zamilováním mladého telegrafisty Florentina Arizy do krásné Ferminy Dazy a okamžikem, kdy si ti dva na sklonku života konečně padnou (či nepadnou) do náručí.
Rozsáhlý úsek z přelomu 19. a 20. století je převeden do dvouapůhodinového filmu, jehož tempo není zdaleka tak strhující jako četba knihy. Režisér Mike Newell se v něm po Harry Potterovi vrátil ke svým romantickým začátkům, které osvědčil ve filmu Čtyři svatby a jeden pohřeb.
Ale slavnému románu v jeho podání chybí nejen poezie a magie předlohy, ale i realismus - a nejen ten magický. Výsledkem je rozvleklý, sentimentální, melodramatický doják, který s náladou knihy nemá společného víc než jména ústředních hrdinů.
I téma cholery a občanské války je omezeno na pár ilustračních výjevů. Na dojmu nepřidá ani romantizující hudba - podílela se na ní mimo jiné jihoamerická diva Shakira - a špatné masky, které mají postaršit herce v pokročilejším věku. Aktéři působí spíš jako parodie sebe samých oplácané hnědým makeupem.
Obsazení hlavních rolích s důrazem na jejich až aristokraticky krásné tváře pomíjí průměrné herecké schopnosti. Zatímco Giovanna Mezzogiorno harje Ferminu od začátku až do konce, sličného holobrádka Unaxe Ugaldeho nahradí v pozdějším věku charismatický Javier Bardem, který konečně do filmu vnese trochu života, humoru a vášně.
Díky němu je Láska za časů cholery o něco snesitelnějším filmem, ne ovšem zdařilou adaptací, a už vůbec ne plnokrevným výkladem, který filmovými prostředky předlohu posouvá a doplňuje o další valéry.
Snímek připomíná spíš barvotiskovou ilustraci, která někdy nemá daleko až ke sladkobolné jihoamerické telenovele. Tenhle dojem ostatně podporuje i přítomnost několika hereček se silikonovými implantáty.
Řadu postav film zplošťuje až na úroveň karikatur: týká se to Ferminina otce, který se mladé lásce postaví s tlustým doutníkem v otylých prstech, ale i Fermininy protřelé sestřenice a manžela Urbina, kterého Benjamin Bratt opatřil slizkým knírkem.
Sama Fermina působí spíš dekorativně a v závěru se marně snaží předstírat sedmdesátiletou ženu. Ostatně i Ariza přes všechnu Bardemovu snahu vyznívá spíše coby kartagenský blázen a sociopat s chaplinovskou chůzí a věčně sklopeným zrakem.
Ze šesti stovek dívek, v jejichž náručí nalézá Ariza útěchu z nešťastné lásky, film cudně většinu přejde, pár zmíní a jen tři vypíchne; na víc asi není čas. Do takového přístupu dobře zapadá i "exotická" - tedy špatná - angličtina, jež má snad evokovat, že se film odehrává kdesi v "divočině" jižní Ameriky.
Tvůrce prý stálo velké přemlouvání, aby loni osmdesátiletý kolumbijský spisovatel souhlasil s adaptací jednoho ze svých nejslavnějších děl. S ohledem na výsledek lze říci, že se neměl nechat obměkčit tak snadno.
Láska za časů cholery (Love in the Time of Cholera), USA 2007. Sscénář Ronald Harwood podle stejnojmenného románu G. G. Marqueze, režie Mike Newell, hrají Javier Bardem, Giovanna Mezzogiorno, Benjamin Bratt, Liev Schreiber a další. 138 minut, distribuce Bontonfilm. Premiéra 17. ledna 2008.
