Recenze - Poslední plavky chtěly být prázdninovou komedií od vody, jejíž ambicí není nic jiného než bavit. Přitom se směle přirovnávaly k Vančurovu Rozmarnému létu. I když to vydělíme obvyklým pábením Petra Čtvrtníčka v hlavní roli, pořád zbyde po Kvasce druhý horký kandidát na Plyšového lva.
Čtvrtníčkův bývalý tuzexový král Jarda Kuchař svůj byt na prázdniny zaplní asijskými běženci a vyráží k zapomenutému rybníku. Tady jeho kamarád - věčný smolař Kamil alias Josef Polášek - provozuje bufet, do kterého nikdo nechodí, snad krom dvou místních traktoristů.
Sestavu rádobyvtipných figurek doplňuje značně přehrávající Rudolf Hrušínský v roli nerudného důchodce Vrtílka nebo senilní důchodce Lubomíra Lipského. Nějakou dobou si tvůrci vystačí s touhle sestavou civící na porno a probíjející pípu.
Poté přicházejí na scénu další postavy: dvojice zabloudivších turistů, Kuchařova sexy dcera a záhy i tajemný sumec Lojza, který se objeví v místních vodách.
Za ním dorazí ještě dvojice rybářů nažhavená stejně jako diváci na to, že s příchodem ryby se konečně začne něco dít. Marně. V závěru dojde jen na nepřehlednou motanici, ve které se rybáři snaží zároveň ulovit sumce a místní ženy; Vrtílek se snaží Lojzu zabít a ostatní se zmateně motají mezi tím.
Poslední plavky jsou důkazem toho, že i "obyčejnou komedii" je třeba umět; že nestačí před kameru nahnat pár osvědčených komických typů a do úst jim vložit něco laciných vtipů.
Zatímco Poláškovi se vcelku daří udržet svou postavu nad zatuchlou hladinou tohoto filmového rybníka, zacyklený Čtvrtníček už jen paroduje sám sebe - z reklam pro mobilního operátora i z fotbalového Ivánka. Vlastně nic proti jeho one man show, ale tentokrát jen nudí.
Čtvrtníček si vybudoval podivně fenomenální postavení. Lidé na břehu by se smáli, kdyby se právě topil i se svým hausbótem nebo přišel se zdeptaným výrazem na onkologii. Jestli ovšem film stavěl jen na něm, pak se mu to nevyplatilo.
Poslední plavky selhávají i při základním inscenování gagů; mnoho nezachrání ani řiďoučký děj a rutinérské zpracování. Film se vleče v zoufalém tempu, které kopíruje ospalou atmosféru u rybníka.
Dílko debutujícího režiséra Michala Krajňáka a producenta Viktora Tauše překvapí snad jen totální ztrátou soudnosti režiséra, producenta i známých herců, kteří v něm byli ochotni hrát.
O soudnost nejspíš přišly i všechny ty firmy, které byly ochotny přispět, stejně jako další koproducent, současný výkonný ředitel Primy Petr Chajda. Humpolácký product placement z filmu čpí ještě víc než svého času becherovka z Kanárské spojky.
I dobří herci jako Jiří Lábus a Magdalena Sidonová se tu jen pitvoří, o těch špatných nemluvě. Usilovná snaha hláškovat se míjí účinkem, i když není těžké si představit restaurační zařízení, kde po pátém pivu by do běžné mluvy mohly vstoupit věty "Dej si pivo jako Evropan" nebo "Kilo tuku vždycky vypadá dobře, když je na něm bradavka".
Ano, Poslední plavky mají mentalitu české hospody. Pivo tu teče proudem, mluví se tu jen o ženských, rybaření a traktorech, kouká se tu na porno nebo jen tak do blba, trousí se vulgární forky.
Možná je celý tenhle film snahou nalákat do kin dosud opomíjenou diváckou skupinu hospodských štamgastů, přesadit je ze zaplivaných putyk do setmělých multiplexů. Jenže tam je asi s napěněným půllitrem nepustí a popkorn by jim asi taky nechutnal tolik jako utopenci.
Ale možná by provozovatelé kin měli protentokrát udělat výjimku pro všechny - tenhle film jinak než v alkoholovém opojení přežít nelze. A to ani při představě, že to je nejdražší Čtvrtníčkův vtip.
Poslední plavky, ČR 2007. Režie Michal Krajňák, kamera Martin Matiášek, producent Viktor Tauš, hrají Petr Čtvrtníček, Josef Polášek, Rudolf Hrušínský, Lubomír Lipský, Jiří Lábus, Josef Rosen a další. 92 minut, distribuce Bioscop.
