Recenze - Anglickému králi se v oscarovém klání o nejlepší cizojazyčný film postaví Neznámá. Italský snímek Giuseppa Tornatora známého autobiografickou idylou Bio Ráj ale tentokrát nabízí tvrdší kalibr - šokující příběh mladé Ukrajinky, která se v Itálii protlouká nejdříve jako prostitutka, později jako uklízečka a hospodyně.
Irina chce začít znovu, proto si najde místo v honosném činžovním domě, z nějž postoupí vlastním přičiněním až do jedné z domácností. V rodině zlatnice Valerie sleduje její nekonečné hádky s manželem, stará se o malou nemocnou dcerku a chová touhu vzít si konečně to, co jí patří.
Má totiž za sebou temnou minulost, která se jí neustále připomíná v drsných flashbacích. Expresivní obrazy minulosti postupně odkrývají podstatu jejích současných problémů i důvody, proč se chová tak nesnesitelně, že to není k vydržení pro lidi kolem, ale ani pro diváky.
Umí být až nepochopitelně krutá, třeba když dítě sráží k zemi, aby ho naučila vzdorovat osudu, nebo když přispěje ke smrti své předchůdkyně, aby dostala její místo.
Ukazuje se ale, že její jednání není tak nepochopitelné - všechny její akce zpětně získávají význam a leckdy i ospravedlnění ve světle závěrečného odhalení. Problém ale je, že předchozí děsuplný zážitek už to nenapraví. Divák si k Irině jen těžko mohl vytvořit vztah; a i když je mu jí nakonec líto, katarzi závěr nepřinese.
Irenin svět je plný protikladů: touží nalézt štěstí, ale klidně tím, že pošlape štěstí druhých. Hezky se o malou dívenku stará a zároveň ji tvrdě vycvičuje k necitelnosti vůči bolesti.
V minulosti je vulgární a odpudivá, v současnosti zkroušená a pokorná. Chová se víc jako zvíře než jako člověk; určující je vlastní prospěch a za ten je schopna bít se se všemi a za použití nejbrutálnějších prostředků.
A takový je i film. Používá až brutální naturalismus, aby si připravil půdu k finálnímu odhalení a donutil si diváky položit si otázku, jak tvrdě posuzovat něčí chování a k čemu opravňuje minulost plná násilí a ponižování.
Jenže je při tom plný protikladů: má sice originální thrillerovou zápletku, ale výsledný dojem ubírají prvky melodramatu i kýčovité erotické scény jako vystřižené z lehkého italského porna.
Neznámá je film pro Oscary jako stvořený: nabízí silný tragický příběh a překvapivou pointu. Ve svém vyznění je to ovšem hodně černobílý snímek, který postrádá jemnější odstíny emocí i vztahů.
Často je spíše efektní než efektivní. Všechno tu je buď příšerné, nebo nepřípadně projasněné sluncem. Snímek to obírá o realističnost a tím i o vyznění, které měl v plánu.
Tomu odpovídají i herecké výkony a hlavně hudba z dílny slavného Ennia Morriconeho, která naprosto okupuje zvukovou stopu. Prakticky tu není okamžik, kdy by nezněla; nejlépe co nejdramatičtěji a hodně nahlas.
Všechen ten atak chce především dojmout i šokovat. Ale citlivější, tedy vlastně odolnější diváky to může odradit od přemítání o tom, jestli lze některé skvrny na duši odstranit bez porušení podstaty látky - to abychom se v melodramatickém duchu Neznámé dostali zpět k hrabalovské adaptaci.
Neznámá (La sconosciuta), Itálie 2006. Scénář Massimo De Rita, Giuseppe Tornatore, režie Giuseppe Tornatore, kamera Fabio Zamarion, hrají Xenia Rappoport, Michele Placido, Claudia Gerini a další. 118 minut, distribuce SPI.
