Filmový aktivista Moore chce zase léčit Ameriku

Pavel Vondra
5. 11. 2007 13:18
Ne-mocný muž přichází. Jde mu o zdraví, nebo o moc?

Recenze - Michael Moore má podobně jako jeho nemesis George W. Bush tu vlastnost, že dělí lidi na dva nesmiřitelné tábory. Jedni ho vzývají, druzí nenávidí. Málokdo k němu zůstane lhostejný.

Nejnovější počin kontroverzního amerického filmaře na tom stěží něco změní. Už název filmu Sicko (slangový výraz pro psychicky nemocného či přímo zvráceného člověka) si říká o to, aby ho obě strany podsouvaly právě tomu svému "Antikristovi".

Neboť není pochyb o tom, vůči komu se Michael Moore i tentokrát vyhrazuje. Pro případ, že by diváci od minulého filmu Fahrenheit 9/11 (2004) zapomněli, kdo že to režisérovi tolik leží v žaludku, už první scéna napoví: u řečnického pultíku nestojí nikdo jiný než 43. prezident Spojených států.

V centru Moorovy pozornosti se však tentokrát neocitá Bush, ale sociální a především zdravotní politika konzervativní Republikánské strany; či spíše její absence ve prospěch trhu.

Za vymoženostmi ráčkujících bonvivánů
Za vymoženostmi ráčkujících bonvivánů | Foto: Aktuálně.cz

V krátkém historickém exkurzu režisér poodhalí, že cesta do pekel - tedy do situace, kdy každý šestý Američan nemá zdravotní pojištění, a je nucen hrát dennodenně ruskou ruletu - začala v 70. letech za administrativy Richarda Nixona.

Proto se vydává opačným směrem, do "ráje" systémů bezplatné zdravotní péče pro všechny, jmenovitě do Kanady, Francie, Británie a Kuby. Aby americké veřejnosti - té je film primárně určen! - ukázal, že k diktátu soukromých zdravotních pojišťoven, kterým jde o zisk, nikoli o zdraví klientů, existují alternativy.

Problém ovšem spočívá především v tom, že lidé, kteří výše řečené už vědí, se budou většinu času (a film trvá déle než dvě hodiny) trochu nudit a stěží přistoupí na Moorovu roli Alenky v říši divů, kterou režisér hraje tak důsledně, až je za něj člověku málem stydno.

Spontaneitu, která s maximálním účinkem probleskovala jeho filmem Bowling for Columbine i zmiňovaným Fahrenheitem, nahrazuje tentokrát aranžovanost. Například když režisér "přistihne" své kanadské příbuzné, jak se pojišťují před několikahodinovou cestou na jih, protože nechtějí riskovat střet s americkým zdravotnictvím.

"Neber si to tak, my nekritizujeme tvou zemi, jen ti sdělujeme fakta," ujišťují synovce, který se najednou ocitá v nezvyklé roli dotčeného amerického patriota, samozřejmě jen pro efekt.

K vrcholům filmu naopak patří úvodní část donkichotské výpravy na Kubu, kam se Moore vypraví na člunu s čtveřicí dobrovolných záchranářů, kteří po útocích z 11. září hledali oběti v troskách Světového obchodního centra a dnes se potýkají s respiračními a jinými obtížemi bez pomoci státu.

Zejména vtipný je moment, kdy se Moore přes tlampač dožaduje u strážní věže na vnějším perimetru americké vojenské základny Guantánamo, aby veteránům z 11. září poskytli alespoň takovou zdravotní péči, jaká se tam dostává vězněným nepřátelům z Al-Káidy.

Když nejsou vyslyšeni, rozhodnou se využít "zázraků" socialistické zdravotní péče režimu Fidela Castra. A tady se naopak Moore dostává na zřejmě vůbec nejtenčí led.

Kazatel liberalismu v akci
Kazatel liberalismu v akci | Foto: Aktuálně.cz

V kubánské lékárně seženou léky za zlomek ceny, kterou by zaplatili v USA, a vstřícný lékařský personál ve státní nemocnici jim nezištně pomůže a poradí, jaká léčba je pro ně nejvhodnější. To podle Moorea svědčí o tom, že americká vláda Kubu ostrakizuje především proto, aby se o vymoženostech tamního systému nemohla veřejnost ve Spojených státech dozvědět.

Režisér se tu s velkou pravděpodobností zapletl (ať už vědomě, či nevědomě) do soukolí kubánské propagandistické mašinérie.

Ne náhodou znalci poměrů na Kubě tvrdí, že Sicko se v této podobě na ostrově rozhodně promítat nebude, protože pak by se Kubánci mohli začít dožadovat péče, jaká se v kubánském "SANOPZu" dostala americkým výletníkům.

Bez ohledu na tenhle poklesek je ale těžké Mooreovi vyčítat, když si na závěr filmu klade řečnickou otázku, proč nemohou Američané převzít lepší systém zdravotní péče, než ten, který mají, když to samé mohou dělat třeba s japonskými automobily nebo s francouzským vínem.

Bowling for Columbine
Bowling for Columbine | Foto: Aktuálně.cz

I když to Moore nerad přiznává, jeho filmy (aspoň ty poslední) jsou především projevy politického aktivismu. A jako takové mají své plné právo na existenci a opodstatnění.

Proč by ostatně nemohl jako účastník politické debaty ve Spojených státech využívat stejných manipulativních prostředků, útoků na emoce a hry se symboly, jako to dělá druhá strana?

V tomto ohledu si nicméně není možné nevšimnout jednoho velkého paradoxu. O co úspěšnější byl jeho minulý počin Fahrenheit 9/11 na poli filmových ocenění (mj. Zlatá palma z Cannes), o to více selhal v politické aréně: George W. Bush ve volbách zvítězil.

Nyní se pravděpodobně karta obrátí. Z filmařského hlediska je Sicko spíše průměrná záležitost. Jako příspěvek do předvolebních debat by mohl sehrát důležitou roli a zasloužit se svým dílem, že se po osmi letech do Bílého domu vrátí demokraté.

Otázka reformy systému zdravotní péče bude nepochybně významně zastoupena; už proto, že to je srdcová záležitost jedné z hlavních favoritek Hillary Clintonové.

A pokud Michael Moore myslí vážně to, co říká, pak by to pro něj zřejmě byla větší satisfakce než další filmové ocenění.

Sicko, USA 2007. Kamera Christoph Vitt, střih  Geoffrey Richman, Christopher Seward, Dan Swietlik, hudba Erin O'Hara, scénář a režie Michael Moore. 113 minut, distribuce Palace Pictures. Česká premiéra 1.11. 2007.

 

Právě se děje

Další zprávy