Hollywood probouzel temnotu a přivolal noční můru

Jan Pomuk Štěpánek
28. 10. 2007 21:25
Kopírování úspěšných motivů ještě úspěch nezaručí
Probuzení tmy
Probuzení tmy | Foto: Aktuálně.cz

Recenze - Adaptace klasické fantasy Susan Cooperové dopadla tím nejhorším možným způsobem. Scénáristé prý předlohu tak zásadně proměnili proto, aby se tolik nepodobala Harrymu Potterovi. Výsledkem je nesmyslně pokřivená knižní předloha a bezesporu nejhorší fantasy adaptace posledních let, vedle které i bezkrevný Eragon působí velkolepě.

Příběh by sice mohl sloužit jako učebnice vyprávění fantasy příběhů, tedy po formální stránce. Na scénu je uveden čtrnáctiletý Will Stanton, který jednoho dne zjistí, že je potomkem Dávných, kteří staletí bojují proti zlu.

V poněkud patetickém duchu je mu zjeveno, že je "hledačem" - má pár dní, aby našel šest znamení, a díky jejich magické síle se pak postavil samotné Temnotě. Will projde klasickou cestou učení, vzdoru, pochopení, smíření a odhodlání k finálními souboji. Většinu z těch formálních milníků ovšem minou tvůrci mechanicky, bez špetky zápalu a vnitřní logiky.

Scénáristé naložili s  předlohou velmi svérázně, vypustili řadu nosných postav a zcela zničili jedinečné britské charisma vycházející i z citací artušovské a welšské mytologie. A současně si podivně bezkrevným důrazem na klišé fantasy žánru ještě víc házejí klacky pod nohy.

Probuzení tmy vyšlo poprvé v roce 1973 a autoři adaptace neudělali vůbec nic, aby zahladili fakt, že žánr fantasy od té doby ušel pořádný kus cesty ke střednímu proudu.

Nejistota, jak se k šablonovitému příběhu stavět,  se projevuje i v tom, že tempo vyprávění se zaseklo v jakési schizofrenní křeči.

Chvílemi cválá kupředu tak rychle, že opomíjí dohrávat aspoň zbylé nosné motivy nebo prokreslovat charaktery, jindy se bezradný režisér David L. Cunningham zapomíná při fascinaci světlem, lesem nebo interiéry a pro samé kašírování zapomíná vyprávět příběh.

Probuzení tmy
Probuzení tmy | Foto: Aktuálně.cz

Takže i beztak jednorozměrným postavám se nedostane slušnějšího představení, nemluvě o schopnosti popsat motivaci. Will má šest sourozenců, ale tvůrci si s nimi vůbec neví rady;  občas mu některého z nich připletou do cesty, aby ho pak zase nechali zmizet v temných zákoutích nelogického scénáře,

Motiv ztraceného dvojčete naopak příběh rozmělňuje a brzdí. V samém závěru se ještě filmařům přimotá pod ruce, aby s ním vystavěli finále. Ale to už se soudným divákům rozkmitají koutky do smíchu: To je ještě vážně?

Budiž, k pohádkám zjednodušení patří, stejně jako všechno to opakování formálních schémat a dějových motivů. Skutečný problém nastává ve chvíli, kdy snímek, který se snaží cílit na mladší publikum, dokonale nudí. Své diváky sice navnadí, ale očekávání nikdy nesplní.

Cunningham se pokouší zachránit slabý scénář zajímavě zvolenými střihy, obraz se zpomaluje, zrychluje, kamera sleduje děj z  krkolomných úhlů, ale ani naléhavý vizuální styl nezmůže nic proti tomu, že děj nemá co nabídnout.

Nenabízí ani nosnější akci, na které by mohl režisér odvádět pozornost k čiré zábavě. V té chvíli dosáhnou neučesaný scénář a režijní bezradnost ještě temnějších rozměrů.

A jak se děj nejistě potácí kupředu, původní očekávání "ono se to ještě rozjede" pomalu střídají rozpaky. Náročnost úkolů při hledání znamení se nestupňuje, řadu z nich Will nachází velmi snadno a získává je ještě snáz.

Pro některá znamení sice cestuje časem, ale v minulosti se nikdy příliš nezdrží; navíc tyto scény připomínají svou výpravou spíše nechtěnou komičnost laciné televizní produkce. Samotný finální souboj světla a tmy by v Potterovi svou výpravou a efektností uhrál sotva roli epizodní šarvátky na rozjezd.

Probuzení tmy
Probuzení tmy | Foto: Aktuálně.cz

Když nic jiného, je snímek je ukázkou, že lze mít vůči šílenství kolem Harryho Pottera kdovíjaké výhrady, ale profesionální zdatnost režisérů je pořád ve svém žánru nesrovnatelná. A že ani v intencích současné fantasy mánie nevyjde každá sázka na zdánlivou jistotu a mechanické kopírování úspěšných motivů ještě úspěch nezaručí.

Probuzení tmy dopadá v porovnání nejen s Potterem, ale i s Narnií a Eragonem jako slávisté na Arsenalu. Dokonce ani srovnání s dnes skoro už čtvrt století starým Nekonečným příběhem nevyznívá pro tenhle filmový zmatek zrovna lichotivě.

Zdrcující a výsměšné recenze i neméně žalostná patnáctimilionová tržba dávají naděje, že se Cunningham vrátí k rutinně televizní produkce a dá ruce pryč od dalších knihy ze série Susan Cooperové.

Probuzení tmy (The Seeker: The Dark Is Rosiny), USA 2007, Režie David L. Cunningham, hrají Christopher Eccleston, Ian McShane, Jonathan Jackson, Wendy Crewson, James Cosmo a další. 94 minut, distrubuce Bontonfilm, česká premiéra 25.10.2007.

 

Právě se děje

Další zprávy