Recenze - Život francouzské šansoniérky Edith Piaf si o filmové zpracování přímo říká. Ke slávě se probila přes těžké dětství, kdy vyrůstala mezi prostitutkami a otcem-alkoholikem, pak sice zářila na výsluní, ale sžírala ji závislost na lécích i alkoholu a bouřlivý milostný život.
I její písně jsou plné vypjatých emocí a právě tak, se všemi vzestupy a pády, ji zaznamenává francouzský film Edith Piaf, který právě vstupuje do zdejších kin. Z velké části byl natočen právě v Česku, mihne se jím ostatně i několik českých herců a režisér Olivier Dahan ho představil už na jarním Febiofestu.
Není to klasická biografie, spíš portrét a život Edith Piaf nahlíží od momentu, kdy jako malá nemluvná holčička s velkýma modrýma očima přichází do láskyplného objetí veřejného domu, kde se jí ujme prostitutka Titine, aby ji vzápětí odtud vytrhl otec na cestu po cirkusech. Leckteré momenty z jejího života až děsí - což dobře kontrastuje se sentimentální polohou snímku.
Film sleduje její osobní i profesní dráhu - od zpívání na ulicích se dostane do kabaretů a velkých síní. Když se stane slavnou zpěvačkou, prožije vášnivý a tragický vztah s boxerem Marcelem Cerdanem, setká se s blazeovanou Marlene Dietrich, a vyprodává největší sály Francie i USA.
Zároveň snímek paralelně srovnává: časovými skoky se přenáší až do 50. a 60. let, kdy z roztomilé holčičky i krásné slečny zbyla už jen chátrající a třesoucí se schránka kdysi slavné zpěvačky. S nahrbenými zády a odulými tvářemi vypadá jako smutný klaun, bloumá tmavým domem a její hlas spíš skřípá.
Život Edith Piaf byl plný extrémů a touto optikou na něj film také nazírá. Pak je jasné, že stojí především na výkonu Marion Cotillardové v titulní roli - a ten výkon je výjimečný. Edith Piaf prostřednictvím dvaatřicetileté francouzské herečky na plátně ožívá se všemi temnými stránkami, ve svých omamných vzestupech i hlubokých pádech. Sledujeme její přátelství s démonem alkoholem, její bezprostřednost, dychtivé okouzlení vlastní slávou i vášnivou touhu po lásce.
Za pozornost ale stojí i další herci. V roli impresária Louise Lepléa se objeví Gerard Depardieu, možná až příliš věrnou souputnici Momone hraje Sylvia Testudová, která zazářila ve snímku Strach a chvění.
Režisér Dahan život Edith Piaf uchopil se smyslem pro jeho (melo)dramatické momenty a svou hrdinku s chutí nechává padnout na úplné dno. Některé diváky může až znechutit, ale nelze mu upřít pevné režijní vedení a obratnost, se kterou diváky cíleně dojímá. Infromace, ze je ceněným autorem hudebních videoklipů, vysvětluje mnohé.
Při prvním zpěvaččině vystoupení v music hallu si dovolí luxus, že nechá kameru jen klouzat po její tváři, aniž zazní slavný hlas. Jindy prostřihává píseň s rykem diváků na boxerském zápase, ohromující je scéna, v níž se Edith dozví o tragickém konci milostného vztahu.
Někdy to Dahan vážně přehání a její spalující sebedestrukci mění jen v patos, ale nakonec to vždycky vybalancují písně, které jako milníky ilustrují období jejího intenzivního života. Ve filmu zazní snad všechny nejslavnější šansony plné smutku, bolesti, melancholie i sentimentu.
Je samozřejmě nejjednodušší klíč přenést takový pohled a emoce i na plátno. Ale při naladění na stejnou vlnu je to každopádně klíč fuknční a přes více než dvouhodinovou stopáž je pak film strhující, vášnivý a krásný jako sama Edith Piaf.
Když v závěru ve slavné pařížské Olympii zpěvačka na sklonku života zpívá svou nejslavnější píseň Ničeho nelituji, protne se stylizace filmová s hudební a dojetí se vyhne málokdo. Ale u písně, která shrnuje její dráhu, to vlastně jinak nejde.
Edith Piaf (La Mome), Francie 2007. Scénář a režie Olivier Dahan, kamera Tetsuo Nagata, hudba Christopher Gunning, hrají Mation Cottilard, Sylvie Testud, Clotilde Courau, Gérard Depardieu a další. 140 minut, distribuce Bioscop.
