Woody Allen to zkusil jinak. S úspěchem

Irena Hejdová Irena Hejdová
7. 4. 2006 0:00
Recenze - Woody Allen ve svém novém filmu Match Point - Hra osudu překvapuje na všech frontách. Výsledkem je jeden z jeho nejlepších snímků posledních let.

Příběh o vzestupu jistého mladíka postrádá allenovskou břitkost dialogů, allenovské postavy i allenovský Manhattan. Jako více než příjemnou náhradu nabízí však pohled na život britských vyšších kruhů, spíše shovívavost (i osudovost) než sarkasmus a nádavkem krásnou Scarlett Johanssonovou za doprovodu vážné hudby místo obvyklého jazzu.

Snímek začíná přirovnáním štěstí k vrtkavému tenisovému míčku. Chrisův vzestup ale není důsledkem štěstí, nýbrž tvrdosti a cílevědomosti. Štěstí se na jeho stranu přikloní až v samém závěru, kdy je ho také nejvíc třeba. A míčku rozhodně není nepodobné...

Chris Wilton začíná jako tenisový trenér, jehož známý charakterizuje jako chladného a tvůrčího hráče. Tenhle chlad a dostatek kreativity mu také umožní vystoupat na společenském žebříčku o něco výše, když se skrze klienta Toma seznámí s jeho sestrou Chloe, jednou z vyvolených.

Nastupuje známý příběh ambiciózních mužů, kteří jdou přes mrtvoly tvrdě za svým; a také Chris stejně jako třeba talentovaný pan Ripley ze začátku následuje cestu svého bývalého žáka. Nechce však jen značkové svetříky jako Tom, ale i stejnou ženu, Američanku Nolu.

Při sledování oné cesty film natáčený v Londýně znamenitě zaznamenává snobismus (určitých) zdejších kruhů, prázdné debaty o světových katastrofách, opeře a moderním umění a všeobecné pokrytectví. Vášnivý vztah Chrise a Noly pak nutně působí jako závan svěžího vzduchu v této všeobecné zkostnatělosti, kterou mírně narušuje jen svérázná, alkoholem prosáklá matka Toma a Chloe.

Match Point - Hra osudu
Match Point - Hra osudu | Foto: SPI

Je přitažlivé, jak nenápadně se hlavní hrdina do nezáviděníhodné situace dostává. Vše se vyvíjí vlastně zcela logicky. Sňatek s Chloe, pracovní povýšení, pak  avantýra s Nolou (v podstatě pořád ještě v mezích). Konflikt mezi Chrisovou touhou po společenském úspěchu a touhou po Nole. Následně manželství prochází krizí kvůli Chrisově nevěře i Chloeině marné touze po dítěti a vztah s Nolou pozvolna přerůstá v cosi vážnějšího...

Závěrečné rozhodnutí vyřešit situaci jednou provždy pak působí jako blesk z čistého nebe a současně nijak překvapivě. Stejně nepříčetně, jako se Chris ponořil do vášnivého vztahu, řeší teď přerušení vztahu. To Nola o vztah s Chrisem neusilovala rozhodně tak razantně, přitom nakonec právě trvá na jeho zachování a legalizaci (má k tomu i pádný důvod).

Match Point - Hra osudu
Match Point - Hra osudu | Foto: SPI

Až v této chvíli se také film stává allenovštější, i když hrdinové snímku allenovští neurotičtí outsideři nejsou. Žádná z postav tu autora ani vzdáleně nepřipomíná - vzhledem nebo chováním.

Že je film tak neallenovský, však ještě neznamená, že není zábavný. Humor tu ovšem nevyvěrá ze situací či dialogů, spíš z kontextu událostí - a dobře doplňuje temnou výpověď o lidských ambicích a touze po úspěchu, pro něž je hlavní hrdina ochoten obětovat cokoliv.

Hra osudu (Match Point)
Hra osudu (Match Point) | Foto: SPI

Woody Allen po dlouhé době natočil v podstatě vážný film. Při porovnání s jeho tvorbou posledních let - v níž jen ředil typická témata, neurózy a obsese a často tu vystupoval jen coby karikatura sebe sama - je Match Point výjimečným dílem. A nejen pro onu jinakost. V pronikavosti pohledu na lidské hemžení přitom navazuje na to nejlepší z autorovy filmografie, byť tempo místy působí trochu utahaně (při více než dvouhodinové stopáži také není divu). Díky Match Pointu se rozhodně vyplatí začít brát Woodyho Allena zase víc vážně.

Match Point - Hra osudu (Match Point). Velká Británie a Lucembursko 2005. Sscénář a režie Woody Allen, kamera Remi Adefarasin, střih Alisa Lepselter, hrají Scarlett Johanssonová, Jonathan Rhys-Meyers, Emily Mortimerová, Matthew Goode, Briam Cox, Penelope Wiltonová a další. 124 minut, distribuce SPI.

 

Právě se děje

Další zprávy