Režisér Eli Roth prohlásil, že jeho Hostel překvapí i nejzanícenější fanoušky hororového žánru; a to ještě nepočítal s českými diváky.
Jen si tak trochu zamučit
Hostel, jejž nelze než vřele doporučit milovníkům filmové bizarnosti, začíná jako klasická teenagerská komedie. Hrubozrnný humor, hromada sexu a tři mladí turisté, kteří si chtějí užít ve staré dobré Evropě. Jejich cesta vede přes Amsterdam do východní Evropy; do postkomunistické gubernie, jejíž metropole připomíná spíš středověké městečko (slovenskou Bratislavu zastupuje Český Krumlov).
Poslechněte si hororovou upoutávku herce Jana Vlasáka
Tady se dostanou do spárů vysněných krásných a přítulných Východoevropanek a za sexuální ukájení tvrdě zaplatí. Na cizince má políčeno mafiánská organizace, která nabízí bohatým obchodníkům možnost umučit si za peníze nějakou tu předem odchycenou oběť.
Zákulisí obludné továrny odhaluje samozřejmě poslední přeživší hrdina během útěku. Podle režiséra je námět založen na skutečném byznysu thajských obchodníků, na který narazil při brouzdání po internetu.
Ekl poetika střední Evropy
Americké stereotypy o postkomunistických zemích činí ve filmu z východní Evropy umolousaný ráj sexu, ve kterém řádí ruská mafie, zkorumpovaná policie a hordy dětí schopné zabít pro pár žvýkaček. Města i krajina tu mají starobylý a zároveň špinavý image.
Dívky si notují ruské písně a vrcholem místní kulturní nabídky je kromě hitů Michala Davida lidové muzeum mučení. Reálie tu jsou kompilovány s grácií slona v porcelánu, kouzlo nechtěného umocňují hlášky typu "Musíte se vydat na Východ, tam jsou nejlepší holky a milujou cizince. A kvůli válce tam nejsou žádný kluci".
Bizarnost místo děsu
Bizarnost prostředí dobře doplňuje bizarnost děje. Zásadní jsou samozřejmě krvavé scény z továrny na ukájení temných choutek. Ale umělé krve, vnitřností a detailních záběrů je možná až příliš.
Scény s motorovou pilou, vrtačkou, skalpely i břitvami vyznívají spíše komicky. Hostel přes množství prolité krve není děsivý; je spíš bizarní, občas trochu nechutný - a pro nás současně neuvěřitelně zábavný. Už proto, že necharismatické trio hrdinů lehce přehrává Jan Vlasák coby úchylný a úlisný holandský obchodník.
Hned jeho první scéna, v níž s rukama opatlanýma od salátu ohmatává "mladé americké stehno" jednoho z hrdinů, je skvostná. Také jeho operační číslo doplněné hláškou "Vždycky jsem chtěl být chirurg" nemá chybu.
Američany prý Hostel straší už nahlédnutím do "temného podsvěta" české čtyřky, kde u piva sedí pár poklidných štamgastů. Cynické Čechy asi nevyděsí ani scéna, v níž hrdina při cestě továrnou dojede na vozíku zastlaném mrtvolami do sklepa, kde hrbatý řezník rutinně prohrabuje hromady rukou, nohou a dalších částí těl a rozsekává je s mlaskavými zvuky na ještě menší kousky.
Ňadra a softporno
Evropský marketingový slogan filmu "Zkuste se nepozvracet" lze jednoznačně vztáhnout asi na jedinou scénu - ano, její hvězdou je Japonka, jedno poloupadlé oko a proklatě ostré nůžky. Tatáž žena pak má místo v závěru filmu, kde je jí partnerem dobře rozjetá lokomotiva.
Ostatní ženy jsou tu tradičně věšáky na přehlídku východoevropských ňader a sexuální scény mají nádech softporna. Nechybí ani zámořská paranoia z toho, jak Američany celý svět nenávidí: jsou totiž v obludné továrně tou nejdražší možnou položkou.
Minimálně v Česku, nebo spíš ve střední Evropě je namísto onoho evropského sloganu víc na místě rada "Zkuste se nerozesmát".
Hostel, USA 2005. Scénář a režie Eli Roth, kamera Milan Chadima, hudba Nathan Barr, hrají Jay Hernandez, Derek Richardson, Eythor Gudjonsson, Barbara Nedeljáková, Jana Kadeřábková, Jan Vlasák a další. 95 minut, distribuce Falcon.
