Rocky vítězí pošesté. Sám nad sebou

Vojtěch Rynda
2. 3. 2007 0:00
Recenze - Když Aki Kaurismäki před 20 lety natočil srandičku Rocky 6, netušil, že se tahle série k tak vysokému číslu proboxuje. Uvnitř VIDEO
Foto: Aktuálně.cz

Pokud by to bylo číslo konečné, šlo by o důstojné zakončení.

Shrňme si data. Rocky se do ringu vrací po šestnácti letech a tři dekády po začátku tohohle boxerského maratónu. Sylvester Stallone, jeho autor, tělo i duše, režíruje poprvé od roku 1985. A ve znamení návratů je Rocky 6 celý.

Někdy je to až nesnesitelné. První třetina spočívá v tom, že šedesátiletý rohovnický veterán Rocky vzpomíná na milovanou manželku, která zemřela na rakovinu, obchází místa, kde spolu trávili čas, a fňuká jako děcko.

A když zrovna neslzí na hřbitově nebo na zbořeném kluzišti, vypráví hostům své skromné restaurace zašlé boxerské historky a pokouší se vzkřísit vztah se synem. Žije zkrátka v minulosti.

Zlom přijde s virtuálním zápasem legend ringu, který uspořádají v televizi. V počítačové simulaci se utká šampión bývalý se současným, Rocky s mladým černým bijcem Masonem Dixonem.

Zápas má bouřlivý ohlas - a protože Dixonova popularita upadá, jeho manažeři se rozhodnou uspořádat tenhle mač naživo. Rocky po počátečním váhání souhlasí. Ne proto, že by si potřeboval něco dokazovat, ale protože ze sebe musí vymlátit svoji hořkost.

Mezitím se sbližuje s orvanou ženskou, se kterou se život nemazlil, a s jejím synem. O moc víc děje tu není - a i tahle troška smrdí absurditou. Utkání důchodce s klukem na vrcholu sil?! Jenže Rocky byl vždycky apoteózou outsiderství, oslavou chlapa, co se pokouší o nemožné. Většinou to fungovalo - a něco z toho kouzla zbylo i do dnešních dnů.

Člověk totiž při sledování Rockyho Balboy zjistí, že tomu posmutnělému chlápkovi s psíma očima a legrační dikcí prostě nemůže nedržet palce.

Ať už Rocky bojoval proti komukoliv, a jednou to bylo dokonce proti samotné Říši zla, ztělesněné hrozivou sovětskou mlátičkou Ivanem Dragem, vždycky se bil v první řadě za něco. Za právo na štěstí pro každého. Za ty nejobyčejnější týpky z ulice. Za nás.

Foto: MGM

Ano, je to nehorázně sentimentální. Dokonce do té míry, že dojímavé scény ve filmu překryjí všechno ostatní. Povinná tréninková montáž rozhodně není tak dlouhá, jak mohla být a finální box uteče jako voda, zatímco scén tesknění, návštěv hřbitova a Rockyho motivačních proslovů o tom, že člověk má jít za svým snem, je tu jako vrabců na poli. Ale nakonec to nějakým záhadným způsobem funguje.

Snad proto, že "nostalgie na lidi zabírá" - jak ve filmu padne pěkně přiznaně naplno. Ale spíš proto, že Rocky je prostě a jednoduše uvěřitelný. Vždyť sám Sylvester Stallone skutečně je Rockym. I on si musel vydupat místo na Slunci, i on zažil vrchol slávy, i on zase sklouzl o notný kus dolů; i on se teď nachází ve fázi bilancování, rekapitulace a smíření se se stavem věcí.

Herec Sylvester Stallone na australské premiéře dalšího pokračování filmu o boxerovi Rockym.
Herec Sylvester Stallone na australské premiéře dalšího pokračování filmu o boxerovi Rockym. | Foto: Reuters

Jenom jemu potom uvěříte tu oslavu dělnického prostředí, do kterého se Rocky po letech bohatství vrátil, přestože Stallonemu nic takového pořád ještě nejspíš nehrozí. A jenom jemu odpustíte ty kamerové hrátky s barvou a pár dalších formálních zbytečností. Protože o filmařinu tady nejde.

Svého času se boxerský žánr rozepínal mezi dvěma póly: oslavou amerického snu prostřednictvím triumfujícího Rockyho a jeho drtivým popřením v podobě Scorseseho Zuřícího býka. Rocky Balboa tyhle zdánlivě nesmiřitelné pozice spojil. Je příběhem člověka, který měl všechno, o všechno zase přišel, našel sám sebe, a nakonec ze sebe samotného vymlátil vlastní démony. A už jenom pro tohle "žánrové smíření" stojí za vidění.

Rocky Balboa, USA 2006. Scénář Sylvester Stallone, režie Sylvester Stallone, hrají Sylvester Stallone, Burt Young, Milo Ventimiglia, Geraldine Hughes, James Francis Kelly III. Distribuce Bontonfilm, 102 minut.

 

Právě se děje

Další zprávy