Nového kanibala asi diváci nesežerou

Jan Pomuk Štěpánek
22. 2. 2007 0:00
Recenze - Oč byla laťka výš, o to těžší pád čeká fandy hannibalovského kultu u doufejme posledního filmu o doktoru Lecterovi. Uvnitř: TRAILER

A očekávání to byla velká. Autor hannibalovské knižní trilogie Thomas Harrris napsal scénář podle své nové knihy a režií byl pověřen Peter Webber, který debutoval nenápadným, ale povedeným snímkem Dívka s perlou.

V titulní roli měl tou perlou být Gaspard Ulliel coby mladý Hannibal, jenž vyrostl z obyčejného chlapce s neobyčejným osudem, který zdeformoval jeho charakter.

Začínáme v Litvě, zuří poslední měsíce a týdny druhé světové války a malý Hannibal spolu se sestrou Mishou a rodinou prchají do lesů, do lovecké chaty, kde - jak doufají - závěr války přečkají. Když rodiče v podivné přestřelce tanku a letadla umírají, osiřelé děti se stanou cílem potulných esesáků. A protože venku panuje zima a není co jíst, vojáci se uchýlí ke kanibalismu a nebohou Mishu před očima malého Hannibala uvaří.

Střih. O osm let později Hannibal prchá ze sovětského sirotčince a překonává bez obtíží skoro celou Evropu, aby skončil ve Francii, kde se pokusí vyhledat poslední žijící příbuzné.

Po zemřelém strýci ale zůstala jen tajuplná japonská vdova, která jej naučí nejen zálibě v samurajské meče, ale také v něm probudí cit pro vznešenost, krásu a dobré jídlo. Když pak Hannibal nastoupí na studium medicíny, fascinovaně proniká do tajů lidského těla a zároveň osnuje krutou pomstu esesákům.

Tenhle popis děje ještě dává naději, že by divák mohl být svědkem poutavého hororu s prokreslenou psychikou postav, jak je u nejlepších z hannibalovských filmů zvykem. Jenže je to nakonec jen formální příslušnost k celé sérii, co obskurnímu snímku dává jakž takž smysl. Bez ní by spíš než do kin mohl rovnou putovat do půjčoven.

Foto: Aktuálně.cz

Pokud se Zrození může vůbec v něčem se staršími hannibalovskými snímky měřit, je to výkon Francouze Gasparda Ulliela v titulní roli. Podařilo se mu projít všemi nástrahami a nelogičnostmi scénáře i toporné režie bez většího zaváhání; a ačkoliv ke konci jeho dvě tři základní polohy trochu omrzí, v zásadě je to jen jeho výkon, co lze na filmu obdivovat, nebo aspoň skousnout.

Naopak hvězda Gejši, Číňanka Gong Li, předvádí pravděpodobně nejhorší představení posledních let. Snad proto, že její postava má být tajemná, skoro mrazivě záhadná, tváří se v každém záběru tak, že divák nemá příliš šancí rozpoznat, co se uvnitř její hlavy děje.

Po většinu času vypadá, jako by jí právě zaskočilo něco skutečně ohavného v krku - což v kontrastu s jinými než negativními emocemi dosti mate. Na druhou stranu, jak se také může tvářit, když jí scénář vkládá do úst perly jako "Zvědavost je jako nůž. Může tě ranit!"

Nicméně její postava je s Hannibalem jedinou, u které se tvůrci alespoň pokoušejí navodit zdání vnitřního života. Všechny ostatní figury jsou odsouzeny k tak šablonovitým, jednorozměrným a předvídatelným modelům, že je diváku ke konci herců skoro líto.

Foto: Aktuálně.cz

Ve filmu ale do očí řežou horší věci. Když se například Hannibal několik let po válce vrací do Litvy, aby v pustině mezi temnými lesy našel onu loveckou chatu, udělá tak uprostřed noci. Velmi nepraktické, uvážíme-li, že jde hledat několik let odhozené vojenské známky.

A velmi nelogické, pokud ho uprostřed té pustiny, uprostřed temné noci, z dálky začne dalekohledem pozorovat jeden z padouchů. Co proboha oba v noci v těch lesích dělají?

Zrození ze všeho nejvíc chybí slušný scénář a režijní vedení, které by díry v logice vyprávění, dialogů, vztahů a souvislostí ladně (nebo aspoň nějak) přeskakovalo. Jenže Webberova civilní a spíše nezúčastněná režie, se kterou zaujal v Dívce s perlou, tady totálně selhává.

Kde byly předchozí hannibalovské filmy mrazivě napínavé, vypomáhá si Webber hektolitry krve a explicitně vyjevovaným násilím. A zaměnit dusivé tajemno, citlivě budovanou atmosféru stupňujícího se strachu, za naturalistické výjevy je trestuhodné.

Co víc: u filmu, který se přímo hlásí k pokrevnímu vztahu s Mlčením jehňátek, je to sebevražedné. Kde byl Hannibal zasutý ve stínu kobky jako nevysvětlitelný přízrak v podvědomí, tady je v záři reflektorů zbaven veškerého tajemství, a hlavně se bere smrtelně vážně.

Hannibal Lecter (Gaspard Ulliel) na slavnostní premiéře filmu Hannibal - Zrození.
Hannibal Lecter (Gaspard Ulliel) na slavnostní premiéře filmu Hannibal - Zrození. | Foto: Lukáš Bíba

A aby to bylo dotaženo ad absurdum, každá emoce si zaslouží navrch polopatický hudební podkres v podobě smyčců, dechů, popřípadě tajuplného hučení. Navíc není ani té sebebanálnější dějové křižovatky, kdy by tvůrci divákům neozřejmovali zcela evidentní fakta dalšími a dalšími flashbacky.

Možná, kdyby se dalo spočítat, který film v historii obsahuje nejvíce minut věnovaných flashbackům - Zrození by bylo určitě v první pětce. Z ambiciozního filmu zůstala podprůměrná vyvražďovačka, která není ani napínavá, ani akční, ani psychologická. Je jen nekonečně nudná, smutná a de facto úplně zbytečná.

Možná to jediné, za co film opravdu stojí, je těch pár vykulených pohledů Marka Vašuta, než mu půvabná Li Gong vrací nůž do krku. Ale to je jen pro opravdu dekadentní fajnšmekry.

Hannibal: Zrození (Hannibal Rising), Francie, USA, Velká Británie 2007. Režie Peter Webber, scénář podle vlastní knihy Thomas Harris, hrají Gaspard Ulliel, Li Gong, Rhys Ifans, Ben Davis a další. 117 minut, distribuce SPI International.

 

Právě se děje

Další zprávy