Dveře dokořán mají lidské rozměry

Vojtěch Rynda
29. 1. 2007 0:00
Recenze - Film Anthony Minghelly sedí na příliš mnoha židlích. Přesto je lepší než monumentální kýče Anglický pacient a Návrat do Cold Mountain. Uvnitř: VIDEO
Dveře dokořán
Dveře dokořán | Foto: Falcon

"Žádný příběh ze Sarajeva není jednoduchý." A žádný film, ve kterém padne takhle banální sentence, za to nemůže neschytat body dolů. Postavy uprchlíků z bývalé Jugoslávie v tomhle dramatu ze současného Londýna přitom působí docela uvěřitelně, jen jim holt občas ujede podobná "perla".

Stejný poznatek platí o Dveřích dokořán jako celku. Minghella, který po delší době natočil film podle vlastního scénáře, se zřejmě naučil užívat řemesla s větším citem.

Pokud pořád ještě občas zatlačí na pilu, už to není pila motorová jako právě v Anglickém pacientovi či Návratu do Cold Mountain, nýbrž pilka tak akorát do ruky.

Ve Dveřích dokořán se Minghella skutečně "snížil" k lidskému rozměru. I když jeho postavy pořád nemají víc než dva tři rysy, už to aspoň nejsou figurky z růžové knihovny uměle nafouknuté do dimenzí antické tragédie.

Jude Law hraje svůj obvyklý typ - milého, ale slabošského hezouna, architekta Willa, jenž si s kolegou otevřel ateliér v londýnské čtvrti King's Cross. Jeho krásná, leč traumatizovaná manželka Liv asi bývala fajn ženská, ale teď se hroutí kvůli partnerské krizi a problémům své dospívající dcery Bey.

Dveře dokořán
Dveře dokořán | Foto: Falcon

Ateliér opakovaně vykrade balkánský gang, kam patří i výrostek Miro: kluk chytrý a šikovný, jenže na scestí. A přes něj se Will seznámí s jeho matkou - udřenou, ale stále půvabnou Bosňačkou Amirou (stárnoucí, ale stále půvabná Juliette Binoche).

Willův kolega Sandy (Martin Freeman) je stydlín se zájmem o fešnou uklízečku, policajt Bruno (minimalistický Ray Winstone) pod drsně zarostlou tváří schovává shovívavost.

Postavy i zápletku, která se zvrhne do milostného trojúhelníku a hledání sebe sama v podání všech zúčastněných, si člověk dokáže představit i ve skutečnosti.

Dojem ale narušují vykonstruované schválnosti - musí se Miro zajímat zrovna o architekturu? - a právě zmíněné momenty tlačení na pilu. Minghella si jimi pomáhá zřejmě proto, že chce říct příliš mnoho věcí najednou a hledá zkratku.

Dveře dokořán
Dveře dokořán | Foto: Aktuálně.cz

Poněkud "přepísknutou" figurou černošské uklízečky, která čte Kafku, tak poukazuje na předsudky vůči imigrantům. Bea by zase nemusela být takový autistický uzlíček, aby divák pochopil, že komunikace v rodině bývá bosou chůzí mezi střepy.

Nebohá Robin Wright Penn musí v roli Liv vrhat tolik bolestně odcizených výrazů, že by to vystačilo na tři filmy Ingmara Bergmana. A funkci děsivého stereotypu šlapky se zlatým srdcem radši ani nedomýšlím.

Dveřím dokořán na druhé straně pomáhá autentický pocit z prostředí, dosažený téměř dokumentaristickým způsobem snímání.

Kamera se drží studených barev spektra a často pracuje se skleněnými či zrcadlovými plochami, čímž zdůrazňuje neviditelné bariéry mezi lidmi; o pomyslných stěnách z ledu či skla se ve filmu explicitně mluví.

Dveře dokořán
Dveře dokořán | Foto: Falcon

Záměrně aseptický a neživotný je soundtrack, o nějž se z větší části postarali Underworld.

Minghellův záměr tedy zůstává jasný: natočit film o tom, jak těžké až nemožné bývá překonat viditelné i neviditelné hranice a být s někým opravdu spolu. Snad by své téma nemusel nahlížet z tolika úhlů najednou.

Ale když tímhle sociálně-kriticky psychologicko kriminálním slepencem doklopýtá do konce, zjistíte, že vás narozdíl od své předchozí tvorby dokázal zaujmout i bez oblaků patosu a řek klišé. A to je v jeho případě pokrok.

Dveře dokořán (Breaking And Entering), UK/USA 2006. Scénář Anthony Minghella, režie Anthony Minghella, hrají Jude Law, Juliette Binoche, Robin Wright Penn, Martin Freeman, Ray Winstone. Distribuce Falcon, 119 minut.

 

Právě se děje

Další zprávy