Americký remake japonského hororu Nenávist vydělal před dvěma lety v kinech 190 milionů dolarů. Takashi Shimizu, který si předtím vyzkoušel čtyři díly této série v domovské zemi, vyprávěl příběh Američanky Karen, která vstoupí do děsivého domu v Tokiu a od té doby ji začne pronásledovat jeho strašidelná minulost. Není divu, že bryskně přispěchal i s pokračováním.
Japonské horory plné iracionálního zla jsou v děsivosti králem žánru a zvlášť v tom vyniká odnož, která se zabývá osamělostí v moderním světě a je často inspirována historkami či městskými mýty. Hollywood si toho nemohl nevšimnout a jejich americké remaky, jako byl Kruh nebo právě Nenávist, jsou globálními hity.
Hrdiny jsou tentokrát vřeštící američtí teenageři zejména ženského pohlaví a blonďatých vlasů, kteří sem volně přešli z vyvražďovaček, jako byla série Vřískot. Standardizace ovšem často vymýtí to základní: všudypřítomné tiché nebezpečí, které nahradí pouťovým strašením. A to je i případ druhé Nenávisti. Má stejné schéma jako první díl, ale režisér vycouval ze scénáře a jinde už to přes dobrou práci kamery nedohnal.
Pokračování hororu - o tom, že tam, kde následkem silné vášně zemřel člověk, emoce po jeho smrti zůstává a přináší neštěstí dalším lidem - staví na premise, že se vždycky najde další zvědavec, který do domu vstoupí. V tomto případě tedy další blonďatá Američanka.
Karenina sestra Aubrey se vydává do Tokia zjistit, co se tu vlastně stalo. Pomáhá jí přitom místní novinář a ani Aubrey se neubrání vstupu do strašidelného domu, takže se posléze nevyhne konfrontaci s duchy minulosti, hlavně dívkou Kayako.
Do domu vstupují krom hlavní hrdinky také tři rozverné japonské školačky - Japonka, další blondýna a černovláska-outsiderka. Skrze ni se řádění přízraků rozšiřuje na jeden americký činžák, čímž se tak trochu připravuje pokračování.
O největší hororové kouzlo je ovšem divák připraven. Tam, kde ho minule děsil smrtelně bledý chlapeček, vlasatá ženština či tajemné odrazy v zrcadlech a okenních tabulkách, ho nyní děsí - to samé. Navíc je všechno mnohem polopatičtější a beze smyslu pro načasování.
Jakmile spustí hudba, je jasné, že v nejbližších chvílích přijde lekačka a s ní i bledé ruce vynořující se z napuštěných van, střapaté hlavy vylézající ze skříní a z pod postelí či chlapeček, jehož táhlé krkání po chvíli přestane děsit a začne spíš rozesmívat.
Podobné reakce vyvolávají další scény, které spíš měly přinést strach a děs. Třeba když jedné z blondýn začnou rychle růst černé vlasy - to je vážně zlý sen amerických teenagerek.
Vrcholem je zjevení vyloženě komické figurky japonského folkloristy, za kterým se Aubrey vypraví s novinářem pro radu. Půvabný je dědeček, který senilně hledí na ducha dítěte a hraje s ním na dálku plácanou během Aubreyiny cesty na venkov. Pro fajnšmekry je nutno zmínit účast Jennifer Bealsové, známé sexy svářečky z muzikálu Flashdance.
Podle závěru lze usuzovat, že se v zájmu šetření se pokračování nebude odehrávat v Japonsku, což tuhle sérii připraví o poslední zbytky originality a soudnosti. A představa, že by mohl vzniknout ještě další díl, je na dvojce to nejstrašidelnější.
Smrtící nenávi2t (The Grudge 2), USA 2006. Scénář Stephen Susco, režie Takashi Shimizu, hrají Sarah Michelle Gellarová, Amber Tamblynová, Arielle Kebbel, Jennifer Bealsová a další. 95 minut, distribuce SPI.
