Ken Loach si za svou elegii o irském boji za nezávislost loni odnesl Zlatou palmu z Cannes a jeho vítězství tehdy bylo bráno jako překvapivé. A ještě překvapivější je, když si po jeho shlédnutí připomeneme, že porota v čele s hongkongským režisérem Wong Kar Waiem rozhodnutí zdůvodnila tím, že chtěla ocenit film nabízející soucit, naději, jednotu a solidaritu.
Pozitivní poselství totiž od nového Loachova filmu čekat nelze. Přináší jen krev, slzy a zmar stejně nekompromisně, jako když jindy levicový klasik britské kinematografie přináší zprávy ze sociálního dna.
Značná část filmu Zvedá se vítr postrádá vývoj, řetězí jen násilí, které plodí další násilí. A tak stále dokola. Viník je jasný - Britové.
Děj začíná v roce 1920 v Irsku a točí se kolem bratrů Teddyho a Daniela. Šikana ze strany britských vojáků vzrůstá, a tak sílí irský odpor. Bratři se skupinou dalších se rozhodnou oplatit šikanu útokem.
Začnou se cvičit v boji a čím dál úspěšněji vzdorovat britským vojákům. Následuje dlouhá řada vzájemných útoků a brutálních krvavých střetů. Teroristické akce jsou tady legitimní strategií - říká v zásadě Loach.
Klid ale není ani po vyhlášení příměří, část irských povstalců není spokojená s kompromisním výsledkem politických vyjednávání a v bojích pokračuje. Tentokrát už ne proti Britům, ale bratrovražedně, proti Irům. Teddy s Damienem teď stojí proti sobě a tragický konec dokládá absurditu konfliktu.
Přitom ale film irské straně neskrývaně nadržuje a vyznívá coby příběh boje ubohých, ale chrabrých irských mládenců proti zlotřilým Britům. Ti jsou zpravidla původci krveprolití, zatímco Irové převážně oběťmi. I britský vojáček, který vzpurným Irčanům pomůže z vězení, je napůl Ir...
Možná chtěl Loach vyostřeně ukázat kořeny irské mentality a to, jak i v mírumilovném člověka může nespravedlnost iracionálně vykvasit až v nesmiřitelné násilí, jehož důsledky trvají dodnes. Jakoby byl vlastně celý film byl simulací uvažování "horké irské hlavy". Jiní připomínají paralely s Loachovými názory na současnou situaci v Iráku.
Jisté je, že film často vyznívá jednostranně až černobíle, přesto nabízí i silné momenty - právě když od politiky uhne k osobnějším příběhům. Třeba když vystudovaný doktor Damien musí zastřelit bývalého spolubojovníka jen proto, že donášel Britům. Silný je i tragický osud Michaela zavražděného Brity v úvodu filmu: jeho příbuzní jsou nadále šikanováni, což vyvrcholí podpálením domu.
Právě rozvíjení konfliktu na půdorysu vztahu obou bratrů snímku nejvíc pomáhá. Díky tomu může Cillian Murphy znovu potvrdit pověst jednoho z nejtalentovanějších britských (pardon, irských) herců své generace.
Filmařsky Loach opět nabízí pečlivou dobovou rekonstrukci i věčné bláto, které protéká prsty stejně jako marná snaha utnout nekončící násilí. Ale v souhrnu snímek nedosahuje třeba kvalit a naléhavosti předloňského vítěze canneského festivalu, filmu Dítě bratří Dardennů.
"Jen doufám, že to Irsko, za které bojujeme, za to stojí," říká Damien. Irsko ano, způsob boje, který za něj vede Loach, už méně.
Zvedá se vítr (The Wind that Shakes the Barley), Velká Británie 2006. Scénář Paul Laverty, režie Ken Loach, kamera Barry Ackroyd, hudba George Fenton. Hrají Cillian Murphy, Pádraic Delaney, Liam Cunningham, Orla Fitzgeraldová, Mary Murphyová a další. 127 minut, distribuce AČFK (Projekt 100 - 2007).
