"Viděl jsem v jihlavské soutěži film Cesta za snem Jaroslava Vojtka. Ptali se v něm Slováků, o čem sní. Jeden řekl, že jeho snem je vyhrát reality show," říká.
Ředitel centra mediálního výzkumu obrazu a zvuku a evropský expert na problematiku televize byl na jihlavském festivalu jako porotce soutěže středoevropských dokumentů Mezi moři.
A vedl workshop právě o budoucnosti reality show, jejichž tuzemský nástup, zpožděný za světem, ohlásila soutěž Česko hledá Superstar. Za ní následovali Vyvolení, Big Brother, Trosečník a řada dalších.
Většina intelektuálů formát kritizuje za posouvání hranic vkusu a slova o sociologickém experimentu bere jako výmluvu. Jost ale připomíná, že podle mnoha mediálních kritiků byla francouzská obdoba Big Brothera, reality show Loft story, nejlepším dokumentem o mladých Francouzích.
Právě první a nejslavnější reality show Big Brother, ikoně žánru, předcházela podle Josta vlna obliby webkamer, které si první odvážlivci instalovali do svých bytů a své soukromí tak prezentovali na internetu už v půli 90. let.
Vývoj pak podle Josta probíhal od snahy o co největší reálnost a autencitictu přes zapojování více a více herních prvků až po paradoxní návrat k fikci.Co začínalo jako snaha vnést do televize víc autenticity a reálného života, se postupně čím dál víc obrací zase k fikci.
"Do života soutěžících je vnášen nejdříve jen řád a postupně čím dál víc omezení a překážek, které soutěžícím mají ztížit cestu k milionům," rekapituluje Jost.
Po Big Brotherech a Superstar tak přišly úkolové herní reality show typu Fear Factor. V ní soutěžící překonávají nejrůznější obludné překážky.
V Jostově ukázce byla soutěžící položena na čtyři minuty do sarkofágu, v němž jí nohy byly zasypány pavouky, tělo šváby a hlava hady.
Další fáze už obsahuje motivy až pohádkové a dokazuje posun žánru dále k fikci. Vznikají pořady jako Joe Milionář, v němž se o přízeň jednoho bohatce uchází několik krásných a chudých dívek.
"Je to jako v pohádce - bude ta dívka ženicha milovat, i když zjistí, že je chudý?" říká Jost s tím, že princip se nemění: reality show své soutěžící z času profánního přenášejí do času posvátného.
Je to poslední stadium současného umění, říká o reality show Jost a právě na tohle téma připravuje knihu. "Současné umění začalo Marcelem Duchampem a jeho ready made objekty. A teď končí reality show, což je rovněž svébytný druh současného umění."
Přestože podle některých výzkumů už má tenhle formát zenit za sebou, Jost soudí, že diváci se touží dotknout reality a že nás jí na obrazovkách čeká víc a víc. Ale nutně to neznamená další pořady typu Big Brothera.
Budoucnost dává Jost do souvislosti se vzestupem mobilních technologií či internetovými stránkami You Tube, na kterých každý den přibude 5000 videí.
