Z celkových patnácti soutěžních snímků byla už promítnuta polovina. Americký flm Sherrybaby, finské Mrazivé město, česká Kráska v nesnázích, švédskodánské Z úst do úst, norská Repríza, bulharskoněmecký Vánoční strom, francouzská Dcera té druhé a polský Pár osob, krátkej čas.
A značná část z nich je temných, v některých případech až příliš. Nejvíc to prozatím platí o severském dramatu Z úst do úst. Příběh rozložené rodiny nevyniká mnoha světlými momenty.
Děti se v něm bojí otce, dcera fetuje a prostituuje se pod dohledem staršího feťáka, synova přítelkyně je sexuálně zneužívána svým otcem - a mladší dcerka alespoň hraje brutální videohry. V tom filmu je utrpení tolik, že to až působí samoúčelně.
Mnoho utrpení lze nalézt i v Mrazivém městu. Také tenhle severský film vypráví příběh nefunkční rodiny. Rodiče si nerozumějí, ale děti jsou naštěstí dost malé, takže jejich problémy ještě zcela nechápou. Odcizení mezi partnery vede otce do pekel, v tomto případě do vězení.
I v úterý uvedený francouzský snímek Dcera té druhé - ke kterému na festival přijela delegace v čele s režisérkou Virginií Wagonovou a herečkou Catherine Jakobovou - ale vypráví silný rodinný příběh.
Jacobová v něm ztvárnila ženu, jejíž novorozená dcera před deseti lety zmizela. Nyní potkává dívku, která by onou dcerou mohla být a začne o ni bojovat s její matkou. Film je ovšem zahlcen množstvím dialogů, silné téma je za nimi občas poněkud ukryto.
S vězením mají - stejně jako hrdina Mrazivého města - zkušenosti i postavy z českého zástupce v soutěži, Hřebejkovy Krásky v nesnázích, či hlavní hrdinka Sherrybaby, která se odtud vrací. Zatímco Kráska by skrze Jiřího Schmitzera mohla zasáhnout do udílení cen za herecké výkony, Sherrybaby aspiruje na cenu za nejlepší film.
Je naopak malá pravděpodobnost, že by do výsledků výrazněji zasáhl polský Pár osob, krátkej čas. Třeba jen proto, že loni ve Varech vyhrál životopisný polský snímek Můj Nikifor.
I Pár osob, krátkej čas také popisuje několik kapitol ze života umělce, tentokrát starého varšavského básníka Mirona Bialoszewského. Z novinářské projekce se ovšem houfně odcházelo, i když to možná lze přičíst jen únavě.
Festival se prostě láme v půli. Diváci - už pravidelně a logicky - vítají spíše snímky, v nichž prosvitne alespoň malinká naděje. V tom ohledu vede právě Sherrybaby a ještě víc Repríza Joachima Triera, které se dostalo tak vřelého přijetí v pondělí.
Je totiž stejná jako převážná většina festivalových diváků mladá, hledající, inteligentní i zábavná. Jestli jí to pomůže u poroty, to však jisté není...
