První Doba ledová byla možná nečekaným, avšak o to větším hitem; i v českých kinech ji vidělo 600 tisíc diváků. Ale vlastně není divu, oproti takovému Shrekovi je zábavnější i pro dospělé díky tomu, jak škodolibě hází postavám klacky pod nohy, a zejména díky geniální postavě smolařské veverky. Doba ledová 2 už jen navazuje na úspěch prvního dílu. Děti budou zase spokojené, ale rodiče tentokrát možná o něco méně...
Mamut Manny, lenochod Sid a šavlozubý tygr Diego se znovu vydávají na cestu. Zatímco v první Době ledové šli za něčím, tedy za lidmi, kterým nesli jejich ukradené dítě, v druhé Době ledové prchají před něčím, tedy před oblevou. Z dřívější zasněžené krajiny je zvířecí akvapark a hrozící protržení hráze nutí zvířátka k akčnímu útěku do bezpečí.
Během své "on the road" se musí hrdinové postavit svým obavám i frustracím, jak jinak. Tygr tak bojuje se svým strachem z vody, lenochod s touhou po úspěchu a Manny s existenciálně-existenční snahou zachovat svůj rod, kterému hrozí vyhynutí; dnes už víme, že tato snaha se bohužel minula účinkem.
Za tímhle účelem - a podle pravidel dvojek - přicházejí na scénu noví hrdinové: mamutice Ellie a dvě vačice, mezi nimiž vyrostla a považuje je za sourozence. Úkolem Mannyho je samozřejmě přesvědčit Ellie, že právě on by byl vhodným objektem její lásky, potažmo že ona není zvířetem, za které se pokládá.
Manny se díky tomu všemu stává jaksi nejdůležitější postavou z ústředního tria a jeho lovestory jednou ze zápletek - neboť hlavním motivem je tu pouze zmíněný útěk a jeho více či méně akční peripetie.
Pokračování recenze ZDE
