V názvu má adjektivum mezinárodní, ale páteř tvoří prezentace domácích galerií. Najdete je v Mánesu, "Špálovce" na Národní třídě a v Nové síni ve Voršilské; v centru a pár set metrů od sebe.
Aktuálním, vtipným a hlavně výstižným mottem se stala pobídka Volte umění! Na rozdíl od parlamentních voleb si tady má možnost vybrat opravdu každý. A to je hlavní klad i zápor celé akce.
Představují se tu cca čtyři desítky - především - pražských galerií. Skoro všechny, které patří k tomu lepšímu u nás, nebo si to o sobě aspoň myslí. Úroveň je různá a autorů nepočítaně, od Anderleho po Zeithammla. Domácí píseček je ale malý a s některými umělci se setkáte hned několikrát, a to v expozicích různých galerií. Někdy spolu dokonce sousedí.
Instalace většinou představují mišmaš, přehledový výběr většího či menšího počtu lidí napříč generacemi. Sympatické je, že se setkáte už i s generací nejmladší nebo tvořivými třicátníky, kteří nezřídka udávají ve svém oboru současnému umění tón (Černický, Pěchouček, J. Šerých, Špaňhel, Vičar).
Nejvíc jsou ovšem zastoupení mladší či starší "živoucí klasikové", kteří představují pro galeristy i sběratele sázku na jistotu; ať jsou to Tvrdohlaví, generace 12/15 nebo ti docela nejklasičtější - živí i mrtví. Rozpal je výrazný, najdete tu Koláře i Kotyzu. Techniky naopak převládají tradiční - malba, prostorové práce ve dřevě, kovu a skle, občas objekty a práce na papíře, nejčastěji grafiky. Téměř úplně absentují fotografie, což je celkem s podivem, a samozřejmě nová média a prostorové instalace, což je naopak normální.
Expozice sázejí především na jména, ale ne každému to vychází. Je tedy lépe orientovat se hlavně podle autorů než spoléhat na celé galerijní soubory. Klasický nadstandard představují třeba Kai de Kai, Vltavín nebo Via Art. Za pozornost stojí určitě stojí berlínská galerie Bleibtreu. Její expozice je pestrá, sběratelsky zajímavá, a to i vzhledem k domácímu publiku (Warhol, Boudník, Knížák z 60./70. let, Matoušek).
Suterénní expozici v Mánesu vévodí bibliofilní Aulos, šťavnatý olomoucký Caesar (Knap, Kunc, Střížek) a čistá expozice pražské Galerie Havelka: střídmě, ale přesvědčivě kombinuje závěsné práce (Hísek, Kokolia, Vičar) a skleněné objekty.
Mladá kvalita se soustředila hlavně do Špálovky, "undergroundový" suterén zabraly Galerie Art Wall a Jelení, které se prezentují fotografiemi svých projektů. Přízemí pak ovládly Hunt Kastner Artworks. Přestože má tento prostor za sebou pouze dva tři regulérní projekty, stačil už zaháčkovat většinu zajímavých umělců mladší střední generace: J. Šerých, Vaněk, Šimlová, J. J. Kotík, Bolf, J. Skála, Kotzmannová.
Kategorii samu pro sebe pak tvoří Galerie Jiří Švestka. Jako jediná zadala svou expozici kurátorovi, kterým se stal umělec Jiří Černický. Ten vytvořil konceptuální výstavu-instalaci s názvem Zázemí. Jestliže se téměř celý "zbytek světa" upnul na tradiční prezentaci, Černický vsadil na vizualitu odvrácené strany komerčního veletržního provozu. Umělecká díla se nacházejí v polorozbalených krabicích, někdy jen prosvítají skrze ochranné obaly, jsou o sebe opřená nebo se vrší jedno na druhé.
"Instalatér" Černický pracuje i s průhledy do exteriéru, čemuž napomáhá umístění do prostoru před čelní výlohu Mánesa. Výpovědní hodnotu pak nesou nejen práce samotné, ale i autentické krabice plné polepek, poznámek a značek. Expozice Galerie Jiří Švestka má jako jediná nápad, je hravá, pracuje s aktivitou diváka a kvalitou děl patří k tomu nejlepšímu, co můžete na Art Prague vidět.
Ostatně přesvědčit se o tom můžete sami, když zvolíte umění.
Art Prague. 5. veletrh současného umění, Mánes, Galerie V. Špály, Galerie Nová síň, Praha 22. -28. května 2006.
