Školné na vysoké škole: kolik platit?

Kristina Procházková
22. 2. 2007 0:00
Praha - Aby studenti za svoje vysokoškolské vzdělání platili, se mluví už mnoho let. Proč by zavedeno být mělo a co hrozí, pokud se to nestane?
Foto: Profimédia

V loňském roce přijaly vysoké školy necelých 90 tisíc nových studentů, přičemž zájemců evidovaly celkem přes 137 tisíc. Trend posledních let je takový, že přibývají jak studenti, tak i uchazeči - počet skutečně přijatých ale roste rychleji než zájemci o studium na vysoké škole.

Ve srovnáních Česko zaostává

Celkový počet studentů v tomto akademickém roce přesahuje 300 tisíc, což je téměř dvakrát tolik (o 86 procent víc) než před deseti lety. I přes tento růst zatím srovnání OECD konstatují, že v Česku je vysokoškoláků málo diplom má jen osmina populace, průměr zemí OECD je čtvrtina.

S přibýváním počtu vysokoškoláků je spojen i fakt, že na každého z nich školy dostávají méně peněz: za posledních deset let se částka snížila o čtvrtinu. Česko dává na vysoké školství 1,1% HDP (průměr OECD 1,4%).

Více peněz by univerzitám pochopitelně mohlo přinést spolufinancování ze soukromých zdrojů - tím se mimo jiné rozumí i školné. Současná vláda se ale zavázala, že školné rozhodně nezavede.

A to i přesto, že tzv. odložené školné (student začne splácet svá studia škole až v době, kdy dosáhne např. průměrné mzdy) má jednoznačnou podporu Mirka Topolánka; koaliční počty mu ale neumožňují usilovat o jeho zavedení.

Podle průzkumu STEM by přitom školné nevadilo ani 70 procentům Čechů a podle výzkumu Sociologického ústavu Akademie věd ČR ani polovině studentů vysokých škol.

Že by se školné v budoucnu platit mělo, na tom se shodují i odborníci oslovení Aktuálně.cz: prof. Petr Matějů, ředitel analyticko-koncepčního odboru MŠMT a člen Institutu pro sociální a ekonomické analýzy, doc. Jiří Havel, stínový ministr školství za ČSSD, a ing. Vladimír Pikora, analytik společnosti Next Finance.

Expert MŠMT: Budou nutná stipendia, výhodné půjčky a spoření

Profesor Petr Matějů se problematice vysokoškolského vzdělávání věnuje dlouhodobě a je jedním z hlavních zastánců odloženého školného. Ministerstvo školství (kde pracuje) ale zatím nemá ke školnému jednoznačný postoj a s ohledem na programové prohlášení vlády má i dosti omezený manévrovací prostor.

"Přímé školné formou okamžitých plateb nepovažuji za vhodné řešení, protože i poměrně nízká částka může v našich podmínkách sehrát roli výrazné psychologické bariéry v rozhodování o tom zda studovat či nikoli," vysvětluje, proč je proti přímému školnému. Zavést okamžité školné a odpustit ho sociálně slabším podle něj není správné řešení, protože i chudší studenti budou mít díky vzdělání jednou nadprůměrné příjmy: "Proto je správné, aby se na této investici částečně podíleli," dodává Matějů.

Tým profesora Matějů má už poměrně konkrétní představu o tom, jak by měl systém vypadat: "Student by měl mít právo si vybrat možnost přímé úhrady (přímé školné) nebo úhrady formou odvodu z budoucího příjmu splácené kontingenčním způsobem. Za nejvhodnější považuji variantu odvodu procentuálně stanovenou částkou z příjmu (okolo 7 %) do doby splacení neúročeného závazku." Přitom studenti, kteří by zvolili "odloženou" variantu, by platili víc než přímí plátci - například o 25 nebo 50%.

Petr Matějů komentuje výsledky českého školství
Petr Matějů komentuje výsledky českého školství | Foto: Ludvík Hradilek

Podle profesora Matějů by bylo zavedení školného důležité pro školy i pro studenty: "Na jedné straně by se totiž zvětšila odpovědnost uchazečů při volbě oboru, na druhé straně by se zvýšila nabídka studijních míst na oborech, o které je velký zájem. Určitě by se postupně zvýšila studijní morálka studentů a zainteresovanost vysokých škol na kvalitě poskytovaného vzdělání a na uplatnění absolventů na trhu práce."

Výši školného by si přitom měly jednotlivé školy stanovovat samy - mohou odhadnout, kolik budou jejich absolventi ochotní zaplatit, a pokud "přestřelí", studenti na ně prostě nepůjdou.

Pokud se školné nezavede, bude podle profesora Matějů český systém vysokého školství i nadále trpět dvěma problémy: nedostatečnou nabídkou při vysoké poptávce a neefektivitou, protože v současnosti "neexistují přirozené mechanismy zvyšování efektivity celého systému". V budoucnu by pak českému vysokému školství hrozilo, že ztratí konkurenceschopnost v globální soutěži.

Už v nejbližší době by tak mělo dojít ke změnám, které pomohou překonat obavy ze školného: "Myslím, že neprodleně můžeme (lépe řečeno musíme) začít připravovat systém studentských půjček, zavést spoření na vzdělání se státní podporou, prosadit efektivnější systém sociálních stipendií a rychle uskutečnit změny v zákonech upravujících možnost studentů si během studia vydělávat," konstatuje profesor Matějů. A dodává, že by chtěl zavést daňové výhody pro studenty soukromých škol, jejichž rodiny ze svých daní přispívají na studium ostatním, ačkoli za vzdělání svých dětí platí samy.

Expert ČSSD: Raději přeměřené přímé školné

Stínový ministr školství, docent Jiří Havel se v odpovědích na otázky Aktuálně.cz věnoval především okamžitým ekonomickým dopadům školného, méně už se soustředil na jeho vliv na kvalitu vysokých škol a společnost jako celek.

Jiří Havel je odpůrcem odloženého školného, upozorňuje na problémy s vymahatelností odloženého školného a na náročnou administrativu, která by s ním byla spojená: "Každá budoucí platba má svou současnou hodnotu. Při započítání rizik a úroků má navržené odložené školné kolegou Matějů ve výši 10 tisíc Kč odhadnutelnou současnou hodnotu mezi 1 až 3 tisíci Kč. Nevidím proto jako ekonom jeho valný smysl kromě příslušného bujení administrativy."

Za přijatelné považuje přímé školné, které by mohlo být sociálně slabším skupinám kompenzováno například slevou na dani: "Rok školy dnes stojí rodinu posluchače včetně ušlého příjmu asi 100.000,- Kč, takže zvýšení nákladů o 10% o školné ve výši od 3 do 7 tisíc korun ročně by nemuselo mít dramatické následky."

Docent Havel také zdůrazňuje, že do roku 2013 budou moci české vysoké školy logicky ty kvalitnější z nich - čerpat finance z fondů EU; po roce 2013 ale bude třeba kvalitu zohlednit jinak: "Stávající způsob financování se přežil, dále bude zvyšovat jen extenzi s minimální stimulací kvality. Proto by státní systém u škol stejného typu měl být doplněn o kvalitativní stimulaci - třeba o rozdělování části zdrojů podle výkonu, např. podle výdělků 30-35letých absolventů s korekcí o regionální odlišnosti."

Až po roce 2013 také Havel považuje za možné zavádění školného, jehož výhody připouští: "Školství, stejně jako zdravotnictví, je svou podstatou reálně socialistickým mechanismem, který generuje náklady a minimalizuje efekty. Školné stvoří nové zdroje i nákladovou brzdu." Nepovažuje ho ale za samospasitelné: "Pro zvýšení kvality filtr školného nestačí."

V principu by školné mělo podle docenta Havla především odrážet průběh studia: penalizovat studenty s horšími výsledky, delší dobou studia, větším počtem neukončených předmětů, více zkouškami složenými na druhý či třetí termín apod.

"Zajímavým námětem pro takový mechanismus může být třeba systém zaváděný Národohospodářskou fakultou VŠE," dodává Havel; systém, v němž úspěšnější studenti prodávali své nevyužité "kredity" (něco jako poukazy na nesložené zkoušky či zápočty) méně úspěšným, ale podle MŠMT není v souladu s vysokoškolským zákonem.

Analytik: Záleží na tom, co by se s penězi dělalo

Podle analytika Vladimíra Pikory by zavedení principu nabídky a poptávky do vysokého školství a tedy "tržní" výše školného - umožnilo efektivnější a lepší fungování trhu práce.

"Školné by mělo být tak vysoké, aby mělo smysl ho vybírat, tedy řádově tisíce korun, ale ne takové, aby člověku znemožnilo studovat. Proto by měly fungovat instituty, které by studium nadaným studentům umožnily - například školné diferencované dle prospěchu: byla by stanovená cena kreditu, a kredity by se udělovaly podle známek, takže kdo by měl jedničku, studoval by zadarmo, se dvojkou by platil cenu dvou kreditů a tak dále. Ti, kdo by školu flákali, by tedy mohli platit i dost vysoké částky," nastiňuje svou představu Pikora. "Díky tomu, že by si lidé za studium platili, by školy musely být vstřícnější a kvalitnější," dodává.

Praktičtější by bylo odložení školného ve formě výhodných úvěrů na studium, a jejich financování by se podle Pikory dalo svěřit i soukromým bankám: "Studium by škole platila přímo banka, a bance by to poté splácel student. Pokud by se za půjčku zaručil stát, mohla by mít výhodný úrok, a přitom by byl celý systém pod drobnohledem odborníků - nikoli úředníků," vysvětluje, jaké v tomto modelu spatřuje výhody.

Vladimír Pikora ale varuje před tím, aby se o výnosy ze školného krátily prostředky poskytované státem: "Důležité bude, co se se školným udělá. Pokud by se kvůli školnému měly vysokým školám ubírat prostředky ze státního rozpočtu, nebylo by to podle mě to pravé ořechové," uzavírá.

Školné: ne zda, ale kdy

Odborníci se shodují v tom, že by bylo správné školné na veřejných vysokých školách vybírat - po zavedení určitých opatření, která zajistí, aby poplatky za studium neodrazovaly sociálně slabší skupiny.

Nejpropracovanější koncepci - i naději na politickou podporu - má v tomto směru profesor Petr Matějů, může ji ale prosadit jen tehdy, pokud bude překonán odpor levicových politických stran, které školné používají jako politikum.

Foto: Aktuálně.cz
  • SPECIÁL: DANĚ A DAŇOVÉ PŘIZNÁNÍ 2007 
  • Stáhněte a vyplňte si daňové přiznání on-line!  Klikněte ZDE!
 

Právě se děje

Další zprávy