Praha - Měnová odluka, tedy rozdělení československé koruny na dvě samostatné měny, byla organizačně velmi náročná a hektická. Přesto, nebo právě proto ji Tomáš Hládek, jeden z přímých pamětníků, hodnotí po přesně dvaceti letech kladně.
Oceněním průběhu celé akce podle něj je, že lidé z české centrální banky byli po odluce pravidelně zváni ke sdílení zkušeností do míst, kde se měna dělila nebo se o tom uvažovalo.
"Osobně jsem se podílel na předávání zkušeností třeba v Moldávii, byl jsem v pobaltských zemích, ale třeba i v království Lesotho, na Mauriciu, v Etiopii či ve Rwandě," říká Hládek, nyní poradce současného guvernéra České národní banky Miroslava Singera.
Hládek před dvaceti lety řídil v centrální bance oddělení, které mělo na starosti platební styk. Řešil tedy, jak z transakcí v rámci Československa udělat transakce mezinárodní mezi Českem a Slovenskem.
"Večer 4. února 1993 jsme v Bratislavě jednali a jen další tři dny včetně víkendu jsme pak měli na samotné naprogramování, otestování a zrealizování odluky," vzpomíná na hektickou akci v rozhovoru pro online deník Aktuálně.cz.
Aktuálně.cz: Měnová odluka s sebou nesla některá rizika. Například obavy z masivního přesunu peněz slovenských občanů a firem do českých bank, protože slovenská koruna měla oslabit. Jak jste se tenkrát podobným krizovým scénářům snažili vyhnout?
Tomáš Hládek: Jednak se konkrétní kroky té odluky co nejdéle tajily a také sehrálo velmi podstatnou roli, že k tomu rozhodnutí a finálnímu kroku došlo velmi rychle.
A.cz: Z několika možných variant řešení jste vybrali kolkování bankovek s vyšší hodnotou. Kolky se tiskly v Kolumbii. Prý o tom nevěděli ani lidé, kteří tisk objednali. Je to pravda?
Primárně státní banka uzavřela smlouvu s britskou společností Thomas De La Rue & Comp., která dodnes existuje a tiskne bankovky pro mnoho zemí, samozřejmě včetně Spojeného království. A oni netisknou jen v Británii, ale po celém světě. V Kolumbii měli tiskárnu, která byla specializovaná na známky. A protože námi požadované kolky byly vlastně určitým typem známek, tak zvolili fyzické vytištění v Kolumbii. Do jaké míry to bylo utajeno, si nevzpomínám, každopádně ale platí, že státní banka nikdy neměla smlouvu s kolumbijskou tiskárnou.
Tomáš Hládek - krátký profil
Věk: 53 let Vzdělání: ČVUT, fakulta elektro, obor technická kybernetika Funkce v ČNB: poradce guvernéra
Tomáš Hládek začal pracovat v centrální bance, tehdy Státní bance československé, hned po svých studiích na vysoké škole, a to jako analytik v oblasti vývoje softwaru. S poměrně krátkou, zhruba roční přestávkou na počátku 90. let 20. století pracoval a pracuje v centrální bance dosud.
Posledních 20 let strávil v různých řídicích funkcích zejména v oblasti platebního styku, později i v oblasti peněžního oběhu. Pod jeho vedením došlo k modernizaci rozsáhlých IT systémů vyvíjených a provozovaných Českou národní bankou.
Aktivně se v minulých letech podílel i na přípravě a implementaci legislativy v oblasti platebního styku a peněžního oběhu (zákon o platebním styku, zákon o oběhu bankovek a mincí a další navazující legislativní normy).
Tomáš Hládek byl po několik let členem odborných výborů Evropské centrální banky, podílel se na práci odborných komisí Bank for International Settlements při přípravě souboru pravidel a doporučení v oblasti platebního styku a zúčtování. Po mnoho let je externím poradcem Mezinárodního měnového fondu.
Zdroj: ČNB
A.cz: Provedení odluky se dařilo tajit více než půl roku. Na veřejnost informace pronikly až den poté, co byly bedny s kolky převezeny na pobočky Komerční banky. Kolik osob vědělo o kolcích dříve?
Že jsou kolky v České republice, před tímto okamžikem vědělo jen málo lidí, zhruba do desítky. Mnoho lidí naopak vědělo, že ze zahraničí pro centrální banku „přiletěly" nějaké bedny, ale co v nich je, skutečně znalo jen nějakých šest, sedm lidí.
A.cz: Vzpomenete si na atmosféru v tomto úzkém kruhu, když z poboček Komerční banky unikla informace o bednách s kolky do novin?
Ono to nebylo překvapení. Počítalo se s tím, že jakmile začne distribuce po pobočkách, že už tu informaci nebude možné utajit. Ale úspěch spočíval v tom, že se to podařilo utajit až do tohoto okamžiku. Čili žádné zklamání nad odtajněním nepanovalo.
A.cz: Jak zpětně hodnotíte vnímání odluky ve společnosti? Objevily se třeba vzpomínky na rok 1953 a tehdejší drastickou měnovou reformu?
Lidé věděli, že nějaký takový krok přijde, a „teď" tedy byli jen informováni, že k němu dojde dříve, než se původně říkalo. Žádná panika nenastala, hromadné výběry z bank se nekonaly. Ta informace od nás zněla, že k výměně dojde v poměru jedna k jedné, a to jak v Česku, tak na Slovensku. To lidi uklidnilo.
A.cz: Jak velká shoda tehdy panovala na tom, že provedete odluku formou kolkování?
Troufnu si říci, že velká. Zvolená varianta byla sice možná fyzicky náročná, ale zároveň nejjednodušší a asi nejlevnější i nejbezpečnější. Existovaly ještě dvě možné cesty.
Jedna spočívala ve vytištění nových bankovek v tiskárně rovnou s kolky, tak jako k tomu částečně došlo u tisícikoruny, která se tehdy shodou okolností právě tiskla. Druhou alternativou bylo vydání, řekněme, náhradní měny. Něco, co by bylo třeba na bankovkovém papíru, ale co by mělo jen omezené ochranné prvky. Takové jednoduché bankovky by mohly fungovat třeba rok a později by byly nahrazeny novými penězi.
Ale vzhledem k tomu, že tady už existovala navržená série bankovek, která umožňovala v poměrně rychlé době dát do oběhu i po grafické stránce nové kvalitní peníze, tak byla zvolena cesta okolkování a dokončení přípravy nové emise.
Export zkušeností až do Afriky
A.cz: Které z nových bankovek se ještě tiskly v zahraničí?
Bankovky s nominální hodnotou 50, 100 a 500 korun. Další se tiskly ve Státní tiskárně cenin. Rozdíl byl znát jednak v tom, že na bankovkách je napsáno, kde byly vytištěny, ale patrný je i na první pohled. Troufnu si říci, že tisk české státní tiskárny je kvalitnější než ten zahraniční.
A.cz: Kdy byl celý proces přechodu na novou měnu ukončen a platilo se už jen novými bankovkami?
Většina - 90 a více procent - byla v Česku vyměněna do poloviny následujícího roku, tedy 1994. Ten zbytek se následně ještě objevoval, ale drtivá většina se obměnila skutečně takto rychle.
| Čtěte také: Kolky na bankovkách a měnová odluka. Tak vznikla koruna Nákupy na Západě zlevnily. Koruna za 20 let posílila |
A.cz: Jak jste zpětně spokojen s provedením odluky?
Vzhledem k náročnosti a hektičnosti celé akce vše proběhlo velmi dobře a hodnotím to jen kladně. Následně jsme mnohokrát i ve spolupráci s Mezinárodním měnovým fondem byli požádáni o pomoc při dělení měny v jiných částech světa. Osobně jsem se podílel na předávání zkušeností třeba v Moldávii, byl jsem v pobaltských zemích, ale třeba i v království Lesotho, na Mauriciu, v Etiopii či ve Rwandě.
A.cz: Došlo při měnové odluce v Česku k nějakým chybám?
Možná bych jmenoval opatrnost České národní banky. Nebylo to úplně chybou, ale zásoba okolkovaných peněz a dalších přichystaných instrumentů byla vlastně až přehnaná. Díky tomu, že se lidé zachovali velmi rozumně a velkou část peněz v týdnu před měnovou odlukou uložili do bank, tak se v trezorech podařilo nashromáždit dvě třetiny peněz.
A.cz: Čili mohlo proběhnout kolkování „ve velkém".
Přesně tak. V okamžiku měnové odluky bylo mezi lidmi v České republice už jen zhruba 33 miliard korun v hotovosti z předchozích zhruba 100 miliard. A během zbytku roku jsme se pak zpátky na těch 100 miliard dostali. Takže to, že se lidi zachovali velmi rozumně, celému procesu pomohlo, k obměně bankovek v oběhu docházelo velmi přirozenou cestou.
A.cz: Kolkování probíhalo ručně, nebo to dělaly stroje?
Probíhalo to ručně a podílely se na tom stovky až tisíce lidí na našich pobočkách a na pobočkách Komerční banky, kde fyzicky kolkování probíhalo.
Čtyři dny na platební dohodu
A.cz: Co jste měl během odluky na starosti?
Byl jsem ředitelem takzvané účelové organizační jednotky České národní banky, která se jmenovala Podnik automatizovaných bankovních služeb. Byl to útvar, který byl odpovědný za vývoj a provozování platebních systémů a systémů platebního styku.
To, co je dnes známo jako systém CERTIS, čili systém mezibankovního zúčtování, tak do odluky fungovalo pro celé Československo jako jediný společný systém pracující s federální korunou. My jsme museli připravit rozdělení na dva systémy, které si od data měnové odluky vyměňovaly desetitisíce transakcí.
A.cz: Bylo to hodně složité?
Celkem ano, protože i přes rozpad státu stále existovaly rozvinuté obchodní vztahy mezi oběma zeměmi, a tak i během odluky byly na cestě platby, které najednou byly denominovány v měně, která vlastně neexistovala.
Měl jsem tedy na starosti rozdělení systému, pomáhal jsem s vybudováním druhého systému na Slovensku a byl jsem u vytvoření takzvané platební dohody, na jejímž základě během zhruba následujících dvou let probíhaly platby mezi subjekty v České a Slovenské republice. Teprve po ukončení její platnosti přešla realizace tohoto typu mezinárodních plateb na normální korespondenční vztahy ve dvou měnách.
Podívejte se, čím se platilo v historii Československa i samostatné ČR:
Ještě jsem řešil úpravu dalšího systému, který existoval už tehdy a existuje dodnes. Říkáme mu ABO, což je zkratka pro Automatizaci bankovních operací. To byl systém, který v tu chvíli používala jak Státní banka československá, tak Komerční banka, tak Všeobecná úverová banka na Slovensku. Ty vznikly poměrně krátce před odlukou delimitací ze státní banky. A veškeré tyto banky potřebovaly nějaký modul, jak připravit data s transakcemi směrovanými do druhé republiky.
A.cz: Laicky řečeno jste tedy neměl na starosti peníze fyzické, ale ty virtuální. Ono se většinou v souvislosti s měnovou odlukou vzpomíná právě na ty fyzické peníze. Je tam v oblasti virtuálních peněz nějaká jednotlivost, zvláštnost, kterou byste chtěl připomenout?
Možná ta rychlost, s jakou bylo nutné řešení přijmout. Vědělo se, že měnová unie mezi Českou republikou a Slovenskem asi dlouho nevydrží, ale původně se hovořilo o zhruba půl roce. Pak se ale rozhodlo o rychlejším postupu, hlavně kvůli tomu, že se předpokládalo, že poté, co vznikne samostatná slovenská měna, tak velmi rychle ztratí paritu s českou měnou. Což se pak i potvrdilo, když během pár měsíců klesla o 15 až 20 procent.
Bylo tedy nutné zejména vyřešit ty platby, kde již byly obchody realizovány před datem odluky, ale ještě dobíhaly. Finální diskuse o tomto řešení probíhala 4. února ve čtvrtek a od pondělí 8. února už to mělo fungovat. Večer 4. února 1993 jsme tedy v Bratislavě jednali a zbylé tři dny včetně víkendu jsme pak měli na samotné naprogramování, otestování a zrealizování.
A.cz: Kolik času jste tehdy trávil v práci?
To vás mohu ujistit, že ten víkend jsme tu byli všichni a pracovali jsme naplno. Připravilo se to tak, že se obě nové měny nakonec přepočítávaly přes tehdejší evropskou měnovou jednotku ECU, protože přímý kurz české a slovenské koruny nikdo nechtěl stanovovat, to bylo moc citlivé.
Nakonec i přes ten časový stres se vše stihlo. Malé problémy se v následujících měsících objevily, například byl špatně stanoven kurz u některých plateb, ale vždy jsme se s kolegy ze Slovenska dokázali poměrně rychle domluvit a chyby byly vzápětí odstraněny. Toto technické řešení existovalo až do roku 1995, kdy byla ukončena platnost té platební dohody.
