Praha - Byznys s relativně drobnými dluhy se může dočkat další regulace. Sněmovna by v příštím týdnu měla rozhodnout o senátorském návrhu, který by věřitelům nepřiznával náhrady nákladů za právní zastoupení a současně by nově přiděloval exekutorům případy podle místa bydliště dlužníka.
Může tak dojít k dalšímu zmírnění často kritizované praxe, kdy i dluh v řádech deseti korun mohl snadno nabobtnat až k zaplacení dvaceti tisíc korun. Dvě zmíněné novinky by tak mohly navázat na předchozí nález Ústavního soudu, který u takzvaných formulářových žalob rozhodl přiznat na náhradu nákladů právního zastoupení jen ekvivalent dluhu. Letos také ministerstvo spravedlnosti upravilo příslušné náhradové vyhlášky.
Aktuální návrhy pocházejí z dílny společnosti Člověk v tísni, která praxi vymáhání dluhů v Česku dlouhodobě kritizuje a která na nedostatky březnové úpravy ministerských vyhlášek upozorňovala již před jejich schválením. Do Senátu, který je pak schválil jako pozměňovací návrhy k novele občanského soudního řádu a poslal zpět poslancům, je "přinesl" senátor za ČSSD Jiří Dienstbier mladší.
Podle Dienstbiera by tyto návrhy posunuly českou praxi vymáhání dluhů více ke standardům z jiných civilizovaných zemí.
Exekutor ze stejného okresu
První z navržených změn by zavedla princip teritoriality. Pokud projde, prováděli by exekuce vždy jen ti exekutoři, kteří mají své sídlo u okresního soudu v místě bydliště dlužníka.
Dnes je praxe taková, že věřitel si může vybrat libovolného exekutora v Česku. Například dluh věřitele z Chebu tedy může vymáhat třeba exekutor z Ostravy, čímž se kromě jiného dále zvyšuje částka, kterou dlužník nakonec zaplatí.
Podle Daniela Hůleho z Člověka v tísni by územní omezení exekutorů vedlo také k žádoucímu omezení vlivu necelé desítky velkých exekučních úřadů, které na rozdíl od většiny svých kolegů řeší desítky tisíc případů ročně.
Podobný návrh už v roce 2010 řešila sama Exekutorská komora, pro zavedení principu teritoriality byla i její tehdejší prezidentka Jana Tvrdková. Ta kromě dalšího argumentovala podobně jako Daniel Hůle - novinka by podle ní narušila "přátelské" vazby některých velkých věřitelů nebo jejich právních zástupců s několika velkými exekutorskými kancelářemi.
Nakonec sice pro zavedení principu teritoriality hlasovala většina přítomných exekutorů, ale sněm nebyl při tomto hlasování usnášeníschopný. "Je zřejmé, že většina exekutorů k této otázce doposud nezaujala jednoznačný postoj", komentoval hlasování tehdejší viceprezident Exekutorské komory Jiří Prošek, který se mezitím posunul na prezidentský post.
"Názor soudních exekutorů v této oblasti není jednotný, sněm k tomuto problému zaujal jen částečné stanovisko. Na jeho základě komora prosazuje teritorialitu v oblasti pohledávek veřejných institucí," říká za současnou Exekutorskou komoru její mluvčí Petra Báčová.
Proti zavedení teritoriality jsou pochopitelně nejen největší exekutorské kanceláře, ale také někteří velcí věřitelé jako například banky. Obávají se, že by jim výrazně vzrostly náklady.
Jasně proti tak je například Raiffeisenbank, která ústy mluvčího Tomáše Kofroně říká: "Rapidně by nám narostla administrativa. Nyní spolupracujeme pouze se sedmi exekutorskými úřady, které se díky svojí kvalitě za roky spolupráce nejvíce osvědčily."
Kritici územního omezení exekutorů argumentují také tím, že jen trh by měl rozhodovat o tom, jak konkrétní exekutor uspěje a kolik získá zakázek.
Bez náhrad?
Druhý z návrhů počítá s tím, že by lidé, kteří včas nezaplatili dluh do výše 5000 korun, nemuseli věřiteli v budoucnu platit také náklady na advokáta. Týkat se to má takzvaných formulářových žalob, které nevyžadují více než několik minut práce, během nichž může jakýkoli úředník (bez nutnosti právnického vzdělání) vyplnit do připraveného formuláře osobní údaje dlužníka a další administrativní náležitosti pohledávky.
Jiří Dienstbier odhaduje, že 90 procent soudních řízení, a tedy i následných exekucí, v Česku vzniká právě na základě takovýchto žalob. Jen na ně má přitom pozměňovací návrh mířit. Soudy by přitom měly i nadále možnost rozhodnout o úhradě nákladů na právní zastoupení v případě, kdy by to dávalo smysl.
Více k tématu:
- Byznys s černými pasažéry: Jistota osminásobku končí
- Jízda načerno už vás nezruinuje, soudy změnily praxi
- Z pár korun obrovský dluh? Před vymahačem dorazí výzva
- Exekutoři se bojí o zakázky, chtějí chránit před dravci
- Úlevy pro dlužníky se prodraží všem, varují vymahači
- Nejčastější cesta k exekuci? Desetitisícový úvěr
- Osobního exekutora nedostanete. Dál může přijít kdokoli
Podobně nedávno rozhodl u formulářových žalob i Ústavní soud, podle kterého by věřitelům na náhradu nákladů právního zastoupení nemělo náležet více, než jaký je ekvivalent dluhu. Běžné soudy se však i nadále primárně řídí vyhláškami ministerstva spravedlnosti, byť stále více soudců odmítá věřitelům náhrady nákladů na právní zastoupení přiznávat automaticky - tuto možnost jim dává již současná legislativa.
Vyhlášky ministerstva spravedlnosti byly naposledy aktualizovány s účinností od letošního března. Náhrady na advokáty však výrazněji omezily jen u dluhů do 1000 korun, nad tuto hranici došlo pouze ke kosmetické úpravě. U dluhů například od 1000 do 2000 korun nová vyhláška stanovuje paušální částku ve výši 4000 korun, což je jen o 500 korun méně než před březnem 2012.
Jak by se to změnilo, pokud by prošel nový návrh? Například u dluhu ve výši 50 korun na advokáta nyní věřitel dostane paušál 2700 korun, po změně by nedostal nic. Při dluhu ve výši 3500 korun by po změně věřitel opět nedostal nic, nyní mu dlužník platí celkem 7400 korun.
Proti takové změně se důrazně staví například Česká advokátní komora, která svůj postoj zdůvodňuje takto: "Pozměňovací návrh týkající se nákladů řízení, kdy by někteří z účastníků řízení neměli mít vůbec právo na náhradu nákladů řízení, považujeme za jeden z nejvážnějších pokusů o zásah do práv účastníků civilního řízení a porušení ústavního principu rovnosti účastníků v takovém řízení," uvádí ve svém stanovisku.
"Troufám si výše uvedené tvrzení poupravit: Jedná se o závažný zásah do práv advokátů podávajících návrhy na platební rozkazy na běžícím pásu," reaguje na stanovisko advokátní komory Daniel Hůle z Člověka v tísni.
"Domníváme se, že navrhovaná změna je zcela nezbytná, pokud chceme být řazeni mezi standardní demokracie euro-americké civilizace. Podle vyjádření advokátní komory pravděpodobně Británie, Švýcarsko nebo Německo nesahají naší ústavnosti ani po kotníky," uzavírá Hůle.
