Většina zaměstnavatelů se domnívá, že zaměstnanci po dobu práce nemají právo na ochranu svého soukromí, neboť se musí plně věnovat práci a jejich osobní (soukromé) záležitosti nemají na pracovišti místo.

Je pravda, že zákoník práce přikazuje zaměstnancům, aby plně využívali pracovní dobu a k odpočinku využívali zákonných přestávek v práci, ale tyto záležitosti nelze posuzovat jednostranně jen podle pracovněprávních předpisů. Například Listina základních práv a svobod říká, že nikdo nesmí porušit listovní tajemství ani tajemství jiných písemností a záznamů, ať již uchovávaných v soukromí nebo zasílaných poštou, anebo jiným způsobem.

Stejně se zaručuje tajemství zpráv podávaných telefonem, telegrafem nebo jiným podobným zařízením. Toto právo je povinen dodržovat a chránit nejen konkrétní úřad, instituce, vyšetřovací orgán apod. v "civilním" životě občana, ale i zaměstnavatel, u něhož občan (zaměstnanec) podle jeho pokynů a v jeho prospěch pracuje v tzv. závislé činnosti (pracovní poměr nebo dohoda o práci konaná mimo pracovní poměr). Rozvíjející se výpočetní technika a snaha po vyšší efektivitě práce umožňuje zaměstnavatelům zavádět elektronickou poštu na většinu pracovišť.

Vedle kladů, které tato technika přináší, se objevují praktické problémy. Například otázka, zda zaměstnavatel může kontrolovat elektronickou poštu,
kterou zaměstnanec obdržel na pracoviště do schránky počítače, který mu byl svěřen k výkonu práce, nebo poštu, kterou odeslal zaměstnanec.

Listovní tajemství

Při právním posuzování takového případu musíme vycházet z Listiny práv a svobod (čl. 13), která zaručuje ochranu listovního tajemství, a z trestního zákona (§ 239 a § 257 a). Listina základních práv a svobod stanoví, že nikdo nesmí porušit listovní tajemství jiných písemností a záznamů, ať již uchovávaných v soukromí nebo zasílaných poštou, anebo jiným způsobem. Výjimkou jsou případy, které jsou uvedeny ve zvláštním právním předpisu (například vyšetřování trestného činu). Stejně se zaručuje tajemství zpráv podávaných telefonem, telegrafem nebo jiným podobným způsobem.

Ústavní zásadu ochrany listovního tajemství rozpracovává trestní zákon č.140/1961 Sb. Trestného činu se podle § 239 dopustí ten, kdo úmyslně poruší tajemství uzavřeného listu nebo písemnosti při poskytování poštovní služby nebo jiným dopravním zařízením, anebo zprávy podávané telefonem, telegrafem nebo jiným takovým veřejným zařízením. V tomto případě může být pachateli uložen trest odnětí svobody až na šest měsíců. Tajemstvím je chráněn obsah písemnosti nebo zpráva bez ohledu na jejich hodnotu pro adresáta, odesílatele či pachatele. Ochrana v trestním zákoně se vztahuje i na přenos zpráv elektronickou poštou. Nejde však jen o ochranu listovního tajemství.

Novela trestního zákona zavedla v roce 1991 novou skutkovou podstatu trestného činu spočívající v poškození a zneužití záznamu na nosiči informací (239 a). Tohoto trestného činu se dopustí pachatel, který v úmyslu způsobit jinému škodu nebo získat sobě nebo jiné osobě neoprávněný prospěch, získá přístup k nosiči informací a takových informací neoprávněně užije, nebo je zničí, učiní neupotřebitelnými, nebo zasáhne do technického nebo programového vybavení počítače. Pokud by tedy zaměstnavatel měl např. přístup k počítačové disketě zaměstnance a na ní uložené informace by zneužil ke svému neoprávněnému prospěchu, dopustil by se trestného činu, za který může být uložen trest odnětí svobody až na jeden rok, zákaz činnosti, peněžitý trest nebo propadnutí věci. Srovnáme-li si tuto zákonnou úpravu s praxí, docházíme k překvapivým výsledkům. Vycházejí zřejmě z nedostatečných znalostí současné právní úpravy. Z různých výzkumů vyplývá, že elektronické dopisy zaměstnanců kontroluje čtyřicet procent českých firem. Přibližně sedmnáct procent podniků monitoruje e-maily pravidelně.

Tento postup je v rozporu s právní úpravou. Pokud elektronická pošta přijde do osobní e-mailové schránky zaměstnance, tak ji zaměstnavatel nemůže číst. To je jedna stránka věci. Naproti tomu jsou však zaměstnanci povinni plně využívat pracovní dobu (§ 73 odst. 1 písm. b) zák. práce), nemohou si v pracovní době vyřizovat své soukromé záležitosti a nejsou oprávněni zneužívat služební počítače pro své osobní účely.

Povolená kontrola

Zaměstnavatel může zneužívání zabránit tím, že bude kontrolovat od koho a v jakém rozsahu zaměstnanec do firemního počítače maily dostává a komu píše. Pokud by zjistil, že elektronická pošta zaměstnance je v takovém množství, pro které neplní povinnost spočívající v plném využívání pracovní doby, může se jednat o porušení pracovní kázně a následovat sankce ze strany zaměstnavatele. V závažných případech může zaměstnavatel se zaměstnancem skončit pracovní poměr. Porušení pracovní kázně musí však zaměstnavatel věrohodně a objektivně prokázat, například z adres (nikoliv z obsahu sdělení) odesílatelů a příjemců elektronické pošty). Ochraně však nepodléhá surfování zaměstnance po internetových stránkách za osobním účelem. V tomto případě by se jednalo o nevyužívání pracovní doby.

Souhlas pracovníka neplatí

V praxi se vyskytují názory, že zaměstnanec může v pracovní smlouvě nebo v jiné dohodě se zaměstnavatelem vyslovit souhlas s tím, že zaměstnavatel může číst a kontrolovat obsah elektronické pošty. Souhlas s kontrolou obsahu své e-mailové pošty nemůže zaměstnanec platně vyslovit z několika důvodů. Základní lidská práva a svobody jsou nezadatelné a nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné. Znamená to, že nikdo jich nemůže být zbaven ani zákonem, ani se jich nemůže zbavit sám tím, že by se jich vzdal - ani jako jednotlivec, ani jako příslušník kolektivu.

Vedle této ústavní zásady platí § 242 odst.1 písm. c) zákoníku práce, podle něhož neplatný je právní úkon, kterým se zaměstnanec předem vzdává svých práv. Zaměstnanec svým souhlasem v pracovní smlouvě by se předem vzdával svého práva na ochranu přepravovaných zpráv, tedy práva, které mu zaručuje Listina základních práv a svobod. V konkrétním případě jde o nárok, který nepřímo vyplývá i z pracovněprávního vztahu. Pokud by podobné dohody již byly sjednány, jsou neplatné.

Mezi osobní údaje, které podléhají ochraně, patří i e-mailové adresy zaměstnanců, které se objevují na internetových stránkách úřadů a podniků. Adresa elektronické pošty, ve které se vyskytuje celé jméno zaměstnance, je osobním údajem chráněným zákonem č. 101/2000 Sb. To je například adresa josef.novak-zavináč-instituce.cz. Z této adresy je možné jednoznačně identifikovat jmenovaného jako zaměstnance konkrétního zaměstnavatele. Bez souhlasu tohoto zaměstnance nikdo nesmí e-mailovou adresu zveřejňovat. Ani když se jedná o firmu, která mu ji na své náklady poskytla.

Autor je pracovníkem Ministerstva práce a sociálních věcí ČR

Práva zaměstnavatelů a jejich pracovníků:

Zaměstnanec - Pokud elektronická pošta přijde do osobní e-mailové schránky pracovníka, zaměstnavatel ji nemůže číst.

Zaměstnavatel - Pracovníci musí plně využívat pracovní dobu. Nemohou si v této době vyřizovat své soukromé záležitosti a nejsou oprávněni zneužívat služební počítače pro své osobní účely. Firma se může bránit tím, že bude kontrolovat od koho a v jakém rozsahu zaměstnanec maily dostává a komu píše.

Zdroj: autor