Praha - Tři ze čtyř zaměstnanců, kteří kouří, si mohou dopřávat pauzy dle libosti. Pokud splní všechny své povinnosti. Pouze každá desátá firma naopak kuřácké přestávky úplně zakazuje.
Vyplývá to z výzkumu skupiny LMC, která v únoru oslovila zhruba tři stovky společností. Zastoupené tu byly podniky ze všech sektorů, včetně bank, státních institucí nebo obchodních řetězců.
Lidé pracují i při kouření
Jak autoři zjistili, 75 procent všech firem vůbec nehlídá, jak často zaměstnanci chodí kouřit. Tento trend platí například pro lidi, kteří pracují v reklamních agenturách nebo médiích.
"V kreativních profesích může kuřákům pauza u cigarety často posloužit k vyřešení určitého problému, získání zajímavého nápadu a podobně," uvádí zástupci LMC.
Mluvčí skupiny Tomáš Dombrovský si dokonce myslí, že se při kuřácké pauze zaměstnanci nadále zabývají prací.
Podívejte se, jak vypadá protikuřácká kampaň v USA:
Kromě toho se upevňují sociální vazby. "Dochází ke sdílení informací, kuřáci se věci dozvídají rychleji," komentuje Dombrovský pro Aktuálně.cz.
To je podle něj důvod, proč jsou tři čtvrtiny firem ke kuřákům benevolentnější a na rozdíl od hraní her nebo brouzdání po sociálních sítích jim tato forma oddechu tolik nevadí.
"Pokud se přihlásíte na Facebook, věnujete se hlavně mimopracovním aktivitám, kdežto u cigarety se stále zabýváte pracovními záležitostmi," věří Dombrovský.
Pauza na oběd a dost
Pro dělníky ve výrobních závodech naopak bývá nemyslitelné, aby si odskočili zakouřit, kdykoliv je napadne. Totéž platí pro prodavačky nebo učitele a další profese, kde nelze pracoviště libovolně opouštět.
"Lidé si v takových případech mohou užít cigaretu pouze během zákonem stanovených obědových pauz," potvrzuje mluvčí LMC.
Zhruba třináct procent firem se uchyluje ke kompromisu. Zaměstnanci mají sice relativní volnost a v kouření je nikdo neomezuje, zároveň ale jejich nadřízení sledují, jak často si pauzy dopřávají. K tomu slouží různé čipové karty, které zaznamenávají všechny odchody z pracoviště.
Kuřáci totiž stále ve více podnicích musí chodit ven, případně na vyhrazenou terasu - kuřárny již výrazná část společností zcela zrušila.
V některých případech ale může nastat, že se prostoje nad rámec přestávky na oběd nezapočítají do odpracované doby.
To, v jaké míře se může kuřák oddávat své zálibě, samozřejmě nezávisí pouze na typu práce, připomíná Dombrovský. Roli hraje také firemní kultura. Přísnější pravidla podle něj platí například v německých společnostech.
