Brno - Zaměstnavatelé mají právo dát okamžitou výpověď svým pracovníkům, včetně matek samoživitelek, kteří se odmítnou přestěhovat stovky kilometrů za novou prací.

Ústavní soudci se v případech, kdy lidé mají ve smlouvě jako místo výkonu práce označeno celé území České republiky, zastali zaměstnavatelů, kteří požadují, aby lidé nastoupili do podniků vzdálených i stovky kilometrů od jejich trvalého bydliště.

Podle rozhodnutí soudu tak platí výpověď od firmy Gold Happy Day pro ženu samoživitelku, která pracovala jako barmanka v kasinu v Prostějově a měla kvůli práci odejít do 384 kilometrů vzdálené Plzně.

Padáka za nestěhování

Pracoviště "Česká republika" přitom mají ve smlouvách zakotveny desítky tisíc lidí. Pokud je zaměstnavatel přeloží na jinou pobočku mimo místo bydliště, mohou se bránit jenom velmi obtížně.

Spor, který rozhodl Ústavní soud, se vlekl dva roky. Firma Gold Happy Day se rozhodla uzavřít svoji hernu v Prostějově. Žena, která tam pracovala jako barmanka, dostala na vybranou - buď jít pracovat do Plzně, nebo okamžitou výpověď.

Když žena stěhování odmítla, firma ji skutečně propustila. A výpověď potvrdil Krajský soud v Plzni.

Žena se proto obrátila se stížností na Ústavní soud. Podle ní firma věděla, že se sama stará o devítiletého syna a nemůže odjet do 384 kilometrů vzdálené Plzně, dojíždění je úplně vyloučené. "Firma byla při uzavírání pracovní smlouvy informována o osobních a rodinných poměrech a stanovení nového místa výkonu práce porušuje ochranu osamělé zaměstnankyně pečující o dítě," uvedla žena ve stížnosti.

Pozor na Českou republiku ve smlouvě

Senát Ústavního soudu vedený soudcem Jiřím Muchou ale stížnost odmítl. Podle většinového názoru soudců se žena se svým zaměstnavatelem svobodně dohodla a ve smlouvě podepsala jako místo výkonu povolání Českou republiku.

Podle soudců je místo výkonu povolání sice vymezeno široce, ale platně a postup firmy je ještě akceptovatelný. Podle soudců totiž firma podnikající v hazardu a provozování heren působí v prostředí, kde musí být zaměstnanci objektivně flexibilní - tedy musí být ochotni měnit místa, kde pracují.

Svoboda v reálném životě není

Ústavní soudci ale spor nerozhodli jednomyslně, proti se v tříčlenném senátu postavil soudce Jan Musil. Podle soudce jde jednoznačně o zneužití postavení silnějšího ve smluvním vztahu - tedy zaměstnavatele. 

Musil uznává, že ustanovení zákoníku práce neurčuje, jak má být přesně místo práce označeno. "To však podle mého názoru neznamená, že lze připustit naprostou libovůli smluvních stran. Jistě by bylo například absurdní, kdyby v jakékoli pracovní smlouvě byla jako místo výkonu práce určena "planeta Země," uvedl soudce Musil.

Soudce uvedl 19 důvodů, pro které měla být výpověď uznána za neplatnou. Podle Musila je samozřejmě možné, že část zaměstnanců ochotně přistoupí na to, že budou svoji práci vykonávat kdekoliv, ale většinou jsou za to kvalitně odměněni.

"Srozumění s těmito "štrapácemi" je pochopitelné u zaměstnanců s měsíčními příjmy v řádu desetitisíců, nebo dokonce statisíců či milionů korun. Těžko však lze věřit tomu, že takové smluvní podmínky přijala "svobodně" barmanka se základní měsíční mzdou ve výši 9100 korun, jako tomu bylo v tomto případě," uvedl Musil.

Dodal, že neobstojí ani to, že žena podepsala smlouvu svobodně, takové hodnocení totiž neodpovídá reálnému životu.

"Těžko lze uvěřit tomu, že občan ucházející se o zaměstnání v okrese Prostějov, vyznačujícím se vysokou mírou nezaměstnanosti (u žen 12,5 procenta), se v reálném slova smyslu rozhoduje zcela svobodně," uvedl soudce, podle kterého měla být výpověď zrušena.