Jak nesehnat práci: lhát, páchnout a nic nevědět

Veronika Skálová Veronika Skálová
28. 5. 2010 10:40
Personalisté vypočítali deset nejčastějších chyb, které uchazeči o práci dělají.
Dorazit na pohovor se vzhledem bezdomovce rozhodně nepomůže. Ilustrační foto.
Dorazit na pohovor se vzhledem bezdomovce rozhodně nepomůže. Ilustrační foto. | Foto: Naďa Straková

Brno - Přifouknout svoje zkušenosti, přidat znalost cizího jazyka, i když ho neumíte, a pak sepsat šestistránkový životopis. Nejlépe do něj napsat i to, že jsme dva dny pomáhali v občerstvení u koupaliště. Když pak rozešlete všem - od generálního ředitele po uklízečku - pak gratulujeme: právě jste se na trhu práce naprosto znemožnili.

I když hledání práce není žádný med, zvlášť pokud ji momentálně nemáte, uchazeči o místo dělají stále dokola chyby, kterými své šance na úspěch sami snižují. Aktuálně.cz oslovilo největší personální agentury, aby pomohly vyjmenovat deset nejčastějších chyb, které lidé při hledání práce osloví. Na drtivé většině z nich se oslovení experti shodli.

Samostatná kapitola: životopis

První vizitka a první kámen úrazu i přes stohy papíru, které se o této problematice napsaly. Nikdo neví líp než personalisté, že správně napsaný ŽIVOTOPIS není samozřejmostí.

"Mezi nejčastější chyby patří používání nevhodných fotografií v životopise. Lidé například přiloží snímek z pláže nebo rodinné oslavy. Velmi často se objevují gramatické chyby a informace nejsou aktualizované. Dobrá není ani přílišná délka životopisu. U uchazeče s patnáctiletou praxí není vhodné uvádět studentské brigády či kurzy, které se k práci nevztahují," vyjmenoval Aleš Křížek z personální agentury Robert Half International.

Tím výčet přešlapů v životopisech rozhodně nekončí. Na důvěryhodnosti uchazeči nedodá ani emailová adresa ve tvaru "terminator" nebo "pusinka26". A dobrým tahem není ani lhaní v životopisech - personalisté se shodují, že řada lhářů se sama odhalí už při pohovoru, ale nejpozději ve zkušební době.

Součástí životopisu bývají i kontakty na předchozí zaměstnavatele, personalista se na ně může zeptat i při pohovoru. NECHUŤ POSKYTNOUT REFERENCE z předchozí práce je další častou chybou, kterou uchazeči dělají. U druhé strany tento přístup vzbuzuje pocit, že něco skrýváte, že něco není v pořádku.

"Páchl a tvrdil, že jeho šéf je prevít"

Přestože by se to mohlo zdát jako samozřejmost, personalisté v agenturách i v jednotlivých firmách se často setkávají s nedostatkem SOCIÁLNÍCH SCHOPNOSTÍ. Sem spadají prohřešky proti slušnému chování, neurvalé chování k lidem, které ve firmě cestou na pohovor potkáte. Ale také schopnost obléknout se přiměřeně situaci.

"Přijít na pohovor čistě a slušně oblečen není bohužel tak samozřejmé. Pokud se někdo uchází o pozici operátora ve výrobě, není nutné, aby chodil na pohovor v obleku. Ale montérky, děravé tričko nebo špinavý svetr rozhodně nejsou vhodné u žádného pohovoru," zdůraznil Mikuláš Procházka.

Stejně tak dotyčnému neprospěje, pokud je z něj na dva metry cítit nedostatek osobní hygieny. I takoví lidé chodí k pohovorům a pro personalisty, kteří s nimi stráví desítky minut v často malé místnosti , představují noční můru.

Tím samozřejmě výčet nekončí. Ani pokud přijdete k pohovoru ve fraku a budete plynně recitovat ve třech požadovaných jazycích, určitě vám nepomůže, když budete MLUVIT VELMI NEGATIVNĚ O SVÉM PŘEDCHOZÍM ŠÉFOVI či snad pomlouvat jeho firmu. Každého pak napadne - jakpak asi bude mluvit o nás.

Méně je někdy více, ale ne vždy

I když už práci sháníte opravdu zoufale, není dobré ROZESLAT ŽIVOTOPIS NA VŠECHNY STRANY a ucházet se o celou škálu zaměstnání od uklízečky po mistra směny. Pro většinu personalistů se tím uchazeč dokonale znemožní, protože je jasné, že neví, co hledá ani jaká je jeho hodnota na pracovním trhu. Stejný životopis navíc nemusí stejně fungovat pro různé pozice.

Podobně ožehavou otázkou je míra SEBEVĚDOMÍ. "Je dobré realisticky posoudit, jaké výjimečné znalosti a schopnosti můžeme zaměstnavateli nabídnout. Vysoké sebevědomí může pomoci, ale mělo by být ,zdravé'. U nás je ale rozšířenější sebevědomí nedostatečné, které může uchazeče diskvalifikovat úplně stejně," podotkl Jiří Halbrštát ze společnosti Manpower.

O sebevědomí svědčí často i to, na jakou pozici se dotyčný hlásí. "Řada čerstvých absolventů vysokých škol má pocit, že když mají titul, mohou se automaticky ucházet o manažerské pozice. Ty ale velmi často vyžadují určité zkušenosti, které oni nemají. Pomoci jim může i to, že si najdou praxi už při studiu. Budou mít o pracovním trhu a jeho požadavcích lepší přehled," doporučil Mikuláš Procházka ze společnosti Grafton Recruitment.

Pravidlo méně je někdy více ale rozhodně neplatí, co se týká vlastní aktivity uchazeče při hledání práce. To, že se PASIVNĚ zaregistruje u personální agentury, vyvěsí svůj životopis na internet, nebo se chodí pravidelně ptát na úřad práce, dnes zdaleka nestačí.

"Nejde jen o hledání volných míst v inzerci a na internetu. Je dobré poptat se v rodině, přátel a známých, zda nevědí o volném místě. Dobře fungují i sociální sítě, kde je člověk v kontaktu s mnohem větším množstvím lidí, než potká osobně," dodal Procházka.

Hledání je práce na plný úvazek

"Sám o sobě všechno vím, tak jim to tam prostě řeknu a bude, co bych kde studoval." S takovou filozofií si nejspíš budete hledat práci pěkně dlouho. NEPŘIPRAVENOST je jedním z nejčastějších nešvarů uchazečů o práci.

"Překvapivě velké množství lidí přijde na pohovor a ani neví, na jakou pozici se hlásí. Neví třeba ani v jaké jsou firmě, na tož aby věděli nějaké detaily o pozici a společnosti. Tento přístup svědčí o tom, že kandidát nemá skutečný zájem o danou pozici a firmu, ale že pouze čeká na první relativně dobrou nabídku, což není dobrý signál," popsal Halbrštát. Přitom jednou z prvních otázek bývá - proč chcete pracovat zrovna pro nás a na této pozici.

Právě na této otázce pohoří ti, jejichž slabinou je SEBEPREZENTACE, tedy schopnost prodat své dovednosti a zkušenosti a tedy přesvědčit personalistu, že právě on je ten pravý pro danou pozici.

Kámen úrazu často tkví v tom, že sami uchazeči NEVĚDÍ, CO CHTĚJÍ. "Nevědí, jaká práce by je zajímala. Ani si nejsou jistí, v jakém oboru by chtěli nebo mohli pracovat. Nedokážou posoudit svoje dovednosti. Nemají představu o své budoucnosti. Chtějí prostě 'nějakou' práci," upřesnil Halbrštát.

 

Právě se děje

Další zprávy