Porto - Zlatý poklad v hodnotě skoro sedmi procent svého HDP má v sejfech ukryto Portugalsko. To je největší hodnota v přepočtu na ekonomiku ze všech států eurozóny. S 82 % podílu národních rezerv ve zlatě je země dokonce první mezi dvacítkou největších držitelů tohoto vzácného kovu.
Schodek tamního rozpočtu přitom letos přesáhne devět procent HDP a vyžene tak státní dluh na 84 % ročního výkonu ekonomiky.
Přesto dluhy sužovaná země nemá páku, jak touto komoditou (jejíž hodnota vloni vzrostla o 26 %) ulehčit od svého schodku. Nejde "jen" o to, že zmiňované zlato nashromáždil během 36 let své vlády diktátor Antonio de Oliveira Salaazar, a že má tudíž poklad punc černé minulosti.
Využít zlatý polštář k ulehčení krize Portugalsku výslovně zakazují zákony země.
Zlatý polštář pro extrémní scénáře
"S nárůstem ceny zlata tady máte výhled na pěkné zisky. Nic z toho ale nemáte, to zlato je totiž polštář pro extrémní scénáře," vysvětlil londýnský stratég Commerzbank David Schnautz agentuře Bloomberg, která zprávu přinesla.
Portugalsko, které má po Řecku druhý nejnižší rating v eurozóně, vlastní celkem 382,5 tun zlata. To má dnes hodnotu asi 14,7 miliardy dolarů neboli 6,8 % portugalského HDP.
Zlato spravuje tamní centrální banka Bank of Portugal a podle Bloombergu jí zákony země nařizují výnosy z něj uložit na rezervní účet. Nemohou být tudíž převedeny do státní pokladny. Každý rok banka z pokladu vládě vyplácí dividendy, vloni to bylo 203 milionů euro.
Odkud se poklad vzal? Než Salazaar mezi lety 1932 až 1968 coby premiér vybudoval svůj autoritářský "Estado Novo" neboli "Nový stát", proslavil se v Portugalsku jako ministr financí prosazující rozpočtovou disciplínu.
Poklad ze sardinek a wolframu
Když začala druhá světová válka, vylétly ceny wolframu vzhůru, protože jeho odolnost vůči teplotám a nárazu z něj dělala ideální zbrojařský materiál. Dodnes je přitom Portugalsko třetí největší producent tohoto kovu po Rusku a Rakousku. Na odbyt šly za války i po ní také portugalské rybí konzervy.
Svůj export země pod Salazaarem směňovala hlavně za tvrdé měny a zlato. Zatímco roku 1950 mělo Portugalsko v sejfech 171 tun zlata, na konci diktatury roku 1974, čtyři roky po diktátorově smrti, to bylo už ohromných 866 tun. Tou dobou byla však země zároveň jednou z nejchudších v západní Evropě a vedla navíc válku ve svých afrických koloniích.
Zlato letos s největší pravděpodobností uzavře v pořadí desátý rok růstu ceny, což je nejdelší šňůra od roku 1920.
Banky podle Světového výboru pro zlato (World Gold Council) vloni do svých rezerv přidaly 425,4 tuny zlata na celkových 30 116,9 tuny. To je první nárůst od roku 1988 a zároveň největší podíl v rezervách od roku 1964.
Zlato ve správný čas na správném místě
"Pro každého mimo trh se zlatem bylo překvapením, že Portugalsko sedělo na svých rezervách, zatímco ostatní země eurozóny aktivně prodávaly," přibližuje Jessica Crossová z londýnské výzkumné společnosti VM Group zabývající se komoditami a sledující obchody centrálních bank se zlatem už 17 let. "Portugalsko je přitom se svými velkými zásobami zlata ve správný čas na správném místě," dodala.
Tamní centrální banka v minulosti informovala, že mezi lety 2003 a 2006 několik várek zlata prodala. Zda se kvůli dluhům země teď na účelu pokladu něco změní odmítla centrální banka i ministerstvo financí komentovat.
