Praha - Plán českých hudebních vydavatelů odstřihávat od sítě všechny neposlušné stahovače, rozpoutal mezi zdejšími fanoušky i umělci poprask. Z obou stran zaznívá otázka, k čemu vlastně pobočky velkých labelů potřebujeme.

V USA se po internetu prodává téměř polovina z celkově prodané hudby. Podle výroční zprávy IFPI - Digital Music Report 2011 - činí světový průměr 29 procent. V Česku jsou zisky z digitální hudby zanedbatelné. Hlavně proto, že zde neexistuje digitální distribuční kanál, který by místním posluchačům umožnil si hudbu na internetu legálně pořídit.

Čeští vydavatelé připravují podle neoficiálních zpráv vlastní projekt distribuce digitální hudby, detaily projektu ale tají. JetMusic, jak se má projekt jmenovat, se údajně bude podobat švédskému systémy Spotify, který nabízí poslech hudby na počítači zdarma a stahování za poplatek. Vydavatelé mají své digitální řešení představit v březnu.

Kvůli chystanému projektu nedávno zkrachoval český server i-legálně.cz, který nabízel ke stažení za poplatek nabídku všech hlavních vydavatelů. i-legálně bylo na licencích vydavatelů závislé. Podle šéfa zavřeného serveru Petra Peřiny čeští vydavatelé zaspali dobu a český trh s digitální hudbou zničili.

Český zlozvyk

To, že český hudební průmysl nedokáže prodávat hudbu digitálně, připouštějí i zástupci českého IFPI. Důvody ale vidí jinde. Jedním z důvodů je fakt, že v Česku nefunguje obchod iTunes, který stojí za růstem digitálních tržeb na velkých trzích. Druhým důvodem je podle IFPI ilegální stahování, kterému Češi holdují.

"Češi jsou internetově gramotný národ a dlouhou dobu neměli šanci si hudbu legálně na internetu koupit. Takže se naučili si jí stahovat ilegálně. A my se je teď ten zlozvyk snažíme odnaučit, což je samozřejmě těžší, než kdyby tu od začátku ta možnost byla," říká šéfka českého IFPI Petra Žikovská.

Pomoci zbavit Čechy zlozvyku má IFPI změna zákonů po vzoru Francie, která by umožnila odstřihnout od internetu ilegální stahovače. Kdo nezareaguje na třetí upozornění poskytovatele internetu, že z jeho adresy se šíří ilegální data, ocitl by se dle přání vydavatelů bez internetu.

Francie se ale od Česka podstatně liší. Velký francouzský trh dokáže posluchačům doručit jakoukoli hudbu, kterou si přejí. Francoužští vydavatelé si trend přechodu prodejního modelu na internet uvědomili mnohem dříve a do digitální distribuce investovali. To se v Česku nestalo.

"Po bitvě je každý generálem," říká na to již citovaná Žikovská. "Snažili jsme se přilákat iTunes, ale nevyšlo to. Navíc lokální pobočky nemají tolik peněz, jako jejich matky."

Zlatá devadesátá

Dnes jsou tedy české pobočky velkých vydavatelů ve schizofrenní situaci. Po zlatých devadesátých létech, kdy český showbyznys prožíval boom, nemyslel na přelomu tisícletí nikdo na investice do budoucnosti. Rozvoj internetu a s ním spojená možnost stahování byznys s hudbou dramaticky změnil na celém světě.

Podle v úvodu zmiňované zprávy IFPI klesla hodnota globálního trhu s hudbou o od roku 2004 o 31 procent. Za stejné období vzrostla hodnota digitálního trhu o 1000 procent (digitální trh vzniká několik let z nuly, proto tisíce procent - pozn. red.). Ačkoliv většina peněz z prodané hudby stále pochází z prodeje tradičních nosičů, trend do budoucna je jasný.

Naděje zdejších vydavatelů se proto upírají k zatím utajovanému projektu JetMusic. Jestli bude úspěšný ukáže čas. Vychází-li z modelu švédského Spotify, není úspěch zdaleka jistý. Ze zhruba deseti milionů posluchačů Spotify jen 8 procent hudbu stahuje - tedy za ni platí.

Svoboda, energie a internet

Česká IFPI tvrdí ústy své ředitelky, že velcí vydavatelé jsou na malém českém trhu jediní, kdo pomáhá udržet při životě lokální tvorbu. Zároveň jim prý ani na tuto podporu už nezbývá příliš peněz. A řada kapel o tuto podporu ani nestojí.

"Pro alternativní kapely našeho typu nemají hlavní labely ekonomicky smysl a my je odmítáme z principu. Je pro nás důležtá umělecká svoboda, nezávislost a maximální kontrola a kontakt s fanoušky. Neexistuje nic, co bychom mohli chtít od velkého vydavatele a sami to už nedokázali zařídit sami," říká Martin Hůla alias Bonus z hip-hopového kolektivu Sporto.

Výdělky z prodeje tvorby začínajících kapel jsou přímo úměrné energii, kterou samy věnují své své propagaci. Živit ještě vydavatele se jim zkrátka nevyplatí. Například hudbu Sporto si mohou fanoušci stáhnout z jejich webu zdarma, výměnou za e-mail. Tím kapele roste mailing-list fanoušků, se kterými komunikuje.

Celý proces od skládání a nahrávání až po prodej drží Sporto ve vlastních rukách. "S minimálním rozpočtem nám to umožňují běžně dostupné technologie a internet poskytuje bezednou studnici informací, jak na to. To je jedna z nejlepších věcí na dnešní době - veškeré know-how vydavatelských společností přestalo být jejich exkluzivním vlastnictvím," říká Hula.

Od PR k bookingu a zpět

Podobný názor nezaznívá jen z hiphopového undergroundu. Od velkých vydavatelů odcházejí i zavedená jména české popmusic, jako například David Koller. Ten si při produkování své poslední desky nenechal radit od velkého vydavatele a album vydal za vlastní peníze.

Podle slov žižkovské legendy Tonyho Ducháčka,  frontmana pražské Garage, se o podobné snaží i mladé kapely, které si nemohou dovolit luxus jako Koller. "Myslím, že pro mladé kapely není důležité, mít za sebou velký label. Naopak. S kapelou to může zamávat, když jim někdo do všeho mluví, a ztratí iluze," říká Ducháček, podle kterého česká hudba neskomírá kvůli pirátství. "Kapely hrajou, co je baví. Problém jsou kluby, peníze a blboučký rádia."

Aktuálně.cz se nepodařilo získat názor Mekyho Žbirky, který nejdříve souhlasil s rozhovorem, ale po několika dnech přestal komunikovat. O názor jsme požádali i skupinu Nightwork. Jejich PR manažerka Johana Turner vzkázala, že otázky předá booking manažerovi kapely, ani po téměř dvou týdnech ale žádná odpověď nepřišla.