Praha - Školní jídelny na svou listopadovou revoluci stále ještě čekají. Dětem v nich vaří kuchařky podle stejné vyhlášky jako za časů jejich rodičů. Přestože experti tvrdí, že z pohledu správné výživy je vyhláška dávno překonaná, ministerstvo zdravotnictví po dohodě s ministestvem školství zatím nic měnit nehodlá.
Podle Davida Bartůška, člena meziresortní komise, která s návrhem na změnu vyhlášky ještě za bývalé Topolánkovy vlády přišla, mělo přitom již před rokem ministererstvo navrhnout nové takzvané doporučené dávky živin. Od nich se odvíjí skladba potravin a tím pádem i podoba jídelních lístků ve školách. Uvedená komise ale podle Bartůška přestala po pádu vlády pracovat.
Školáci jsou tedy nadále odsouzeni ke konzumaci příliš vysokého množství živočišných tuků. Tom Václavík, propagátor biopotravin a zdravého stravování, potvrzuje, že to dětem neprospívá.
"Dávky živočišných tuků ve školním stravování jsou v současné době přehnané i pro dospělého. To zvyšuje riziko obezity a kardiovaskulárních chorob," říká.
Devět z deseti školáků má oběd ve škole
Týká se to prakticky všech dět. Zhruba 90 procent z nich se totiž na základních školách stravuje ve školní jídelně. Mají zde pět teplých jídel týdně. "To je často více, než kolik jich sní doma, takže jídelna v podstatě vytváří jejich stravovací návyky," podotýká Václavík.
"Nechápu, jak je možné, že se od předlistopadových dob doporučené denní dávky živin nezměnily," souhlasí s Václavíkem i Bartůšek.
Nejde ale jen o skladbu školních jídelníčků. Zmiňovaná vyhláška podle Bartůška také stanovuje finanční strop pro náklady na stravování školáků a neumožňuje tak nakoupit dražší kvalitní suroviny pro školní jídla. "Zvýšení doslova o pár korun by ale umožnilo rozšířit výběr potravin o poskytnout školákům zdravější jídlo," konstatuje Bartůšek.
Na biopotraviny není dost peněz
S tím souhlasí i Lenka Fofová, vedoucí školní jídelny na gymnáziu J.K. Tyla. Už léta se snaží dětem vařit o trochu zdravější jídla, než jsou klasická.
"Jde to ztuha," přiznává. Podle ní jsou totiž děti naučené na jídla s dochucovadly a proto jim pokrmy uvařené z čerstvých surovin připadají málo výrazné.
Přesto zhruba čtvrtina strávníků si z nabídky dvou jídel, která jídelna pravidelně nabízí, vybere to lehčí, méně kalorické a zdravější.
Gymnaziální jídelna dokonce tento měsíc začíná vařit i některá jídla pouze z biopotravin. "Máme spočítáno, že abychom se vešli do finančního limitu, budeme moci v měsíci uvařit maximálně tři taková jídla," říká Fofová.
Školy si dnes mohou vybrat ze dvou typů spotřebních košů - klasického a laktovegetariánského. Ani druhý z těchto košů ale nemá podle Bartůška vhodnou skladbu živin, neboť maso je v něm nahrazeno zejména mléčnými výrobky, což jsou ale také živočišné tuky. „Základ by měl být celkově odlehčit stravu školních dětí," říká Bartůšek.
Ministerstvo žádnou aktivitu nevyvíjí
Podle ředitele odboru komunikace ministerstva zdravotnictví Vlastimila Sršně ale ministerstvo žádný úkol navrhnout nová výživové doporučené denní dávky nedostalo. „Navržení doporučených denních dávek je velmi složitý odborný proces, který vyžaduje řadu podkladových studií a který zcela určitě není úkolem centrálního úřadu státní správy," uvedl Sršeň. Podle něj není v současné době situace v ČR na takové úrovni, aby zdejší odborná veřejnost předložila řádně zdůvodněný a mezinárodně obhajitelný návrh doporučených dávek.
„Jelikož se jedná o velmi komplexní a finančně náročný úkol, spojují se běžně k jeho naplnění odborníci z několika institucí i zemí. Takto je například v současné době připravován návrh dávek na evropské úrovni Evropským úřadem pro bezpečnost potravin, EFSA," konstatuje ministerstvo.
V tuzemsku navíc chybí aktualizovaná národní databáze nutričních hodnot potravin. „Bez její existence se jeví jako odborně neobhajitelné uvedenou vyhlášku jakýmkoli způsobem zásadně měnit," uvádí Sršeň.
Jídlo ve školách je zdravější než doma
To potvrzuje i přední tuzemský nutriční odborník a zástupce ČR v EFSA Jiří Ruprich. „Doporučuji státním úředníkům, aby si dali velký pozor na stanovení nějakých zdravotních doporučení, z nichž by se měla odvíjet nějaká legislativa," varuje Ruprich. Naše zákony by se tím totiž mohly dostat do rozporu s legislativou EU.
Ruprich se nicméně nedomnívá, že by školní stravování v ČR bylo nadmíru škodlivé. „Větší množství bílkovin zase tolik nevadí," tvrdí vědec. Naopak, tuzemský systém stravování, kdy mají všechny děti možnost jednoho teplého jídla denně, je podle něj ojedinělý ve světě a ostatní země nám jej závidí.
To mimochodem přiznává Václavík i Bartůšek. Školní kuchyně podle něj „vaří lépe, než se obecně populace stravuje". Pokud rodiče chtějí, aby školní kuchyně vařily něco jiného, mají podle Rupricha i v současném systému moc si to prosadit. To by navíc byl v souladu s názorem, že stát by neměl ukládat rodičům, co jejich děti mají jíst.
