Vize šéfa OKD: Uhlí můžeme těžit ještě nejméně 25 let

Michal Růžička
7. 2. 2012 18:13
Rozhovor s generálním ředitelem OKD Klausem-Dieterem Beckem
Klaus-Dieter Beck, generální ředitel OKD
Klaus-Dieter Beck, generální ředitel OKD | Foto: CSR fórum

"Dobře vím, že nebudeme mít žádnou budoucnost, pokud nepřesvědčíme okolí, aby souhlasilo s naší těžbou. Pod námi stále ještě leží devatenáct miliard tun uhlí. A lidé budou souhlasit s těžbou jen tehdy, když se budeme vůči svému okolí chovat jako firma 21. století," říká generální ředitel OKD Klaus-Dieter Beck.

 

Co pro vás znamená termín „udržitelnost"?

V dnešní době je to bezpochyby frekventované slovo a nepochybuji, že ho musí mít ve svém slovníku každý. Pro mne ten pojem znamená, že nabídnete dlouhodobou perspektivu svému byznysu, svým zaměstnancům a svým akcionářům.

A co znamená pro společnost, která vlastní černé uhlí s konečnými zásobami?

Konečné zdroje, to je termín, o kterém bychom mohli dlouho diskutovat. Asi víte, že v oblasti Ostravska bylo od roku 1782 vytěženo 1,8 miliard tun uhlí. Ale tušíte, kolik uhlí tady ještě zůstává pod zemí? A to prosím neberu v úvahu území na sever od česko-polské hranice. Pouze na území Ostravska-Karvinska v České republice… Nevíte? Tak vám to řeknu: devatenáct miliard tun uhlí stále ještě leží pod námi.

Dobře, ale jsou tyhle zásoby těžitelné?

Jistě, vytěžitelnost velké části zásob závisí na technických možnostech, na budoucí poptávce po uhlí, na cenách této suroviny a také na tom, co budeme schopni vyjednat s místními úřady i státními orgány. Časy se změnily, před dvěma sty lety proti těžbě uhlí nikdo příliš neprotestoval, ale dnes protestuje téměř každý proti téměř všemu. Ale abych to shrnul, jsem si velmi jistý, že náš byznys je zde udržitelný bez větších problémů na nejméně dalších pětadvacet let.

Těžitelnost hůře dobyvatelných zásob může být citlivé ekologické, společenské i politické téma.

Podívejte se, já žiju na kufrech, jsem najatý manažer, a když mi řeknou, že se  na severní Moravě těžit uhlí nebude, zítra jsem pryč. V tuto chvíli jsem ale jako šéf OKD odpovědný za to, abych v tomto regionu vytvářel dobře placená pracovní místa a přinášel technologie.

Klaus-Dieter Beck

Narodil se v roce 1955 v Erfurtu. Generálním ředitelem OKD je od roku 2007. Manažerské zkušenosti získával na významných řídících postech v rámci mezinárodních uhelných těžebních společností působících jak v Evropě, tak v USA. Je držitelem doktorátu důlního inženýrství z Univerzity Porýní Vestfálsko v německých Cáchách. Profesionální dráhu začal v roce 1976. V letech 1996 - 1998 působil jako generální ředitel dolu Friedrich Heinrich společnosti Ruhrkohle Bergbau AG. V roce 1998 se přestěhoval do Spojených států, kde se stal viceprezidentem společnosti Riverton Coal, Inc. A než převzal vedení OKD, působil coby viceprezident pro plánování a inženýrství Foundation Coal Holdings, Inc. Klaus-Dieter Beck je ženatý a má tři děti.

Když nemáte vizi, jak těžit uhlí za 20 až 25 let, co je na tom špatného? Především politici by měli přemýšlet, co se stane po tomto datu. Jak vytvoří pracovní místa pro lidi, kteří je tu ztratí? Přičemž zánik těžby na Karvinsku a v dalších místech našeho revíru by byl bezprecedentním. Nikde v Evropě není tak koncentrované těžební místo, kde by pracovalo tolik lidí na tak malém prostoru.

V Německu je podobná situace a tam těžba pokračuje jen proto, že je státem štědře dotovaná. To si ale Česká republika nebude moci nikdy dovolit. Čili pokud nám někdo zakáže těžit na Karvinsku a Frýdecko-Místecku uhlí, bylo by dobré, aby co nejrychleji přišel s nějakým dlouhodobým plánem, čím těžbu ve smyslu pracovních míst nahradit. A to se zatím neděje.

Jaká je strategie OKD na příštích pět až deset let?

Naší strategií je jít hlouběji v existujících dolech a otevřít vedlejší bloky u současných šachet. Neplánujeme otevřít žádný zcela nový důl - kromě polského, který nedávno koupila naše mateřská společnost NWR. Polská operace je pro NWR velký projekt, do kterého investuje hodně peněz. Společnost této velikosti nedokáže ve střednědobém horizontu unést druhý takto velký projekt. Samozřejmě, že se může stát, že bychom otevřeli i tady nový důl, ale to by musel někdo přijít s finančními prostředky; my je nemáme.

Takže evoluce.

Ano, vezměte prosím v úvahu, že ročně vynakládáme 4-5 miliard na investice do technologií a do rozvoje současných dolů a v této částce není zahrnut polský projekt.

Jak se vás zatím dotýká ekonomická krize?

Pokud se týká našeho byznysu, já zatím žádnou krizi nevidím. Loni se nám podařilo prodat veškerou produkci a nevidím důvod, proč by se nám nemělo podařit prodat vše, co plánujeme vytěžit, i letos.

To, co nedokážeme odhadnout zcela přesně, je vývoj cen koksovatelného uhlí, které představuje polovinu naší produkce. Druhá polovina je energetické uhlí, tady už ceny známe a veškerá plánovaná produkce roku 2012 je již předem prodaná. V prvním čtvrtletí letošního roku je pokles cen koksovatelného uhlí nižší, než jsme čekali, ale další vývoj těžko předvídat.

Nakonec, v tomto prostředí jsme zvyklí pracovat, ceny nerostných surovin se pohybují nahoru dolů. Výše křivek se sice v poslední době protahují, ale dlouhodobě nevidím jiný směr pro pohyb cen surovin než pohyb vzhůru. Protože jak jste i vy naznačil, zásoby nerostných surovin jsou v jistém smyslu limitované a jejich těžba se prodražuje všude na světě.

Říkáte, že investujete do technologií velké částky. Jak dopadá srovnání OKD se světem - v těžebních technologiích, v péči o zaměstnance, ve starosti o ekologické otázky…?

V současnosti není rozdíl mezi naším revírem a doly v Německu, Spojených státech nebo v Austrálii nijak velký. My máme komplikovanější těžební podmínky, ale technologie jsou všude stejné nebo podobné. Firmy jako Caterpillar dodávají technologie do dolů na celém světě, jde o tzv. „state of the art".

Zajímavou zprávou v této souvislosti je, že svět uznává zkušenosti českých důlních inženýrů a horníků, neboť spolupracujeme stále více na testování nových technologií a strojů a významné firmy zřizují přímo na Ostravsku v blízkosti dolů zkušební zařízení.

Jste - třeba i v této souvislosti - spokojení s kvalitou technických studií v České republice?

V minulosti graduovalo na zdejší Vysoké škole báňské - Technické univerzitě Ostrava jen pár důlních inženýrů ročně, ale od té doby, co je známo, že investujeme miliardy do naší budoucnosti, zájem je mnohem vyšší a jsme schopni přilákat mladé lidi na řadu postů. Je zde obrovská příležitost a zdá se mi, že i zdejší univerzita to pochopila a spolupracuje s námi na několika projektech.

A odpovídá úroveň tohoto vzdělání vašim potřebám?

My se snažíme mladé lidi především naučit plynně anglicky a pak to, aby byli flexibilní. Po celém světě je obrovský zájem o důlní inženýry. Pokud máte zkušenosti s takovými těžebními podmínkami, jaké jsou na Ostravsku, můžete dostat práci kdekoli na světě, kde se těží uhlí, a to hned zítra - ve Spojených státech, v Kanadě, v Austrálii i v Jižní Africe. Ale opakuji, musíte být flexibilní. Podívejte se na mne: já se stěhuji po celý svůj profesionální život.

Říkává se, že Moravskoslezský region stojí a padá s OKD. Cítíte to tak?

Neřekl bych, že přímo stojí a padá s OKD, protože je důležité vědět, že perspektiva tohoto regionu je velmi spjatá také s ocelárnami. A pro regionální perspektivu je klíčová skutečnost, že místní ocelárny, které ke své existenci potřebují uhlí - stabilní, důvěryhodný zdroj uhlí - učinily strategické rozhodnutí: chtějí nás mít za partnery a dodavatele bez ohledu na výkyvy cen, bez ohledu na to, jestli třeba momentálně dostanou levnější uhlí v Německu.

V každém případě jste jeden z nejdůležitějších zaměstnavatelů v zemi. Máte kolem 18 tisíc zaměstnanců. A jako takový musíte spolupracovat na řešení různých problémů jak s místními úřady, tak i se státem. Považujete stát za partnera, který vám pomáhá?

Myslím, že ta spolupráce je dobrá. V minulosti tady nikdo nepřemýšlel o dlouhodobé perspektivě těžebního byznysu a o perspektivě uhlí, což byla velká chyba. Ve světě dosud existuje přímá úměra mezi produkcí uhlí a růstem HDP. Loni byla celosvětová produkce uhlí přes sedm miliard tun, přičemž před deseti lety se jen přibližovala pěti miliardám tun; jen Čína zvýšila loni svou vlastní produkci uhlí o 300 milionů tun. Takže: je zcela jasné, že bez uhlí není ve světě ekonomického růstu. Některé ekologické skupiny samozřejmě tvrdí, že je to chyba, ale pravda už je taková: lidé spotřebovávají uhlí na vše důležité, co potřebují.

Jistě sledujete diskuse o budoucnosti energetiky nejen ve střední Evropě, ale i na celém světě. Co k nim může OKD přidat?

Už jsem vám řekl některá čísla, ilustrující zásoby uhlí do budoucnosti. Někde jsem nedávno četl, že jen v tomto regionu chybí kapacita výroby elektřiny kolem 800 megawattů a bude se muset rozhodnout, odkud se tato energie vezme. Z nukleární energie? Té se lidé bojí. Ano, bojí se i těžby uhlí, ale jaderné energetiky by se měli bát víc.

Ale tohle není mé rozhodnutí a my jako OKD můžeme pouze nabídnout příležitost, pokud se někdo rozhodne postavit novou moderní elektrárnu, založenou na spalování uhlí. Podle mne to samozřejmě je cesta, kterou by se mělo jít.

Klaus-Dieter Beck, generální ředitel OKD
Klaus-Dieter Beck, generální ředitel OKD | Foto: CSR fórum

Existují některé nové technologie, které by perspektivě spalování uhlí mohly pomoci, jako třeba zachycování a skladování CO2, tzv. Carbon capture and storage. Považujete tyto cesty za nadějné?

Nejdále jsou s touto technologií Němci, ale nakonec tyto projekty pozastavili, protože se bojí schvalovacího procesu; mají strach, že povolení nakonec nedostanou. Ale podívejte, už dnes je prozíravé věřit spalování uhlí. Třeba Holanďané, považovaní za zelené v přístupu k energiím a přírodě, právě staví dvě nové elektrárny na spalování uhlí.

Já se jim nedivím: je to ten nejrozumnější způsob, jak levně vyrábět elektřinu. Nedávno jsem četl, že Němci loni zaplatili 40 miliard eur na dotacích fotovoltaickým elektrárnám. 40 miliard! To je úplně nesmyslné, tohle přece není budoucnost.

Pokud bych se zeptal horníka, jak vidí OKD, co by mi odpověděl?

To se ho budete muset zeptat, protože já to nevím.

A co byste chtěl, aby mi odpověděl?

Dobře, jestli mě chcete obléct do role horníka, který pracuje směnu za směnou, pak vím, že jemu jde především o dobrý plat, který mu zajistí dobrý život pro jeho rodinu. A to OKD svým horníkům nabízí, neboť platový průměr je 36 000 korun, což výrazně přesahuje oficiální průměrný plat v České republice. Horník vidí v OKD dobrou výplatu a nepřemýšlí dlouhodobě. Maximálně vnímá střednědobý horizont a na něm je budoucnost naší společnosti úspěšná.

OKD a Nadace OKD pomáhají celé řadě projektů na podporu místních komunit. Je to součástí vašeho přemýšlení o tom, jak vést firmu?

Ano, mám s tím poměrně velké zkušenosti, viděl jsem to například ve Spojených státech. Navíc dobře vím, že my nebudeme mít žádnou budoucnost, pokud nepřesvědčíme okolí, aby souhlasilo s naší těžbou. A lidé budou souhlasit s těžbou jen tehdy, když se budeme vůči svému okolí chovat jako firma 21. století.

Jsou vaši zaměstnanci pyšní na to, co děláte?

To je těžké prohlásit. Někteří by zřejmě řekli ano, jsme pyšní, jiní by řekli je nám to jedno, a další by si posteskli, proč jsme ty peníze raději nepřidali k jejich platům.

Řekl jste, že žijete na kufrech. Takže nežijete v Ostravě?

Ale ano, od pondělí do pátku.

A vnímáte ji jako domov, kde jste se zabydlel?

Podívejte, řekněme, že je to mnohem pohodlnější, než když jsem těžil uhlí ve Spojených státech nebo v Austrálii. Tady je aspoň město, ale tam nebylo kolem dolu vůbec nic. Jen pustina, do které jste přiletěli letadlem - a nic. Tady je to srovnatelné s Německem, kde jsem také žil mnoho let a odkud pocházím. 

 

Právě se děje

Další zprávy