Praha - "Dlouhodobé uvažování je klíč k ozdravění vztahu mezi architektem a těmi, kdo musejí v jeho výtvorech žít," vysvětloval v nedávném rozhovoru uznávaný londýnský urbanista Richard Burdett.
Prostředí na sídlištích v České republice a bývalé NDR je však natolik specifické, že si zaslouží bližší zkoumání.
Do toho se pustil východoněmecký sociolog André Schmahl, jenž v roce 2008 obhájil na Universitě v Halle práci na téma panelových sídlišť ve východním Německu a v České republice po roce 1989.
Jako dobrý příklad toho, jak moc je situace na východě Německa a v Česku podobná, může podle Schmahla posloužit srovnání měst Halle a Ostravy.
"V šedesátých letech minulého století bylo na západním předměstí Halle postaveno obrovské sídliště panelových domů pro 100 tisíc lidí Halle-Neustadt. Mělo sloužit zaměstnancům chemických továren, umístěných v jižní části města. Po roce 1989 sice továrny přežily, ale většina lidí byla v rámci restrukturalizace propuštěna. Sídliště se proto začala výrazně měnit," vysvětluje.
Vztah mezi sociálními podmínkami a urbanismem je tedy zřejmý i v Německu...
Jistě, sociální podmínky jsou vždycky součástí urbanismu. V řadě podobných lokalit v bývalé NDR najdeme prvky segregace a snižování sociální úrovně. Lidé, kteří si to mohou dovolit, opouštějí panelová sídliště a stěhují se do čtvrtí, které mají lepší pověst. A naopak ti, kteří prostředky nemají , většinou nezaměstnaní, zůstávají.
Jedním ze špatných příkladů sociálního vývoje je Heide-Nord, což je čtvrť Halle. Jde sice o městskou část s výbornou dispozicí na okraji lesů, ale bez tramvajového spojení.
Realitní společnosti tu nabízejí levné bydlení, jehož součástí je první měsíc zdarma a uhrazení nákladů na přestěhování. Výsledkem je, že se tu na jednom místě postupně shromáždila větší skupina sociálně problematických obyvatel.
Jaký je vlastně stav panelových sídlišť v bývalém východním Německu obecně?
Většina z nich je v dobrém stavu, i když samozřejmě, stejně jako v Česku, ne u všech byla dokončena výměna izolací a oken. Největším problémem sídlišť je vandalismus, plynoucí z odcizení vůči poměrně asociálnímu prostředí.
Jsou návrhy politiků, jak řešit situaci panelových sídlišť shodné s návrhy architektů, sociologů a podobných skupin odborníků?
Nejsou. Někteří politici by nejraději poslali na sídliště buldozery a nechali srovnat paneláky se zemí. Jiní politici navrhují ponechat sídliště sociálně slabším skupinám obyvatel.
Sociologové, kteří působí v mém okolí, tvrdí, že sídliště k městům patří a největší chybou je, snažit se je "vyčlenit," ať už pro kohokoli. Navrhují zapojit co nejvíce obyvatel panelových domů do života města a komunity.
Prvním předpokladem je ovšem nabídnout těmto lidem práci a nějakou, alespoň základní, mzdu. Hlavním problémem tedy není architektura, ale společnost, uvažující pouze v ekonomických kategoriích.
Samozřejmě, že se objevují také kreativní řešení architektů, jako třeba přetvoření sídlišť na seskupení terasových domů se zahradami na střechách, změněnými dispozicemi bytů a podobně, ale k naplnění takových plánů většinou chybí přesvědčení investoři.
S nejkurióznějším řešením přišla nedávno skupina umělců, která navrhla vystěhovat z Halle-Neustadtu všechny obyvatele, vystavět kolem sídliště plot a počkat, až se do tohoto města vrátí příroda - a sama si poradí.
Jaký mají na sídliště pohled současníci?
Ti, kteří v nich nebydlí, se na ně dívají svrchu a považují je za čtvrti se špatnou pověstí, určené pro chudinu. Pohled jejich obyvatel je jiný, diferencovanější.
Někteří obyvatelé paneláků jsou smířeni s tím, že nemají na lepší, jiní jsou na sídlištní bydlení pyšní. Tam, kde jsou sídliště sociálně zdravější, žijí spolu lidé pohromadě třeba čtyřicet let, tvoří funkční komunity a jsou spokojeni například s technickou infrastrukturou.
Většinu sídlišť vlastní města anebo velké společnosti?
Ano, soukromí vlastníci bytů zde takřka nejsou.
Pozorujete vztah mezi formou vlastnictví a kvalitou konkrétních sídlišť?
Jistě. Ovšem v tom smyslu, že záleží na kvalitě konkrétní správy a ne na tom, jestli je obecně lepším vlastníkem město nebo soukromá realitní společnost nebo sdružení družstevníků.
Záleží na investicích a také na tom, což se někdy podceňuje, jak si vlastníci vybírají nové nájemníky. V městských domech ale pochopitelně žije více lidí na státní podpoře, protože města mají více bytů, které jsou rezervovány pro sociálně slabší.
Můžete porovnat situaci v nájemním bydlení v České republice a ve východních částech Německa z hlediska sociálního bydlení, mobility obyvatelstva a podobně?
Co se týká mobility, zabýval jsem se tím ve své diplomové práci a například v Halle se lidé stěhují třicetkrát více než v Ostravě. Sociální udržitelnost bydlení je v České republice lepší než v Německu, neboť komunity zde mají většinou pestřejší sociální složení.
A také míra segregace je v Česku nižší, než v Německu. Pokud v Německu bydlíte na nepopulárním sídlišti, máte na čele horší znamení, než jaká vaše sociální situace skutečně je. Ale pokud se týká kvality, zdá se být situace ve východním Německu lepší než u vás.
Jak se Vámi zmiňovaná segregace v Německu projevuje?
Řekl bych spíš segregace, ta skutečně představuje problém. Objevuje se spíše v dražších městech jako Mnichov nebo Hamburk a v jisté lehčí formě třeba v Lipsku nebo v Berlíně. Nejde o segregaci podle národnosti (pokud se objeví, je zaviněna především špatnými ekonomickými podmínkami migrantů), ale podle ekonomického statusu.
Aktuálním tématem segregace je tzv. gentrifikační proces. Příklad: do chudší nebo průměrné části města se nastěhují skupiny mladých lidí, otevřou zde kavárny, galerie a různá alternativní centra. Nějakou dobu se nic neděje, staří obyvatelé zůstávají. Jenže pak se stane čtvrť módní a začne se do ní stěhovat nová generace ekonomicky úspěšných.
Ceny jdou vzhůru a v extrémním scénáři musejí svou čtvrť opustit jak její původní obyvatelé, tak i pionýři alternativní kultury, kteří paradoxně celý proces odstartovali. Podobné scénáře se odehrály v Berlíně, ale i v Halle nebo Lipsku.
Tento materiál vznikl v rámci společného projektu Aktuálně.cz a CSR Fórum - webového magazínu Byznys a společnost.
Sekce chce informovat o světě firem, neziskových organizací, trendech v CSR a společenské odpovědnosti vůbec.
