Říčany - Značka Interier Říčany sice není totéž, co kofola, ale přesto: v leckterém českém dětském pokoji, v pracovně nebo kanceláři, vybavené nejen před rokem 1989, ale i ještě dlouho po něm, se najde takto označený dřevotřískový set.

Příběh této značky začal v šedesátých letech vládním usnesením, na jehož základě se v Říčanech začal vyrábět nábytek a laminotřískové desky, mimo jiné i pro švédskou společnost Ikea. O půl století později, po peripetiích nepovedené privatizace a rozdělení firmy na dvě části, začíná zcela nová kapitola. Část firmy, jež dál drží značku Interier Říčany, vyrábí kancelářský, hotelový a "pečovatelský" nábytek. Od následků krize zachránilo firmu spojení se silnější konkurencí. Letos v únoru vstoupila do firmy majetkově nadnárodní skupina Ahrend.

Při rozhovoru s Romanem Ševčíkem, předseda představenstva a generální ředitel Interieru Říčany, narazila redakce mimo jiné na málo známý dopad ekonomické krize - v jeho oboru se objevili výrobci, kteří vyrábějí nábytek z potenciálně nebezpečného dřeva. Surovina září.

Závadné stoly či další nábytek se přitom mohou dostat i do škol či na úřady. Jak je to možné?

Je celkem známá věc, že pokud si člověk kupuje nábytek z exotického dřeva, měl by vyžadovat certifikát o jeho původu. Jenže ono se to týká i "obyčejné" dřevotřísky. Vy máte certifikáty o původu dřevní hmoty?

My původ dřevní hmoty doložit můžeme, ale bohužel to ještě není běžné. Česká vláda už měla toto téma několikrát na programu, ale zatím se ke směrnici EU nepřipojila. Přitom jde o vážnou věc: některé ukrajinské lesy rostou po Černobylu nesmírně rychle, dřevo z nich je úžasně levné, ale správně by se s ním nemělo ani topit. Je v něm stále zbytková radioaktivita, takže pokud byste z této dřevní hmoty vyrobil lamino a z něj stoly, nabídnete státní správě, včetně škol, potenciální zdroj radioaktivity.

Takže některé české firmy tuto potenciálně velmi zdravotně závadnou dřevní hmotu používají?

Ano. Je krize, a pokud se na to budeme dívat finančně, je jasné, co je na prvním místě. Mají ve svých byznysech svá jména, osobní záruky, majetky. Možná se mi to dobře filosofuje, ale na druhé straně - můžete kvůli tomu někomu zničit zdraví? To už je vážné. A s tím my rozhodně nemůžeme souhlasit.

Nepřemýšlíte o nějaké veřejné aktivitě ohledně certifikátu o původu dřevní hmoty? Jsou české firmy, byť si konkurují, dosáhnout v této věci shody?

Takové shody bychom dosáhli moc rádi, ale jeví se jako nereálná. Naštěstí je tu alespoň přirozený tlak z EU.

Parádní kocovina

Vnímáte spojení se skupinou Ahrend jako úspěch, anebo vám nic jiného nezbývalo?

Vnímám to jako úspěch. Historický boom je nenávratně pryč a časy, které přicházejí na nábytkáře, jsou více než krušné. V krizi poklesl celý sektor o 40 %. Začíná přirozený výběr, jde o to, kdo je silnější, kdo slabší, kdo méně zadlužený, kdo víc. Firmy v našem sektoru začínají kolabovat a my můžeme růst a nadále mít úspěch.

Bylo těžké vysvětlit vašim lidem, že už nebudete samostatnou firmou?

Ano, tohle rozhodně nebylo jednoduché. Někteří s tím měli problém, protože měli pocit, že ztrácí kus své identity. Ti, co zůstali, ovšem změnu přijali, protože jim dává budoucnost.

Když mluvím s řediteli různých firem o tom, co jim přinesla krize, někdo to bere filosoficky, když říká, že krize přinesla návrat ke kořenům, k étosu a k pokoře, někdo to bere mocensky a tvrdí, že silní budou ještě silnějšími. Jak to vnímáte vy?

Já si myslím, že přišla parádní kocovina z dob boomu a přehnané spotřeby. Druhý rozměr je, že se nyní projeví kvality managementu. Může být firma sebevětší, ale pokud byla zvyklá jen na slunné počasí a nebyla mentálně připravená na polovinu tržeb a nižší marže, je po ní. Nyní jde o mentální schopnosti managementu a zaměstnanců přizpůsobit se a říct si, že opravdu přišla jiná doba. Náš obor projde vynucenou konsolidací bez ohledu na to, co jednotliví účastníci trhu chtějí.

Proč je design státní správy šedý

Na jakého zákazníka se tedy teď budete soustředit?

My jsme teď primárně orientovaní na státní zakázky, tedy střední či nižší segment nábytku, kde máme vybudovanou velkou tradici. Hotely jsou v obrovském útlumu, takže doba hotelového nábytku je pryč. Míříme do třech směrů: státní správa, pečovatelský nábytek a regionální dealerský prodej pod značkou Alfa. Celkově se mi zdá, že mezi zákazníky tak trochu mizí střední třída. Mám pocit, že teď jsou buď velmi sofistikovaní kupci, hledící na kvalitu, design a luxus, anebo jsou ti, kteří chtějí jen nízkou cenu, a víc je nezajímá. Prostor mezi tím se vyprazdňuje.

Vrátím-li se ke státní správě, skoro se mi chce provokovat: takže to jste vy, kdo je odpovědný za ty šedivé, nudné, esteticky spíš odpudivé, nezaměnitelné kanceláře...!?

Beru to od vás jako nadsázku...Ale souhlasím, že státní správa často pracuje ve zbytečně nudném prostředí. Vezměte ovšem v úvahu, že leccos určí už domy, ve kterých státní správa působí: omezený prostor, málo světla...Ve středním segmentu soukromého sektoru je teď módní bílá barva, anebo odvážné kombinace barevných dekorů. Nic z toho by se do státní správy nedostalo. Sice už to není šedý dub, ale konzervativní dřevo-dekor, nejlépe tmavší a do červena. My jsme nabídli požadovaný design a nechali i tyto výrobky certifikovat podle nejmodernějších norem Evropské unie.

Skutečnost je pak taková, že ne vždy je po něčem takovém poptávka na konkurenčním trhu. Na základě ergonomických výzkumů se třeba ví, že stoly musí být o něco vyšší, než před pár lety, takže se vyrábí daleko víc výškově stavitelných stolů. Máme bohužel zkušenost, že státní správa je v tomto směru velmi citlivá na jakékoliv změny. Přitom cenové rozdíly mezi zdravotně přívětivějším nábytkem a tím horším jsou často minimální. Nikdo my nevysvětlí, že nekvalitní židle a stoly nemají dopad na nemocnost, na pracovní výkon a spokojenost lidí vůbec.

A jak často se vlastně takový nábytek mění?

Z našich dat vychází, že komerční sektor obnovuje nábytek asi po 10 letech, státní sektor průměrně po 17 letech. Určitě půjde proti nám i trend odlehčování státní správy jako takové. Nastane-li.