Praha - Obrázek Řecka coby ráje, v němž panuje věčná siesta a všichni se mají dobře, vytvořil Západ a Řekové se mu pouze přizpůsobili.
Myslí si to profesor Athanasios Sideris, který tento týden vystoupil na pražské Vysoké škole ekonomické s přednáškou nazvanou The Socio-political Frame of the Greek Economic Crisis.
Sedmačtyřicetiletý historik nyní působí v aténské nadaci Foundation of the Hellenic World a v minulosti vedl řadu kurzů na univerzitách nejen v Řecku, ale i v České republice.
Evropské země Řecko podle něj vnímají jako trh, na kterém teď mohou pozorovat, co je jednou s nejvyšší pravděpodobností také čeká, a kde si mohou testovat, jak fungují různá opatření.
Produkt Západu
Současnou představu o Řecku si zbytek kontinentu udělal mezi lety 1950 až 1973, tvrdí Athanasios Sideris.
Tamní ekonomika se díky penězům z Marshallova plánu těšila nadprůměrnému růstu hrubého domácího produktu (například o 6,5 procenta ročně). Toto období bylo nazýváno jako „řecký zázrak".
V sedmdesátých letech se tak země stala vysněným cílem pro dovolenou, místem, jehož folklór či kulturu si Západoevropané zidealizovali. "Řekové vlastně tehdy v dokonalých podmínkách vůbec nežili, přizpůsobili se ale tomu, jak je Západ chtěl vidět," vysvětluje Sideris.
Již tenkrát jim totiž silně záleželo na tom, aby je Západ přijal a "bral". Řecko coby národ flákačů je tedy "produktem" těchto zemí, domnívá se profesor. Stejně tak různá tvrzení o tom, jak lidé na jihu Evropy nepracují a jen si užívají "idylku u moře".
"To, že Řekové pracují, neznamená, že jsou produktivní a efektivní," připouští však Sideris. "Tentýž úkol u nás zabere více času než jinde v Evropě," říká. Vedle rozbujelé byrokracie a korupce za to může také třeba menší úroveň digitalizace státní administrace.
Ke krizi se schylovalo třicet let
Současná krize Řecka má podle Siderise kořeny již v osmdesátých letech.
Právě v této době se tu rozmohl klientelismus neboli systém, který je založený na neoficiálních vazbách a konexích mezi politiky a firmami. Ten sice existoval vždy, ale poté, co se v roce 1981 dostala k moci levicová strana Pasok, nevídaně vzrostl.
Kromě toho nabobtnal veřejný sektor. Zatímco ještě v roce 1990 se jeho výdaje podílely na hrubém domácím produktu z 31 procent, v roce 2011 to už bylo zhruba 50 procent a výrazně převyšovaly příjmy.
Počet státních zaměstnanců se za poslední dekádu zhruba zdvojnásobil. Platila přitom teze, že "je to pouze stát, kdo má peníze, takže je to nutné využít a najít si místo ve veřejné správě".
Dále podle Siderise Řecku uškodilo, že se v posledních třech desetiletích posunulo kolektivní myšlení k individualismu. "Lidem se změnily priority, veřejný zájem nikoho nezajímá. Cokoliv patří všem, je vnímané negativně a znehodnocuje se to, jak to jen jde," myslí si expert.
Evropský kolaps nanečisto
Že je dnes v Řecku krize, pozná podle něj každý cizinec, který se projde nějakým městem. Dobrá polovina obchodů je totiž zavřená. "Takže jdete po hlavních ulicích a míjíte prázdné prodejny," popisuje profesor.
Řekové však podle něj navzdory tvrdým škrtům nadále myslí proevropsky a o odchodu z měnové unie uvažují nejvýše politici. "Ale těm je jedno, zda se z Řecka stane země třetího světa, evropská Zimbabwe. Hlavně aby se udrželi u moci," zdůrazňuje Sideris.
Evropské země podle něj Řecko vnímají jako trh, na kterém mohou pozorovat, co je jednou s nejvyšší pravděpodobností také čeká, a kde si mohou testovat, jak fungují různá opatření. "Vše, co se teď stane Řecku, jednou dorazí i do ostatních států," předpovídá odborník.
Foto: Aténská bitva proti škrtům, poprvé s vodním dělem
