Londýn - Skandál kolem banky Barclays se začal obracet a může nakonec dopadnout na oficiální místa.

Banka se brání tím, že hlásit nižší mezibankovní úrokové sazby LIBOR ji za výbuchu finanční krize na podzim 2008 přiměly náznaky z centrální banky a vlády, jimž šlo o udržení stability bankovního sektoru.

Kvůli manipulaci se sazbami v minulých letech už tento týden rezignovali nejvyšší šéfové Barclays a banka musela zaplatit rekordní pokuty americkým a britským úřadům.

Úřady v Británii a USA obvinily několik bank z Evropy, USA a Japonska včetně Barclays, že manipulovaly se sazbami LIBOR. Za ně si banky půjčují mezi sebou peníze na londýnském peněžním trhu a sazba pak slouží po celém světě jako měřítko dalších úroků.

Odstoupivší šéf banky Bob Diamond na dnešním parlamentním slyšení předloží dokument, který vrhá stín na předního člena Bank of England i na tehdejší labouristickou vládu. Nynější viceprezident Bank of England Paul Tucker stejně jako "přední vládní činitelé" podle něj věděli, že britské banky úmyslně hlásí nižší sazby LIBOR, než za jaké si jsou schopny půjčovat.

Exministr nevěří

Tucker mluvil s Diamondem 29. října 2008 a řekl mu, že Whitehall (sídlo vládních úřadů) je znepokojen vysokými sazbami Barclays, protože jsou příliš vysoko nad průměrnou úrovní.

"Nemusí to vždy být tak, že to budeme ukazovat tak vysoko jako v poslední době," řekl Tucker podle Diamondových poznámek. Následující den sazby, které Barclays hlásí agenturám a ty je zahrnují do průměrné sazby, prudce klesly a poté se už pohybovaly kolem průměru.

Bank of England Diamondovo svědectví nekomentovala, tehdejší ministr financí Alistair Darling ale řekl, že ničemu takovému nevěří.

Chytří věděli

Agentura Reuters poznamenává, že kdyby Barclays nižší sazby nehlásila, je možné, že by ji nezachránili investoři z Blízkého východu a nevyhnula by se znárodnění s vysokými náklady pro daňové poplatníky.

Podle komentátora Reuters po pádu Lehman Brothers v září 2008 většina chytřejších aktérů na trhu stejně jako vláda věděla, že oficiálně hlášené sazby LIBOR neodpovídají skutečným úvěrovým nákladům bank v době, kdy podstatou krize byla vzájemná hluboká nedůvěra mezi bankami a prudký růst mezibankovních sazeb.

Banky, které publikovaly vyšší sazby, se tak mohly dostat do potíží a v době těžké paniky to mohla pro ně být otázka života a smrti.

Barclays zahájila rozsáhlé vnitřní vyšetřování, podle ní se však až na několik ojedinělých obchodníků mohl těžko na nepravdivých hlášeních úroků někdo obohatit. Britští novináři a levicoví politici kauzu sazeb vydávají za další důkaz "zločinnosti", "hniloby", "korupce" a "morální bažiny" bankovního sektoru, který se stal jejich hlavním obětním beránkem od propuknutí finanční krize.

Barclays uvedla, že nižší než skutečné úrokové sazby hlásila proto, že byla přesvědčena, že její konkurenti dělají totéž, takže kdyby publikovala skutečné úroky, mohla by se dostat do existenčních potíží. Ty by mohly nakonec vyústit ve zbytečný účet daňovým poplatníkům ve výši desítek či stovek miliard liber.

Podle banky je "ironické“, že se pozornost zaměřuje výlučně na Barclays, protože byla první, kdo se v rámci globálního vyšetřování dohodl na vyrovnání".