Po záchraně Španělska je rozštěpení Evropy blízko

Karel Toman
10. 6. 2012 12:49
Rostoucí potíže eura chce Německo řešit dobrovolnou rozpočtovou "federací"
Spanish matador Jose Maria Manzanares adjusts his montera before the start of a bullfight in Seville
Spanish matador Jose Maria Manzanares adjusts his montera before the start of a bullfight in Seville | Foto: Reuters

Brusel - Dostat se před křivku událostí. Když začala vloni na podzim eurozónu stravovat bankovní krize, bylo to heslo dne. Pomohla až dohoda o fiskální unii ale hlavně bilionová injekce Evropské centrální banky v prosinci a únoru.

Ty časy se s narůstajícími problémy Španělska vracejí. A s nimi i politický poker o to, podle kterých not se bude požár hasit tentokrát.

Karty vyloží politici na stůl zřejmě už na summitu EU 28. a 29. června. Minulý týden ale poodhalil trumfy. Účinkoval totiž jako kondenzát známého scénáře, jak donutit politiky jednat. Shrňme si ho.

V hrnci eurozóny zase roste tlak

V pondělí napsal El País, že Španělsko jedná s EU o přímé pomoci svým bankám. V úterý to potvrdil tamní ministr financí. Ve středu agentura Moody's snížila rating sedmi bankám v Německu a třem největším bankovním skupinám v Rakousku. Ve čtvrtek agentura Fitch srazila známku Španělsku, a to hned o tři stupně. V pátek prosákla zpráva, že Španělsko se chystá oficiálně požádat EU o záchranu bank a v sobotu se tak opravdu stalo.

Rostoucí finanční tlak v hrnci eurozóny zesílil tlak politický. Po úterním mimořádném summitu G7 lídři USA, Kanady i Japonska vzkázali do Evropy stejně jako vloni napodzim, ať rychle najde nějaké řešení. Německá kancléřka Angela Merkelová po čtvrtečním snížení ratingu Španělska skutečně prohlásila, že Berlín stojí při všech 16 svých partnerech v eurozóně a je připraveno pomoci.

Pod fasádou akutních problémů a "urychlených" řešení se ale rozpoutal boj o budoucí podobu EU a eurozóny. Pro zjednodušení si představme čtyři hráče tohoto pokeru: Španělsko, Německo, Británii a Evropskou centrální banku.

Španělsko se snaží vyhnout mezinárodní pomoci řeckého střihu se všemi těmi ponižujícími věcmi, jako jsou nařízené rozpočtové cíle a škrty, a čtvrtletní kontroly "Trojky" (ECB, MMF, EU).

"Jádro problému (Španělska) není v rozpočtovém uličnictví národní vlády jako v Řecku, ale ve složitém a nákladném úklidu po realitní bublině jako v Irsku a částečně i Portugalsku," vysvětlil ve svém pravidelném komentáři ekonom Era poštovní spořitelny Jan Bureš.

Berlín chce otevřené "federální" jádro

Přímou pomoc Španělsku ale Berlín dosud odmítal a chtěl výměnou za ni souhlas eurozóny s rozpočtovou a bankovní unií. To ale nestihne, protože Madridu je totiž potřeba pomoci co nejdřív. Už 17. června se totiž v Řecku opakují volby, po kterých zemi hrozí odchod z eura a eurozóně nepředvídatelné otřesy a nákaza.

Detaily v sobotu oznámené záchran ve výši až sta miliard eur se ale odsunuly až někdy po 21. červnu, kdy bude znám výsledek auditu španělských bank. Půjčka patrně přijde z některého z ochranných valů EFSF nebo ESM a Madrid už sdělil, že bude mít velmi výhodné podmínky, a EU nebude chtít žádné dodatečné reformy a škrty.

Jistá mez v systému záchran byla však Španělskem překročena, dala minulý týden jasně najevo německá kancléřka Merkelová.

"Ti, kteří jsou v měnové unii, se budou muset společně sblížit," řekla v rozhovoru pro německou televizi ARD s tím, že chystaná rozpočtová unie musí spočívat v předávání dalších rozhodovacích a řídících kompetencí Evropě. "Musíme být otevření. Vždy musíme umožnit každému, aby se připojil. Ale nesmíme zastavit jenom proto, že jeden nebo druhý se zatím ještě připojit nehodlá," dodala.

Unie rozpočtů a bank, v jejímž vzniku Merkelová vidí způsob jak mezi státy sdílet dluhy, bankovní záruky a rozpočtová pravidla, uklidnit tak trhy a předejít budoucím krizím jednotné měny, tak podle ní bude spolek dobrovolný. Vícerychlostní Evropa s "federálním" jádrem a "volnějším" okrajem, už podle ní stejně zčásti funguje od té doby, co si z Schengenu vyjednaly výjimku Dánsko a Británie.

Británie integraci odmítá, ECB licituje

Británie ale vidí věc přesně opačně. Podle tamního premiéra Davida Camerona je tato doba naopak vhodná, aby si národní státy vzaly z Bruselu část své ztracené moci zpět. "Británie v žádném případě nebude členem jakékoliv bankovní unie eurozóny" doplnil britský ministr financí George Osborne, podle kterého v případě vzniku takové unie a "bude Británie žádat určité záruky."

To je potenciální problém plánu, protože ačkoliv Británie eurem neplatí, je Londýn hlavním bankovním centrem eurozóny.

Čtvrtý hráč u stolu, Evropská centrální banka, zatím vyčkává. Minulý týden na svém zasedání nesnížila úrokové sazby, přestože by tím pomohla ekonomice eurozóny mířící do slabé recese.

Prezident ECB Mario Draghi dal totiž po zasedání najevo, že krize měny vyžaduje politické řešení, a že to podle něj spočívá v zpevnění měnové unie rozpočtovou podpěrou, neboli tím, čemu se zjednodušeně říká "ministerstvo financí" eurozóny. ECB proto podle něj velmi přivítala, že se teď evropští lídři do takové vize pouští. Dal tím nepřímo najevo, že další výraznější pomoc od ECB může přijít, až politici směrem k rozpočtové unii udělají nějaký konkrétní závazek či krok.

"ECB ve svém důsledku s evropskými lídry licituje," shrnul to na svém webu týdeník Economist. Svou obří injekci ECB vloni v prosinci také uvolnila dohodě na paktu rozpočtové disciplíny, přestože kvůli vetu Británie neměl požadovanou sílu.

 

Právě se děje

Další zprávy