Praha - "Konec společné měny a začátek ekonomické pohromy, kterou si chce málokdo představit." Právě to může přinést řecký bankrot, který podle magazínu Fortune nastal už s první pomocí zemi vloni na jaře.
Že nějaká pohroma hrozí, je nabíledni. Co ale bude s eurem? A je jeho konec opravdu reálný? A jak by vypadal?
Vezměme to odzadu.
Předně eurozóna nemá žádná předem daná pravidla pro to, jak z ní vystoupit, nebo jak k tomu některého člena přinutit. Kdyby měl ale konec eura nastat, začal by právě v Řecku.
Kdyby totiž všechny vratké evropské plány na osekání řeckých dluhů selhaly, mohlo by se Řecko vydat sólo cestou a oznámit, že ze svých dluhů ve výši skoro 350 miliard eur už věřitelům nezaplatí nic, nebo jen malou část. V ten moment by mu ale už nikdo nepůjčil ani cent.
Pro zemi, která má takzvaný primární deficit (utrácí víc, než vybere na daních) a její dluh je 140 % ročního výkonu ekonomiky, by to byl vážný problém. Ten by bylo možné překonat jen silným ekonomickým růstem.
Sbohem dluhům, vítej drachmo
Asi jediný způsob, jak by mohlo Řecko za dané situace růstu aspoň teoreticky dosáhnout, je zřeknout se příliš silného eura a vrátit se k drachmě. Ta by okamžitě udělala to, co Řecko samo s eurem udělat nemůže - ztratila by na hodnotě. Řecký export a služby by tím výrazně zlevnily, vznikla by nová pracovní místa, vybralo by se víc na daních.
"Na opačné straně Egejského moře letos v druhém kvartálu Turecko rostlo tempem 8,8 procenta. Pokud se Řecko vrátí k levné měně, není důvod, proč by trochu tohoto turistického trhu nemělo zachytit," píše Fortune.
Pokud by k tomu došlo, řeckým bankrotem vystresovaní investoři by se mohli začít připravovat na možnost, že se od eura trhnou i jiné země. Periférii eurozóny nebude chtít nikdo půjčit za únosných podmínek a i ona tak nakonec dá euru sbohem.
První na ráně budou země s dluhem mezi 90 a 100 procenty HDP, který bude velmi svádět k osekání bankrotem po řeckém vzoru - Portugalsko, Belgie, Irsko.
"Někteří analytici tvrdí, že než aby Irsko léta pokračovalo v úsporných opatřeních, mělo by vyčistit stůl, zbankrotovat, tisknout punty (irská libra, pozn. red.) a vrátit se k růstu," připomněla ekonomka Megan Greeneová.
Skandinávie se připoutá k marce
Sólové osekání dluhů a návrat k liře by pak pod tlakem mohla provést Itálie s dluhem 116 procent HDP a pak by se zřejmě přidalo i Španělsko s dluhem kolem 60 procent HDP - třetí a čtvrtá největší ekonomika eurozóny. Euro v podobě, jak ho dnes známe, by začalo ztrácet smysl.
Pokud by se ovšem dřív pro návrat k marce nerozhodlo Německo, kde mezitím vyhrají euroskeptici.
"Kdyby se tak stalo, země Beneluxu, Rakousko a Pobaltí by se jistě chtěly přidat. Skandinávské země by své měny k této měnové unii připoutaly také," uvažoval letos v červenci časopis BusinessWeek. "Euro by ale bylo odepsáno."
Je to scénář nepravděpodobný, ale ne zas tak úplně. "Návrat Řecka k drachmě je reálnější než úplný rozpad eurozóny. Myslím ale, že zdaleka nejpravděpodobnější je, že Řecko v eurozóně zůstane," myslí si ekonom Pavel Mertlík.
Důvod, proč se všichni rozpadu eurozóny bojí jako čert kříže, je pragmatický: nadělal by nejspíš víc škody než užitku.
Jak bylo řečeno, vlády, které by se eura jednostranně vzdaly, by se ocitly bez přístupu k půjčkám z finančních trhů, k mezinárodní pomoci a pravděpodobně i bez evropských dotací. Musely by proto přistoupit k ještě tvrdším škrtům než dosud.
Podobně by na tom byly banky těchto zemí. Evropská centrální banka by jim po vystoupení země z měnové unie přestala pomáhat, jako to u zemí PIGS dělá dosud. Když v srpnu obnovila výkup dluhopisů „nakažených zemí", dávala za ně ECB přes 20 miliard eur týdně, v polovině října už přísun omezila "jen" na necelé čtyři miliardy týdně.
S eurem těžko, bez eura hůř
K tomu všemu by došlo za situace, kdy ekonomiky na periférii eurozóny místy stále klesají - v příkladu Řecka o 7,3 procenta v druhém čtvrtletí -, nebo jen paběrkují.
Kdyby se tedy pro bankrot a návrat k původní měně rozhodlo víc zemí po sobě, vedlo by to k podstatně dramatičtějšímu zmrazení úvěrů, bankovní krizi a zpomalení ekonomiky v celé Evropě a pak i ve světě, než jak si to představují i současné černé scénáře.
"To sotva vypadá jako řešení, které by si vláda vybrala," shrnuje ekonomka Megan Greeneová, která rezignaci na euro označila za "extrémně ošklivé řešení".
"Euro je komplexní problém a těžko si představit, že by většina států jednala takto zkratkovitě," souhlasí ekonom Mertlík a připomíná, že sedmnáctičlenný eurospolek v současné podobě je už příliš svázán přeshraničními obchodními zájmy, které by rozpad eura křížil.
"Pokud padne euro, padne Evropa, a to my nedovolíme," shrnula to tuto středu německá kancléřka Angela Merkelová. "Euro stojí za záchranu," uvedli také experti německé státní banky Kfw, kteří spočítali, že společná měna Německu jen za poslední dva roky vydělala přes 60 miliard eur.
Dejme tomu, že euro zůstane pohromadě. A také že bankrot Řecka je jen otázkou "kdy a jak" a nikoliv "jestli". Co se pak bude dít s měnou a co se samotnou měnovou unií?
Posílení místo oslabení, deflace místo inflace
Přímé a nepřímé ztráty plynoucí z dopadů řeckého bankrotu odhaduje Citigroup na 350 miliard eur. To by logicky mělo mít za následek oslabení měny. Ne však nutně. Investoři jsou totiž ke schopnosti politiků situaci vyřešit stále skeptičtější a ztráty eura už zřejmě do hodnoty měny z velké části započítali. Myslí si to například analytik DailyFX.com David Rodriguez.
"Pokud se bankrot neukáže tak děsivý, jak jsme si ho představovali, může eurodolar po jeho oznámení dokonce získat," tipuje Rodriguez.
Astronomickým ztrátám plynoucím z "vyoprávkování" řeckých a možná i jiných bezcenných dluhopisů by se Evropská centrální banka mohla bránit podobně jako americký FED tištěním peněz. To by podle některých analytiků mohlo v budoucnu vést k hyperinflaci. Ekonom Pavel Mertlík si to ale nemyslí.
"Samozřejmě se tištěním peněz vytváří do budoucna jistý inflační potenciál. Jeho předpokladem ale je, aby ekonomika aspoň nějak rostla a aby se peníze v ekonomice utrácely. Což by se v této situaci asi moc nedělo," myslí si Mertlík.
"Po několik let tak bude Evropa čelit spíš útlumu ekonomiky a poklesu cen jak na finančních trzích, tak v reálné ekonomice," vysvětluje, proč je podle něj reálnější hrozba deflace spíš než inflace.
Matrace se nadívají, tabu padají
Hodně z toho, co se bude s eurem dít, se teď rozhodne o víkendovém summitu EU a na jeho pokračování příští týden. I někteří zkušení investoři už přitom nad schopností politiků najít řešení lámou hůl.
"Letos se poprvé chystám vybrat peníze na rok života a pronajmout si bezpečnostní schránku," přiznal na serveru Investicniweb investiční bankéř s dvacetiletou praxí v Londýně a Praze Tomáš Michálek. V jaké měně si peníze nechá vyplatit, ale nenapsal.
Ať už euro přežije, nebo ne, Evropu to každopádně změní.
Už teď sílí tlak na to, vybavit eurozónu pravomocemi na způsob společného ministerstva financí. Euro by tak po jednotné měnové politice, kterou zajišťuje ECB, získalo také společnou politiku rozpočtovou. Přesně tak to při jeho založení před více než deseti lety navrhovali někteří ekonomové, politici je ale oslyšeli.
Kdyby Merkelová se Sarkozym řídili Titanik a spatřili ledovec, nejspíš by vydali prohlášení plné odhodlání se mu vyhnout, dělal si nedávno Economist legraci z těžkopádného řízení měnové unie.
"Schopnost EU jednat a její místo k manévrování se ukázaly jako pomalé a komplikované. Pokud chceme tuto krizi uchopit jako příležitost, musíme být připraveni jednat rychleji a dokonce i nekonvenčními způsoby," řekla ve středu kancléřka Merkelová.
"Změny evropských smluv pro mě nejsou tabu," naznačila hloubku zvažované změny.
