Plán ministra školství: Podpořit učně i praktické školy

Jakub Novák
26. 1. 2014 8:00
Aktuálně.cz přináší rozhovor s budoucím ministrem školství Marcelem Chládkem.
Na školství z chladivého stínu míří Marcel Chládek.
Na školství z chladivého stínu míří Marcel Chládek. | Foto: Ludvík Hradilek

Praha - Na co se má české školství připravit a co lze čekat od budoucího ministra školství Marcela Chládka? Část jeho plánů jsme již na Aktuálně.cz v předchozích dnech popsali.

V rozhovoru pro Aktuálně.cz toho však prozradil mnohem více - od toho, kdo ho inspiruje v "bitvě o učně", až po otázku, zda mají v Česku stále místo praktické (dříve zvláštní školy).

"My jsme tu v podstatě v ´dvojím ohni´ - mluvíme o tom, že máme hodně vysokoškoláků, maturantů a že nemáme učně, na druhou stranu se hovoří o tom, že čím vyšší vzdělání, tím lepší uplatnitelnost na trhu práce. Oba dva tyto názory jsou legitimní, ale ta pravda je ale někde uprostřed," kritizuje současný stav resortu jeho budoucí šéf.

Aktuálně.cz: Jaké budou Vaše úplně první kroky na ministerstvu?

Marcel Chládek: Chtěl bych, aby proběhl rychlý personální, finanční a procesní audit.

Poté, co budu mít o celé oblasti přehled, přijde na řadu legislativa, respektive tři zákony - vysokoškolský zákon, školský zákon a zákon o podpoře sportu. Každá oblast má své priority - například kapacity pro předškolní vzdělávání, respektive jejich navýšení. Pro tento účel máme připraveny dva fondy - jeden evropský, řešící rozšíření a vybavení škol a školek, a druhý národní, kde by byla jedna až dvě miliardy a ze kterého na jednotlivé projekty plynulo padesát procent jejich nákladů.

A.cz: Připravené znamená co?

Že se počítá se zahrnutím souvisejících nákladů do rozpočtu pro příští rok v případě národního fondu a od nového programovacího období v případě evropského fondu. Pro letošek to už logicky nestihneme.

Spolu s tím bude zaveden poslední povinný rok v předškolním vzdělávání, který by měl pomoci sjednotit úroveň základního školství. Rozsudek ze Štrasburku nás upozornil mimo jiné na to, že předčasně vyřazujeme děti z hlavního vzdělávacího proudu. Co jiného má být pro inkluzi než stejná startovní pozice pro každé dítě - takto podchytíme i enormní zvýšení logopedických vad.

Jednou cestou je mateřská škola, tou další je přípravný ročník.

A.cz: Jenže právě onen přípravný ročník je jedním z momentů, kdy dochází k segregaci.

Já ho chci ale udělat jinak - nechat ho otevřený pro všechny děti. Dnes je nastaven tak, že je pouze pro děti s nějakým specifickým problémem.

A.cz: Ale v takovém případě by to mohla vyřešit právě školka, nebo ne?

Může, ale chci nechat tuto možnost z kapacitních důvodů tam, kde jsou na základní škole kapacity pro přípravnou třídu, ale přeplněné kapacity ve školce.

Nicméně nesouhlasím s plošným zrušením praktických škol - to mi přijde jako v minulosti, když se udělala analýza drah a zjistilo se, že nejvíce smrtelných zranění je v posledním vagonu. Tak dumali, jak to vyřešit a udělali to tak, že poslední vagon odpojili - jenže tak rozhodně nevyřešíme ten problém. Jakmile zrušíme speciální a praktické školy, nevyřešíme problém, kdy některé děti nestačí v hlavním vzdělávacím proudu.

Ve svém senátním obvodu mám mimo jiné i jednu základní školu praktickou, která má i speciální mateřskou školu. Tak jsem se ptal pana ředitele - a ukázal mi čísla, podle kterých osm z deseti dětí, které tuto mateřskou školu navštěvují, jde do hlavního vzdělávacího proudu.

Takže ten argument o tom, že si tam tyto školy připravují ty "své" děti, není úplně pravdivý; určitě neplatí plošně.

A.cz: Ale vy zmiňujete případ jedné školy.

Ano, ale ten rozsudek je postavený také pouze na několika případech (samotný rozsudek se sice týkal 18 dětí z Ostravska, nicméně daný problém je mnohem širší - podle údajů České školní inspekce z konce loňského roku tvoří žáci romského původu 28 % žáků praktických škol, pozn. red.). Na inkluzi musíme nejdříve vytvořit podmínky, musí být více asistentů a více peněz na ně.

PISA a nové zdroje inspirace

A.cz: Hodláte se nějakým způsobem inspirovat polskou reformou, která má - soudě podle výsledků PISA - mimořádně pozitivní dopady? Ptám se proto, že jedním z klíčů jejich úspěchu je velká autonomie škol i samotných učitelů, zatímco podle Vašich reakcí se zdá, že by Česko mělo směřovat spíše ke "zpřesňování" existujících rámcových vzdělávacích programů.

Jenže na autonomii musíte být připraveni. Je obrovská například ve Finsku - dokonce do té míry, že nemají inspekci. Nás k tomu čeká dlouhá cesta, oni na tom pracovali třeba 35 let; my jsme v tomto šli velmi rychle od osnov k rámcovým vzdělávacím programům; nyní budeme muset udělat úkrok směrem ke zpřesnění oněch rámcových vzdělávacích programů.

Test: Zvládáte matematiku? Vyzkoušejte si otázky z šetření PISA 2012

A.cz: Myslíte, že bude takový krok skutečně potřeba? Nepřijde Vám, že by se - třebaže drobně - čeští žáci zlepšovali?

Ano, ale stále zdaleka nedosahujeme výsledků, kterých jsme například v PISA dosahovali v roce 2003. Nechci rušit RVP, chci jim pomoct. Tyto programy tvoří rámec, který zůstane zachován - je to na základě ohlasů ze škol, které volají po určitém zpřesnění požadavků. Širší rozhodovací pravomoci jim zůstanou, ale dostanou od ministerstva pomocnou ruku, to je ta správná cesta pro Českou republiku.

Není možné, aby se na základních školách po celé republice učilo všude něco jiného - je potřeba mít určitý standard bez ohledu na to, jestli chodíte do Humpolce, Olomouce či do Prahy. My musíme říct školám, jaký má být výstup, co má který typ školy naučit a co musí jejich absolventi umět.

Nicméně polský výsledek mě překvapil, podívám se na tamější systém podrobněji. Každopádně se ukázalo, že více pravomocí školám je správnou cestou.

Kde nebude škola, musí být školní autobus

A.cz: I vzhledem k tomu, že je Váš senátní obvod v regionu, pro který je typická mimo jiné poměrně velká roztříštěnost jednotlivých obcí, a protože ve Středočeském kraji jako celku dojíždí velké množství dětí například do Prahy, by mě zajímalo, zda plánujete nějaké úlevy nebo pomoc dojíždějícím dětem?

Už jsem v minulosti mluvil o tom, že by jednoznačným kritériem pro financování škol měla být jejich dostupnost, mluvil jsem proto i o financování na třídu; když budete mít školu, kde bude málo žáků, ale zároveň by dojezdová vzdálenost pro žáky této školy byla opravdu enormní, tak jejich financování musí být nastaveno tak, abychom takové školy udrželi.

Když by nebylo možné takovou školu udržet, potom musíme garantovat školní autobusy - ale nesmí to být tak, že dítě stráví celé ráno a potom celé odpoledne dojížděním tam a zpět.

Co se týče posunu začátku hodiny - ta možnost tam již dnes je a závisí na dané lokalitě. Nyní jsou možnosti začátku výuky od sedmi do devíti. Musí se však změnit jedna věc - aby dopravní obslužnost byla přizpůsobena školám, nikoliv naopak.

A.cz: Co se týče zmíněných školních autobusů - bylo by to tak, že by jich tam, kde by to bylo nutné, například ministerstvo část financovalo?

Na školní autobusy dnes přispívají jednak kraje a jednak také obce. Takže ty prostředky tu jsou. My však v současnosti máme poměrně širokou síť škol a jediný problém by mohl nastat v případě jejich masivnějšího rušení - a proti tomu budu vystupovat.

A.cz: Co dělat ale tam, kde by obce nemohly své školy udržovat?

Změna ve způsobu financování regionálního školství - nebude financování pouze podle počtu žáků, ale například na třídu - musí zabránit masivnímu rušení základních škol. Obce dostanou peníze i na malé školy tam, kde by se bez nich dětem výrazně zkomplikovala situace s dojížděním. V obcích, kde v jejich dosahu není škola, končí život.

Podívejte se: Reportáž ze školy, kde inkluze není cizí slovo

A.cz: Krátce jsme se bavili o praktických školách, respektive přístupu k jejich ne/rušení. Vy tedy nejste zastáncem myšlenky, že by bylo možné skutečně všechny děti nakonec integrovat do hlavního vzdělávacího proudu? Samozřejmě za předpokladu, že by se našel dostatek peněz na asistenty a tak dále?

To je budoucnost týkající se více jak jednoho volebního období. Nepočítám v tuto chvíli se zrušením praktických škol.

A.cz: Jednou z vašich priorit je podpora učňovského vzdělávání. Mě by zajímalo proč, když mají současní absolventi učňovských oborů tak velké problémy najít práci?

Neřekl bych, že je to tento problém. Problém je spíše v tom, že nemáme strategickou analýzu potřeb trhu práce a nepřizpůsobili jsme školní systém těmto potřebám. Nejprve musíme tuto analýzu udělat, vytipovat klíčové obory a říct, které z nich budou potřeba i za pět, deset či patnáct let - u některých oborů jsme toto schopni udělat. Ten systém musí připravit pracovníky právě na tyto pozice.

Je pravdou, že pak jsou také učební obory, kde se vyučíte, ale práci nenajdete, takže my se musíme podívat na strukturu všech těchto oborů. Nezachrání nás, ani když budeme mít všichni vysokou školu.

"Každý nemusí mít maturitu"

A.cz: Nebylo by tedy lepší soustředit se místo toho například na střední odborné školy, které by byly schopné dodat na pracovní trh univerzálnější zaměstnance?

Nemyslím si, potřebujeme i kvalitní učně. Každý nemusí mít maturitu.

A.cz: Ale problémy s predikováním potřeb trhu ukazuje například rozdíl v poptávce ve stavebnictví před a po roce 2008...

Ale přesto tu máme některé přesahové obory, které budou potřeba i v příštím období. My jsme tu v podstatě ve "dvojím ohni" - mluvíme o tom, že máme hodně vysokoškoláků, maturantů a že nemáme učně a na druhou stranu se hovoří o tom, že čím vyšší vzdělání, tím lepší uplatnitelnost na trhu práce. Oba dva tyto názory jsou pravdivé, ta pravda je ale někde uprostřed.

Nemůžeme tu mít všechny vysokoškoláky - řeknu vám na to jeden argument - jak je možné, že tu nyní máme více studentů vysokých škol než dětí v mateřských školách? To není normální stav.

Na základě zmíněné strategické analýzy se také musíme zbavit pocitu, že člověk, který má titul, tak umí víc než ten, který ho nemá. Cesta je jinde - i dobře vyučený člověk s mistrovskou zkouškou může být na trhu práce flexibilní. Nevidím důvod, proč by se i na učilišti nemohly kvalitně učit ty takzvané měkké dovednosti.

A.cz: Když už zmiňujete mistrovskou zkoušku - proč by bylo nutné zavádět novou zkoušku, proč ne třeba pouze modifikovat existující maturitní zkoušku? Ta má přeci jen u nás - přes všechny problémy, které ji provází - určitou tradici a pro zaměstnavatele samotný fakt, že někdo maturitu má, je jistou zárukou toho, že má daný člověk určitý soubor znalostí.

Od mistrovské zkoušky očekávám zaprvé zjednodušení procesu maturity, vyřešení problému, že srovnáváme nesrovnatelné, protože tato zkouška nenahradí maturitu tak, že bude někdo chodit do školy a potom si místo maturity udělá právě mistrovskou zkoušku - on místo toho půjde do praxe a potom si, třeba po třech letech, udělá mistrovskou zkoušku.

Očekávám od toho mimo jiné právě zvýšení prestiže učebních oborů. Řada lidí nejde do učebních oborů jen proto, že si řekne, že po jejich absolvování nebude mít maturitu, nebude mít žádný titul. Navíc u nás převládá názor, že tam chodí jen hloupější žáci. To nemusí být pravda.

Experiment s absolventy "na míru"

A.cz: Nepůjde v takovém případě spíše o experiment se žáky, který by je mohl ohrozit?

Nemyslím si. Když jsem to projednával s Hospodářskou komorou - ono to totiž nevzniklo jen tak, vzniklo to při projednávání v rámci kulatého stolu v Senátu za účasti odborníků z různých skupin - tak to bylo poměrně značně vítáno jako jedna z cest, jak povýšit úroveň a prestiž učebních oborů.

A.cz: Tak Hospodářská komora má pochopitelně zájem na tom, aby jim vzdělávací systém dodával absolventy přesně na míru...

To bych neřekl; problém je v tom, že tu máme celou řadu lidí, kteří vystudují vysokou školu a vzápětí jdou na rekvalifikaci, protože nenajdou ve svém oboru práci.

A.cz: Ale zaměstnání potom přeci jen najdou.

Nenajdou ve vystudovaném oboru.

A.cz: Čísla jasně ukazují, že právě mezi absolventy vysokých škol je výrazně nejnižší nezaměstnanost.

Dobře, ale ta statistika je zcela logicky zavádějící - například v případě absolventů gymnázií, kteří pokračují ve studiu na vysoké škole, tak samozřejmě v té statistice nevypadnou jako nezaměstnaní.

A.cz: To sice ano, ale bavíme se nyní o vysokoškolácích...

Když vezmeme je, tak se podívejte na to, že máme dnes celou řadu vysokoškoláků pracujících na pozicích pro středoškoláky. My jsme tu dělali výběrové řízení na asistentku a přihlásilo se nám padesát vysokoškolaček.

Já se ptám - musí mít administrativní pracovnice vysokoškolský titul? Je správně, aby člověk vystudoval za veřejné prostředky vysokou školu a potom šel na rekvalifikaci, protože se v daném oboru neuchytil? Asi je někde něco špatně.

Ano, je pravdou, že čím máte širší kvalifikaci, tak tím lépe se uplatníte na pracovním trhu. Ale to samé je u té mistrovské zkoušky - stačí jen zachovat prostupnost celého systému. Mluvím tam o tom, že absolvent, který udělá mistrovskou zkoušku, tak má mít možnost dodělat si vzdělání bakalářského typu v obdobném oboru. Když se například uprostřed své pracovní kariéry rozhodne jít dělat třeba filosofii, tak ať si dodělá maturitu a může jít dělat třeba právě onu filosofii.

 

Právě se děje

Další zprávy