Praha - Hrozba vysoké pokuty, zablokování evropských peněz na veškeré stavby a infrastrukturu v příštích letech nebo platby korekcí za projekty realizované v právě uplynulém programovacím období.

To jsou všechno reálná rizika, kterým čelí Česká republika kvůli chybnému postupu v souvislosti s evropskou směrnicí o "posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí", takzvanou EIA.

Česko se tak nyní musí postavit pomyslnému pomníku svého někdejšího "protibruselského odboje" a připravit legislativní změny tak, aby odpovídaly evropskému právu, k jehož dodržování jsme se vstupem do EU zavázali.

"Kdybychom to udělali před dvanácti lety pořádně, nemuseli jsme tu teď stát," nechal se na senátním semináři věnovaném směrnici EIA slyšet náměstek ministra pro místní rozvoj Miroslav Kalous.

A dlužno dodat, že prostoru k případnému manévrování už máme velmi málo, jak sám přiznal také Kalousův kolega z ministerstva, první náměstek Daniel Braun.

"Vzhledem k tomu, že se z pohledu příštího programovacího období jedná o takzvanou horizontální podmínku, mohlo by se v případě jejího nesplnění teoreticky stát, že by neprobíhaly žádné platby do infrastruktury. Může to mít dopad též na současný program a vést k retroaktivním korekcím," řekl Braun.

"V případě, že bude tato podmínka uznána jako nesplněná, bude nutné předložit minimálně akční plán a zavést nějaká prozatímní řešení," dodal.

Půjde Česko před Soudní dvůr EU?

Evropská komise zahájila svým dopisem z letošního dubna řízení proti České republice kvůli porušení Smlouvy o fungování EU z důvodu nedostatečného zavedení výše zmíněné směrnice EIA.

V případě, že je Komisí shledáno pochybení ze strany členského státu v souvislosti se zaváděním evropského práva do legislativy jednotlivých států, může přistoupit k takzvanému "řízení pro porušení povinnosti" (infringement procedure), kterému předchází formální upozornění v podobě dopisu - a ten nám Komise poslala v dubnu.

V reakci na tuto výtku sestaví členský stát dopis s odpovědí obsahující připomínky ke zjištěnému problému - ten česká vláda odeslala až po čtyřech měsících, na konci srpna. Tato fáze celého procesu slouží k tomu, aby členský stát dobrovolně napravil své chyby.

Prvním oficiálním krokem "infringementu" je potom takzvané odůvodněné stanovisko, kde je přesně identifikován problém a stanoven termín pro jeho splnění, následované případně podáním žaloby k Soudnímu dvoru EU. V takovém případě hrozí Česku vysoká pokuta, nehledě na další z toho vyplývající důsledky zmíněné na začátku. Současné kroky tak musí česká strana opatrně vážit, aby nedošlo k chybám, které by nás nasměrovaly právě k dalším krokům "infringementu".

Co Česko porušilo?

A co konkrétně Komise Česku v souvislosti s touto směrnicí vyčítá?

Zejména to, že k posuzování vlivů dané stavby na životní prostředí dochází ještě před zahájením územního řízení, přičemž nejsou zohledněny pozdější změny, i když tak může dojít k zásadní proměně celého projektu. Může tedy třeba dojít k situacím, kdy je zhodnocen vliv silnice, která ale nakonec vede jinou trasou, skrze jiná stanoviště a její dopady se tak od původní zásadně liší.

Komisi dále vadí, že česká strana udělala ze závěrů studií o dopadech na životní prostředí víceméně nezávazné stanovisko, které je navíc často nejednoznačné a pouze doporučující - rozhodující úřad jím tak není ve svém konečném rozhodnutí nijak vázán.

Co s ekoaktivisty?

Dalším z bodů kritiky Komise je fakt, že v navazujících řízeních (zejména v územním a stavebním řízení) není zajištěna dostatečná účast "dotčené veřejnosti", kam patří kromě sousedů daných staveb i různé občanské iniciativy a podobně. Podobně není zajištěno ani její právo na přístup k soudní ochraně.

Ministerstvo životního prostředí v tom však tak zásadní problém nevidí, jak alespoň vyplývá ze slov náměstkyně ministra životního prostředí Jaroslavy Honové. "Právnická analýza nám ukázala, že většina výtek je neopodstatněná a změny by se tak měly týkat pouze otázek závaznosti výstupu procesu EIA a účasti veřejnosti v soudním řízení a jejich právní ochraně," konstatovala Honová v Senátu.

Nabídka částečného řešení

Dopis odeslaný do Bruselu na konci srpna počítá s tím, že by výsledkem procesu EIA mělo být environmentální povolení ve formě správního rozhodnutí, na něž by navazovala územní a stavební řízení. V rámci tohoto povolení by pak byly vyřešeny veškeré otázky týkající se dopadů na životní prostředí, přičemž v případě změn a úprav stavby by bylo vyžadováno nové environmentální povolení.

Právník Martin Kramář z advokátní kanceláře Weil, Gotshal & Manges však namítá, že navržené řešení v několika ohledech odporuje judikatuře Soudního dvora EU a navíc může vést ke ztížení celého schvalovacího řízení (například tak, že počet samostatně přezkoumávaných správních rozhodnutí se rozšíří minimálně na tři) a následné možné paralýze budoucí výstavby.

"Otázkou je, zda by nebyla lepší integrace tohoto procesu do územního řízení či jakási ´superintegrace´ do stavebního řízení. Rakouská cesta je v této věci velmi inspirativní," konstatuje Kramář.

Řešení po Rakousku

V Rakousku jsou řízení EIA důkladnější, ale zato méně častá - vzhledem k tomu, že podmínky pro jejich realizaci jsou mírnější než v Česku, jak Aktuálně.cz prozradil pracovník tamějšího ministerstva životního prostředí Christian Baumgartner. "Otázkou je, co je lepší, zda více měkčích řízení jako v Česku, či méně, ale důkladnějších jako v Rakousku," nechal se slyšet Baumgartner.

Baumgartner také předtím v Senátu popsal specifika rakouského systému. Tím zásadním je, že u našich jižních sousedů nejde o samostatný proces, ale o součást koncentrovaného povolovacího řízení, jehož výsledkem je jedno jediné rozhodnutí. Toto řízení obvykle provádí sama příslušná zemská vláda, u velkých staveb typu dálnice potom spolu s ministrem dopravy.

V případě změn se provádějí doplňovací šetření týkající se pouze změn samotných, neopakuje se tedy celý proces od začátku.Návrh, který podle Kalouse podporuje ministerstvo pro místní rozvoj, počítá se zahrnutím procesu EIA do územního řízení.

Dotčená veřejnost by se účastnila procesu posuzování vlivů na životní prostředí, neměla by však možnost účastnit se územního řízení v pozici účastníka řízení, ale v pojetí "konzultace s veřejností" a navíc by měla možnost podat žalobu u soudu.

Úřednický souboj

A proč tedy zatím Česko nenásleduje rakouský systém alespoň v "odlehčené" formě navrhované ministerstvem pro místní rozvoj?

Podle několika oslovených účastníků senátního semináře tu jde zřejmě o kompetenční spor mezi ministerstvy, kdy se ministerstvo životního prostředí obává ztráty kontroly nad celým procesem.

Kromě úřadů povedou bitvu o novou podobu legislativy také zástupci investorů a podnikatelů, kteří mají z pochopitelných důvodů zájem na zjednodušení a zrychlení celého procesu spolu s jasným vymezením role dotčené veřejnosti, ať už půjde o občanská sdružení (či ekologické aktivisty), nebo majitele sousedních pozemků a podobně.

Podnikatelé zastoupení Hospodářskou komorou Rusnokovu vládu vyzvali, aby v souvislosti se směrnicí EIA nepřijímala žádné nevratné kroky. Konkrétní postup se však spíše než od přání českých podnikatelů či úřadů, které ostatně už jednu šanci dostaly, bude odvíjet od postoje Bruselu.