Praha - Přestože zápis dětí do mateřských škol ještě neskončil, jedna věc je jasná již teď. Kapacity ve školkách jsou díky silným ročníkům posledních let dlouhodobě nedostačující a i letos obdrží odmítavý dopis přes čtyřicet procent rodičů.
Nejmenší šanci na přijetí přitom mají děti nejmladší. Většina školek si totiž jména dětí seřadí od nejstarších po nejmladší, sestupně odpočítají děti, které mohou přijmout, a udělají tlustou čáru. Ti méně šťastní, jejichž jméno se nachází pod čarou, mají smůlu.
Do školky se ještě rok, někteří i rok a půl, rozhodně nepodívají. A to i přesto, že se třeba narodili pouze o jeden den později než nejmladší přijaté dítě.
Aktuálně.cz se proto ptalo pěti matek, jaké problémy je v případě nepřijetí potomka do mateřské školy čekají.
Stěhování se zatím nekoná, možná za dva roky
Rodiče tříletého Tomáška dlouho plánovali, že se letos v září přestěhují do Jihlavy. Hana pracuje v tamější nemocnici na zkrácený úvazek jako zdravotní sestra a v současné době musí nejméně třikrát týdně do práce třicet minut dojíždět.
Před několika lety proto spolu se svým manželem koupili v Jihlavě byt, který následně zrekonstruovali. Teď to ale vypadá, že se do něj spíš než oni budou stěhovat noví podnájemníci. Jihlavské mateřské školy letos přijmou maximálně 330 dětí a Tomáškovo jméno spolu se jmény dalších desítek dětí skončilo hluboko pod čarou.
"Znamená to asi to, že stěhování se odkládá. Naše rodina zatím zůstane na vesnici a já budu i nadále do práce dojíždět," komentuje situaci paní Hana a dodává, že svého syna do soukromé školky dávat nechce.
"V Jihlavě soukromá školka vyjde nejméně na 6 tisíc korun měsíčně, což se mi při platu 18 tisíc moc nevyplatí. Ve finále bych měla pouze o 2 tisíce víc než doposud," vysvětluje.
Podívejte se: Co by předškoláci měli o prázdninách pilovat, kdyby šli do školy před 36 lety
Svým způsobem ale měla paní Hana štěstí. Školka ve vesnici, kde její rodina bydlí, má naopak dětí nedostatek a malý Tomášek do ní mohl nastoupit předčasně. Díky tomu jeho máma mohla začít pracovat již tento rok na zkrácený úvazek a podrží si tak svoje místo v jihlavské nemocnici.
"Asi největší důsledky tak současná situace bude mít pro naši starší dceru, která v září nastupuje do první třídy. V Jihlavě by chodila do školy vzdálené asi pět minut od domu. Takto ale bude denně dojíždět do Dačic, protože v naší vesnici základní škola není. Navíc v druhé nebo třetí třídě bude muset přestoupit," říká paní Hana.
"Kdybychom všechny tyto problémy dokázali předvídat, raději bychom nic neplánovali," uzavírá rozhovor.
Státní i firemní školka bez šance
Také matka téměř tříletého Honzíka paní Jana z Vinoře u Prahy doufá, že se jí podaří dohodnout se svým zaměstnavatelem na kompromisu.
"V den Honzíkových třetích narozenin bych se měla vrátit do práce. Žádali jsme proto o přijetí do školky ve Vinoři. Tam se ale bohužel hlásí 100 dětí, berou jich pouze 38 a nejmladší z nich je narozené v únoru 2010. Honzík narozený v červenci je mezi odmítnutými," říká.
Podle paní Jany se ve Vinoři v posledních letech velmi změnilo rozvrstvení obyvatel. Podotýká, že za poslední tři roky vzrostl počet obyvatel malé obce z 1500 na přibližně 3 tisíce.
"Většinou se jedná o mladé páry, které zakládaly nebo brzy budou zakládat rodinu. Nechci obec obviňovat z nečinnosti, byla tu zrekonstruována stará školka. I nadále jsou ale kapacity v místních mateřinkách nedostačující," vysvětluje.
Honzíkovi rodiče se proto začali poohlížet po místě ve firemní školce. Paní Jana pracuje pro banku, která spolupracuje se sítí mezinárodních školek Montessori. Ani zde ale příliš nepochodili.
"Paní ze školky nám odepsala, že si můžeme podat registrační kartu, ale musíme počítat s tím, že již teď je kapacita pro leden 2014 naplněna," popisuje svojí lapálii.
"Doufám, že se se zaměstnavatelem dohodneme, že bych ještě rok zůstala doma, bohužel tedy zadarmo, s tím že zaměstnavatel by mi pracovní místo podržel do roku 2014/2015," dodává.
V takovém případě by chod domácnosti táhl její partner, což by pro něj podle paní Jany bylo náročné nejen z finančního hlediska, ale především psychicky. "Měl by pocit, že má na svých bedrech celou rodinu, včetně hypotéky a dalších závazků," vysvětluje.
Nelítostný boj o místo
O tom, jaký boj probíhá v zákulisí přijímacích řízení do mateřských škol, svědčí vyprávění paní Eriky.
Její syn, kterému je dnes již skoro pět let, měl štěstí. Do školky začal chodit již ve třech letech. A to i přesto, že na umístění ve školce, kam nastoupil, byl dlouhý pořadník starších dětí.
"Pracovala jsem jako učitelka na základní škole, jejíž součástí je i škola mateřská a můj syn byl do ní přijat přednostně," vysvětluje paní Erika. Vzápětí se ale zvedla vlna nevole ze strany ostatních rodičů.
"Nezamlouvalo se jim, že Mikuláš byl jako nějaké protekční dítě přijat před jejich, často staršími, dětmi. Mnozí z nich se s vysvětlením, že jsem zaměstnankyně školy, nespokojili a o případ se dokonce na jejich popud začala zajímat i místní televize," popisuje hysterii kolem mateřských škol.
Když se potom celá rodina loni v září přestěhovala do Prahy 3, podobná situace se již neopakovala. "Synovi v té době byly čtyři roky a do školky ho vzali už v listopadu. Opět jsme měli štěstí, ve školce se nečekaně uvolnilo jedno místo," dodala paní Erika.
Druhé dítě jako dočasné řešení
Místo pro svou dceru nejspíš nenajde ani paní Lenka z Prahy 10. Těžkou hlavu si z toho ale nedělá.
"Ráda bych dala svou dceru Amálku do školky, ale není to nutností. Mám druhé mladší dítě, s nímž jsem na rodičovské dovolené," říká paní Lenka. Dodává, že by byla ráda, aby Amálka chodila do školky hlavně proto, že se tam setká s dalšími dětmi.
Mimo to ve školkách na Praze 10 funguje bodový systém a jeden bod dítě obdrží i za zápis. "V příštím roce tak bude mít Amálka větší šanci na přijetí než děti, jejichž rodiče je k zápisu nepřivedli," vysvětluje paní Lenka.
"Naštěstí nejsme na přijetí dcery do školky existenčně závislí," dodává.
Když má město zájem problém řešit
Ne všude je ale situace tak kritická. Mezi regiony totiž panují značné rozdíly. Rodiče dvouletých dvojčat z Hradce Králové věří, že místa ve školce pro své děti bez problémů najdou.
Podle jejich matky Barbory se situace v Hradci Králové v posledních letech hodně zlepšila a magistrát se nedostatek míst ve školkách snaží řešit, tím, že se otvírají školky nové.
"Když rodiče nejsou příliš vybíraví ohledně umístění školky a nejmodernějšího vybavení, místa pro svoje děti určitě najdou," myslí si paní Barbora.
I tak ale přiznává, že určitou nejistotu a obavy stále má. Jejím dcerám budou tři roky letos v květnu, a pokud by v září do školky nastoupit nemohly, musela by se spokojit s alternativním plánem.
"S hlídáním by nám pomáhala babička. Kdybychom měli dát děti na pět dní v týdnu do soukromé školky, padl by na ni skoro celý můj plat," vysvětluje a shrnuje tak úvahy velké části rodičů. A sice, že většina z nich by se bez pomoci prarodičů těžko obešla.
