Výzkum tu nemá vizi a řídí ho "rada strýců", říká vědec

Jakub Novák
2. 12. 2012 14:00
Aktuálně.cz přináší druhou část rozhovoru s Peterem Šebem z Mikrobiologického ústavu
Peter Šebo.
Peter Šebo. | Foto: Peter Šebo

Praha - Problémem české vědy je zejména absence strategie a vize, navíc tu vládně princip "kolektivní nezodpovědnosti".

V rozhovoru pro Aktuálně.cz to říká Petr Šebo, šéf výzkumných skupin na Mikrobiologickém a Biotechnologickém ústavu Akademie věd.

"Jediným řešením jak se v českém výzkumu někam pohnout je vytvoření samostatného úřadu pro výzkum a vývoj, který bude spravovat onu rozpočtovou kapitolu ve výši asi šestadvaceti miliard a jenž bude mít jednoho šéfa, osobně odpovídajícího za to, jak to funguje," říká Šebo.

A.cz: Jak je na tom u nás vlastně biotechnologický průmysl?

To jsem mapoval docela podrobně.

Je tu však na místě zcela jednoznačně říct, že v něm zaostáváme.

A.cz: V čem tkví hlavní problém této "zaostalosti"? Je to v lidských zdrojích? Nebo je důvod jinde?

Základní problém vznikl v sedmdesátých letech, kdy jsme žili za železnou oponou v době, kdy došlo k revoluci v biologii. Naše možnosti styků a souvisejícího rozvoje molekulární a buněčné biologie byly velmi omezené, takže jsme ztratili možná nějakých patnáct let, které se velmi špatně dohání.

V době, kdy jsem byl doktorand a četl jsem o tom, jak se dělá rekombinantní inzulín v Americe, tak my jsme se teprve učili, co to jsou restrikční enzymy (důležité nástroje genetického inženýrství, bílkoviny schopné více či méně specificky štěpit DNA, pozn. red.).

Zpoždění bylo velké a navíc nejsme velká země. Teď je na nás, abychom to začali dohánět na té úrovni, jaká je v současnosti, a ne tak, jak to bylo před dvaceti, pětadvaceti lety. V tomto ohledu je například unikátní možností právě centrum BIOCEV a zejména "myší klinika", které by nám měli umožnit nasednout na ten vlak v současné úrovni.

A.cz: A co se týče samotných biotechnologických firem, jak ty jsou na tom u nás?

Pokud jde o biotechnologický průmysl, tak vyloženě firmy, které by měly originální technické výrobky založené na originálním duševním vlastnictví, tu prakticky nejsou.

Ale je tu několik velmi úspěšných biotechnologických firem, které vznikly na základě výsledků základního výzkumu, jako je například Contipro v Ústí nad Orlicí, dnes světový lídr ve výrobě kyseliny hyaluronové - pan doktor Velebný tam udělal z mlékárny firmu, která má dnes vlastní doktorský program a podporuje výzkum na univerzitách a má i vlastní výzkumné oddělení.

Nebo je tu Exbio, kdy z firmičky založené "na koleně" vedle Ústavu molekulární genetiky vznikla firma, která je v současnosti ve vlastním sídle, má asi šedesát zaměstnanců a vyváží protilátky do celého světa. Podobně BioVendor doktora Růžičky z Brna má dnes již velké výzkumné oddělení a vyváží velmi originální diagnostické soupravy.

Je tu tak pět šest biotechnologických firem, které tu něco pořádného dělají a které své výrobky vyvážejí.

Podívejte se: Jak bude vypadat klenot české biomedicíny, centrum BIOCEV?

Hlavní problém je, že tu nejsou firmy, které by vznikaly na originálním duševním vlastnictví - to znamená, že by tu byli lidé, kteří mají originální mezinárodní patenty. Je jich tu jen pár a ti na těch mezinárodních patentech potom založili start-up nebo spin-off firmy, které by přilákaly rizikový kapitál a které by ty preparáty dovedly do určitého stadia - třeba že daný preparát projde klinickými testy a podobně.

A.cz: A v čem je tedy zakopaný pes?

Tak problém je jednak v lidských zdrojích, zejména právě díky té železné oponě v minulosti. Zatímco v materiálovém inženýrství, elektrotechnickém průmyslu nebo chemii jsme si dokázali tu mezinárodní úroveň udržet, v biomedicíně a "vědách o životě" byla revoluce v západním světě tak masivní, že jsme to nemohli stíhat a zůstali pozadu.

Vrátila se sem řada dobrých lidí, jde to v posledních letech zase nahoru - jsou tu už i skupiny, které dělají něco natolik originálního, že se to dá už i patentovat, ale stále je to malý rybník s deseti miliony obyvatel a dohromady celý tuzemský výzkumný výkon nevydá ani tolik co celá pařížská aglomerace. Je to potřeba vidět v reálných souvislostech.

A.cz: Dá se tomu nějak pomoci?

Ta situace se pořád zlepšuje, jen je to běh na dlouhou trať. Tady došlo od roku 2005 k výraznému posílení financování výzkumu, a přestože teď stagnujeme, ten posun byl významný a mnoho skupin se v mezinárodním měřítku posunulo nahoru.

 Tak doufejme, že se to teď nezařízne kvůli finančním problémům.

Ale bude to trvat dvacet až čtyřicet let, než se posuneme tam, kde jsou ti nejlepší.

Potěmkinovy vesnice průmyslového vývoje

A.cz: Může v tomto ohledu sehrát nějakou výrazně pozitivní roli Technologická agentura České republiky?

TAČR určitě ne - protože kvalitní aplikovaný výzkum je tam, kde je špičkový základní výzkum. Nejprve je potřeba masivně nalít peníze týmům, které dělají kvalitní základní výzkum, abychom tu měli skupiny, jež dělají něco opravdu originálního a zajímavého, kde vznikají nové nápady a nové duševní vlastnictví.

Nevěřím, že TAČR něco takového změní. Když jsem koukal na to, jaké projekty jsou z něj financovány, tak jsou to často vyloženě Potěmkinovy vesnice - tuhle jsem byl na jednom centru kompetence, na radě, kde se lidé domlouvají, co vlastně v rámci těch projektů za ty peníze vůbec budou dělat.

Podívejte se: Takhle vypadá prototyp laseru, který bude v Dolních Břežanech

Papír snese všechno, to oni vyfabulují úžasné projekty, které papírově vypadají perfektně, ale když se na ně podíváte blíž, tak zjistíte, že je to všechno na vodě.

Základem úspěchu biotechnologického průmyslu v USA nebo Anglii je v první řadě špičkový základní výzkum. Kde nic není, ani čert nebere - dokud tu nebudou týmy, které v mezinárodní soutěži "kopou" první ligu, tak tu nebude ani to kýžené duševní vlastnictví.

A.cz: Jak to konkrétně provést?

Funguje to tak, že seženete ty nejlepší lidi, co se dají sehnat, dáte jim prostor a peníze, aby mohli dělat to, co chtějí a pak jim poskytnete odborníky, kteří vědí, co je to duševní vlastnictví a kteří jim poskytnou potřebný servis a pomůžou rozjet firmy.

Je to prosté a takto to udělali například ve Vlámském biotechnologickém institutu v belgickém Gentu - a za deset let se dostali tak daleko, že vytvořili šest firem, které mají pomalu pět set zaměstnanců, a jen jejich obrat dělal pomalu půl miliardy dolarů v roce 2009.

Výdaje SR na vědu a výzkum.
Výdaje SR na vědu a výzkum. | Foto: Rada pro výzkum, vývoj a inovace

Ministerstvo vědy

A.cz: Dokážete si představit, že by to bylo podobně realizovatelné i v Česku?

Ano, jen by to muselo být celé řízené úplně jinak. Nemůže to řídit nějaká rada vlády. Jsem přesvědčen, že jediným řešením je vytvoření samostatného úřadu pro výzkum a vývoj, který bude spravovat tu rozpočtovou kapitolu ve výši asi šestadvaceti miliard a ten bude mít jednoho šéfa, jenž bude osobně zodpovědný za to, jak to funguje.

A ne, že se tato odpovědnost rozmělní mezi patnáct "strýců", kteří se jednou za nějaký čas sejdou, většinou ani netuší, na jakém jednání sedí a ani si nestačili přečíst ty štosy papírů a pak jim nějaký úředník vysvětlí, co si mají myslet a následně to odhlasují.

Pokud to bude pokračovat takhle, tak se nikdy nikam nehneme - musí to být jeden člověk, který bude třeba jmenovaný prezidentem, odpovědný za to, jak to funguje - ať k tomu má onu "radu moudrých" a kompaktní úřednický aparát, ale musí tam být ta osobní odpovědnost.

Musí mít nějakou osobní zkušenost s výzkumem, ne někdo, kdo jen slyšel, co to asi tak ten výzkum může být.

A.cz: Narážíte na současné vedení RVVI, že?

Já se nechci nikoho dotknout, ale je jasné, kdo RVVI ovládá - já mám její místopředsedkyni celkem osobně rád a myslím si, že je chytrá a schopná, ale o výzkumu toho nemůže moc vědět, nikdy s tím nepřišla do styku; vrchní "postelolog" pan Frolík, je jistě velmi schopný člověk a podnikatel, o výzkumu ale také neví vůbec nic, podobně také pan Cienciala a mohl bych pokračovat dál.

Podívejte se: Jak bude vypadat superlaser ELI v Dolních Břežanech?

Úřednicky, manažersky, to možná ošetří, ale tu ideu, to jak to dělat, to nevědí. Musí to řídit lidé s letitou zkušeností s vědou a řízením výzkumných institucí, mající manažerské schopnosti a zejména nějakou strategickou vizi.

Hlavní problém tohoto státu je, že nevidíte žádnou vizi, žádnou strategii.

A.cz: A takto se postupovalo i při přípravě projektů velkých výzkumných center financovaných z evropských peněz?

Ta velká výzkumná centra vznikala tak, že nějaký "Franta Mrkvička" ve sprše usoudil, že by bylo skvělé utratit 130 milionů euro, tak chodil a říkal, že by bylo fajn postavit BIOCEV - to nebylo tak, že by vláda udělala nějakou analýzu potřeb, analýzu toho, co by se za evropské peníze vlastně mělo postavit, a na základě ní přijala nějaké strategické rozhodnutí "tohle chceme", jmenovala zmocněnce a dala jim rozpočet a pravomoci to uskutečnit.

Místo toho na MŠMT alibisticky udělali grantovou soutěž na projekty za miliardy - kdo chce, ať se přihlásí, takhle se u nás rozdávali peníze za OP VaVpI (Operační program Výzkum a vývoj pro inovace, pozn. red.), to je šílené. A tyto nové ústavy zaparkují strukturu českého výzkumu na dvacet, třicet let dopředu.

Určitě ne vždy špatně, například v Brně vzniká velmi silná výzkumná základna, což je jistě dobře, je tam řada vysokých škol, ale ta výchozí analýza potřeb se prostě nekonala. Z čeho se za dnešní recese bude financovat provoz, to nějak nikdo neví...

 

Právě se děje

Další zprávy