Velikonoční příběh je brutální a pobuřuje, říká filozof

Zuzana Hronová Zuzana Hronová
7. 4. 2012 18:00
Ateisté Velikonoce raději přeznačují vajíčky a zajíčky, vysvětluje v rozhovoru Lukáš Novák
Na zradě, nočním soudu, bičování, křížové cestě a ukřižování Krista není vůbec nic roztomilého, sentimentálního.
Na zradě, nočním soudu, bičování, křížové cestě a ukřižování Krista není vůbec nic roztomilého, sentimentálního. | Foto: Reuters

Praha - Na zradě, nočním soudu, bičování, křížové cestě a ukřižování Krista není vůbec nic roztomilého. Naopak, jedná se o nanejvýš pobuřující, brutální příběh.

Ateistům tedy nezbývá, než Velikonoce buď vytěsnit, nebo zcela přeznačit. A to je právě úkolem oné armády zajíčků a kuřátek, vyzbrojené bateriemi vajec, říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz doktor Lukáš Novák, přednášející filozofii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a na Teologické fakultě Jihočeské univerzity.

Aktuálně.cz: Ateistickou částí české společnosti jsou Velikonoce vnímány jako méně významný svátek než Vánoce. Přitom je to naopak. Můžete porovnat význam obou svátků z pohledu praktikujících křesťanů?

Ono je možná trochu problematické porovnávat vánoční a velikonoční liturgický cyklus z hlediska významnosti. Je ovšem pravda, že o velikonocích si křesťané připomínají z hlediska jejich víry centrální historickou událost: smrt a zmrtvýchvstání Ježíše Krista, vtěleného Boha. Je to událost, která podle křesťanské víry zásadním způsobem proměnila vztah mezi člověkem a vůbec celým stvořením a Bohem.

Velikonoce se proto v církvi slaví od nejstarších dob. Pro křesťany je vlastně každá neděle, tedy den Kristova zmrtvýchvstání, takovou malou velikonoční oslavou.

A.cz:  Ve vnímání Velikonoc a Vánoc panuje u ateistů i jeden klam. Vánoce považují za dlouhé svátky, Velikonoce za krátké. Myslíte, že je to zkresleno počtem volných dnů? Přijde mi, že lidé považují za "Velikonoce" jen to volné pondělí.

Ano, doba velikonoční je mnohem delší než doba vánoční. S trochou nadsázky bych řekl, že pro ateisty je psychologicky rozhodující rozdíl v trvanlivosti nabarvených vajíček a beránka na jedné straně a vánočního stromečku a cukroví na straně druhé, ale stěží jim to lze vyčítat.

Před Velikonocemi duchovní inventura

A.cz: Navíc pro praktikující křesťany sahají Velikonoce, respektive přípravy na velikonoční svátky až k Popeleční středě, tedy ještě dalších čtyřicet dnů před oslavy Velikonoc.

Popeleční středou nezačínají Velikonoce, ale doba postní, která je přípravou na Velikonoce a má naprosto jiný náboj a atmosféru než doba velikonoční.

V době postní má křesťan provádět duchovní inventuru vlastního života a vztahu k Bohu, říká Lukáš Novák.
V době postní má křesťan provádět duchovní inventuru vlastního života a vztahu k Bohu, říká Lukáš Novák. | Foto: Archiv Lukáše Nováka

Je to doba, kdy má křesťan provádět jakousi duchovní inventuru vlastního života a vztahu k Bohu, intenzivněji si uvědomit a "prožít" vlastní hříšnost, pokusit se nasměrovat kormidlo svého pozemského pachtění opět tím správným směrem, což nelze bez určitého ztišení a sebekázně.

Tento "kající" charakter postní doby se výrazně projevuje i v liturgii. Proto jsem také u vytržení z toho, když se o postě konají zběsilé velikonoční trhy (a ostatně i o adventu vánoční trhy), které naprosto nepatřičně a předčasně předjímají velikonoční veselí.

A.cz: Proč vlastně máme volno v pondělí, když zrovna to není v liturgickém roku tak významné? Proč ne třeba na Velký pátek jako v některých jiných zemích?

To není úplně pravda. Pondělí je druhý den tzv. "velikonočního oktávu", neboli osmidenního období spojeného s velkými svátky, které je liturgicky chápáno jako jeden den, jedna souvislá oslava, čemuž odpovídá i stejně slavnostní liturgie po celých osm dní. Pokud má být o Velikonocích jeden volný den, tak pondělí po velikonoční neděli je ta nejlogičtější volba. 

Zelený čtvrtek a Velký pátek jsou totiž sice liturgicky mimořádně významné a "slavnostní" dny, ale svátky ve smyslu radostné oslavy to rozhodně nejsou: jde spíše o vyvrcholení doby postní, kdy křesťané spolu s Kristem prožívají jeho cestu na kříž.

Nad "pohanskými" zvyky se nepohoršujeme

A.cz: Na Velikonoční pondělí lidé dodržují různé zvyky: koledu, pomlázku… Ty však s liturgií vůbec nesouvisí, spíše je to pradávná oslava jara. Jak tráví tento den praktikující křesťané? Začleňují do něj i tyto "pohanské" zvyky?

Pokud vím, tak obvykle ano. Nad "pohanskostí" těchto zvyků bych se ovšem moc nepohoršoval. Je potřeba si uvědomit, že se jako součást křesťanských Velikonoc etablovaly v době, kdy předvelikonoční půst měl svůj velmi reálný celospolečenský obsah: nejen že se křesťané zdržovali určitých potravin (nejen masa, ale též třeba vajec), ale nebyly svatby, tancovačky, neslavily se prakticky žádné svátky, dokonce i vnější nádhera liturgie byla zredukována na minimum…

Tak dlouhá doba odříkání psychologicky vyžaduje přiměřené zakončení, radostnou katarzi. Proto je celkem přirozené, že kromě liturgické oslavy Kristova vzkříšení byly do křesťanských velikonoc integrovány i lidové způsoby slavení, které tento radostný velikonoční náboj umožňovaly dostatečně intenzivně vyjádřit a prožít i ryze "lidsky". Katolická církev proti takovému "pokřtění" předkřesťanských zvyků nikdy nic nenamítala, a to moudře, domnívám se. 

Lidové velikonoční zvyky jsou pro křesťany radostnou katarzí po dlouhém půstu.
Lidové velikonoční zvyky jsou pro křesťany radostnou katarzí po dlouhém půstu. | Foto: Reuters

Křesťanství nijak nebrojí proti "světským" radostem a slastem, pouze upozorňuje, že pokud nebudou zařazeny na správné místo v celkovém žebříčku hodnot, nepovedou člověka ke štěstí, ale k záhubě.

A to platí i o oněch světských rituálech spojených s Vánoci či Velikonocemi. Pokud jsou zařazeny na správné místo a do správného kontextu, pomohou nám prožít pravý obsah těchto svátků. Pokud se vymknou kontrole, strhnou na sebe veškerou pozornost a ovládnou nás, staneme se jejich otroky.

A.cz: Nedá mi to, abych se vás nezeptala: Jaký je vlastně váš názor na šlehání dívek pomlázkou?

Myslím, že by mělo hlavně záležet na názoru těch dívek. Osobně tuto aktivitu neprovozuji, ale to je možná tím, že jsem známý suchar. A mimoto si neumím představit, že bych čímkoliv uhodil svoji ženu.
 
A.cz: Velikonoce jsou na rozdíl od Vánoc spjaty u ateistické části společnosti s alkoholem. Je i statisticky dokázáno, že před Velikonocemi stoupá prodej lihovin o 15 %. Proč myslíte? A čím to, že Vánoce byly doposud nějakých alkoholických "zvyků" uchráněny?

Tak o tom vůbec nic nevím. Troufnu si jen tipovat, že to souvisí s představou, že šlehání dívek má být "odvaz", nebo alespoň rozpustilá společenská taškařice, k čemuž v naší kultuře alkohol patří tak nějak automaticky.

Takto letos slaví křesťané Velikonoce:

Obchodníci dělají na Velikonoce, co mohou

A.cz: Na druhou stranu Velikonoce probíhají ve většinové společnosti v mnohem větším poklidu než Vánoce, neprovází ho podobné spotřební šílenství jako Vánoce. Vnímáte to také tak? A čím to je? Že připravit velikonoční nadílku je snazší než sehnat vánoční dárky? Nebo je to také prostě zvyk, navyklý způsob vnímání těchto svátků a "rituálů" během nich?

Že Velikonoce neprovází takové spotřební šílenství jako Vánoce je myslím dobře pochopitelné: ještě se totiž nepodařilo zavést velikonoční dárky. Přesto obchodníci samozřejmě dělají i o Velikonocích, co mohou, aby lidem vsugerovali, že musí nakoupit, napéci, navařit, vyzdobit…

Ale myslím, že lidem jedny konzumní Vánoce bohatě stačí, a že už pochopili, že tímto způsobem si štěstí ani sváteční pohodu nezajistí.

Co však doporučit ateistovi, který je na jednu stranu znechucený konzumním charakterem oficiálních svátků, na druhou stranu však odmítá jejich náboženský smysl, to nevím...

Jeden můj známý militantní ateista z Nového Zélandu například slaví místo Vánoc Newtonovy narozeniny jako svátek vědy, přičemž vánoční strom s jablky vhodně upomíná na známý příběh o Isaakově objevu gravitačního zákona. Když nic jiného, je to alespoň důsledné. (Isaac Newton se narodil 4. ledna 1643, ale podle tehdy užívaného Juliánského kalendáře to bylo 25. prosince, tedy v den narození Páně - pozn. red.).

O Velikonocích se v kostelích na
O Velikonocích se v kostelích na | Foto: Aktuálně.cz

Žádné "tyjátry" v kostele jako na Vánoce

A.cz: Na Štědrý den či na Boží hod zajdou do kostela i nevěřící. Během Velikonoc jen hrstka z nich. Proč myslíte?

Určitě to souvisí s tím, že slavení Vánoc je i pro ateisty stále alespoň vnějškově spojeno s křesťanskými prvky, zatímco Velikonoce byly už téměř dokonale přeznačeny, mimo jiné i přesunutím důrazu na Velikonoční pondělí a jeho lidové zvyky.

Slavení Vánoc je pro ateisty též mnohem více ritualizováno než slavení Velikonoc. K tomuto rituálu tak nějak patří i návštěva "půlnoční".

S Vánocemi je navíc spojena ona typická sladce sentimentální atmosféra, kterou mnoho lidí pokládá za "duchovno" a chodí ji hledat právě do kostela, a svou měrou k tomu přispívá i podle mě poněkud nešťastná snaha mnohých kněží této poptávce vyhovět a takzvaně "neodradit". 

Velikonoční vigilie, vrchol Velikonoc

"Jedná se o mimořádně působivou a v mnoha ohledech starobylou liturgii, která oslavuje zmrtvýchvstání Ježíše Krista, v němž se teprve naplňuje smysl jeho smrti a které otvírá i nám cestu k věčnému životu s Bohem.

Celou liturgií prostupuje symbol světla: liturgie začíná venku za noční tmy obřadem svěcení ohně, od něj se do temného kostela přináší zapálená velikonoční svíce, tzv. paškál, symbol vzkříšeného Krista, a zpívá se starobylý velikonoční chvalozpěv Exsultet.

Následuje řada biblických čtení, která shrnují "dějiny spásy" a vrcholí evangeliem o Kristově vzkříšení. Těsně předtím, než je toto evangelium přečteno, je celý kostel náhle osvětlen, poprvé od Zeleného čtvrtka se rozezní varhany, zvoní zvony a zpívá se Gloria, a následně (poprvé od začátku postu) typicky velikonoční chvalozpěv Alleluia.

Po evangeliu a kázání se koná křest dospělých, kteří se na jeho přijetí připravili v období tzv. "katechumenátu". Pokud žádní katechumeni nejsou, koná se alespoň připomínka a obnova křestních slibů.

Vše pak vrcholí slavnostní eucharistickou liturgií, podobně jako v běžné mši. Právě velikonoční vigilií končí půst a začíná doba velikonoční," přibližuje vrchol Velikonoc filozof a teolog Lukáš Novák.

Půlnoční mše se tak někdy stávají spíše poněkud "infantilním tyjátrem" pro příchozí "vánoční křesťany" než důstojnou oslavou Božího narození. Naproti tomu o Velikonocích se v kostelích nic takového neděje, na "konzumenty atmosféry" se žádný ohled nebere.

Na druhou stranu, nevěřícímu, kterému nejde o to, zazpívat si koledy a nechat si mazat med kolem úst nenáročným kázáním, by mohla právě liturgie "velikonočního tridua" (Zelený čtvrtek, Velký pátek a vigilie Vzkříšení v noci z Bílé soboty na neděli) pootevřít vrátka k pravému smyslu a obsahu křesťanské víry.

Velikonoční vigilie je vrcholem

A.cz: Významné mše probíhají přes celý týden od Květné neděle do Pondělí velikonočního. Která je pro křesťany nejzásadnější a proč?

To není úplně přesné. Na Velký pátek se mše svatá neslaví, Místo ní se koná zvláštní, velmi "syrová" liturgie bez varhan, oltářních pláten, zvonění a vůbec jakékoliv nádhery, jako připomínka Kristova umučení a smrti na kříži.

Následující Bílá sobota je pak tradičně dnem zcela bez liturgie - po Kristově smrti a pohřbu jako by vše strnulo, církev mlčky vyčkává okamžik vzkříšení. Ten se slaví v noci ze soboty na neděli. Právě podle této "Velké Noci" Kristova vzkříšení dostaly Velikonoce své jméno. Tato tzv. velikonoční vigilie, tedy noční bohoslužba, představuje jednoznačně vrchol celého velikonočního cyklu.

A.cz:  Jedním z velikonočních zvyků je pojídání velikonočního beránka. Předpokládám, že beránek má původ v bibli...

Součástí židovské velikonoční večeře byl rituálně zabitý beránek. Židovské Velikonoce (pésach), které slavil Ježíš spolu s apoštoly, jsou svátky připomínající vysvobození Židů z egyptského otroctví; "velikonoční beránek" má původ právě zde. (Židé na Velikonoce pojídali beránka jako symbol svého vysvobození z egyptského otroctví, beránek odkazuje na Izrael coby "Boží stádo vedené Hospodinem" - pozn. red.) 

Křesťané ovšem spatřují ve Velikonocích předobraz vysvobození celého lidstva z otroctví hříchu, a to skrze jedinou a definitivní oběť Ježíše Krista, "pravého Beránka zabitého za naše hříchy".

Velikonoce mnozí ztotožňují s vajíčky a zajíčky...
Velikonoce mnozí ztotožňují s vajíčky a zajíčky... | Foto: Reuters

Na velikonočním příběhu není nic "roztomilého"

A.cz: Když se řekne Vánoce, naskočí většinové společnosti možná i slovo "Ježíšek". Když se ale řekne Velikonoce, naskočí jí automaticky slovo "vajíčko". Vajíčko je symbolem Velikonoc v médiích, obchodech i českých domácnostech.  Po duchovnu ani památky. Přitom na Vánoce ještě alespoň nějaké pozůstatky duchovního rozměru a biblického příběhu zůstávají (betlém, koledy…). Čím to? Je na "vině" nesentimentální příběh ukřižování oproti "sentimentálnímu" narození Páně?

Nejsem si jistý, zda na standardním pojetí Vánoc ve společnosti opravdu zůstávají nějaké pozůstatky duchovního rozměru. Na vyobrazeních Ježíška v jesličkách s Marií, Josefem a dalšími atributy samo o sobě nic "duchovního" není, stejně jako na koledách, které na nás v tom nejkýčovitějším možném zpracování útočí každý rok vždy o něco dříve všude tam, kde někdo má zálusk na naše peníze.

Právě to je myslím ten důvod, proč se tato vnější slupka Vánoc udržela. O nic víc než o slupku zbavenou svého původního, znepokojujícího a iritujícího obsahu už totiž nejde.

S Velikonocemi však nic takového provést nelze. Na zradě, nočním soudu, bičování, křížové cestě a ukřižování Krista není vůbec nic roztomilého, přitažlivého - naopak, jedná se o nanejvýš pobuřující, brutální příběh (vzpomeňme na pokřik všech strážců dobrého vkusu kolem Gibsonova filmu Pašije).

A ani veskrze pozitivní Kristovo zmrtvýchvstání se nedá dost dobře sekulárně či komerčně vytěžit. Na této události (na rozdíl od Kristova narození) totiž není vůbec nic "světského", co by po uzávorkování náboženského obsahu ateistovi zůstalo.

Nezbývá mu tedy nic jiného, než Velikonoce buď vytěsnit, nebo zcela přeznačit. A to je právě úkolem oné armády zajíčků a kuřátek, vyzbrojené bateriemi vajec.

 

Právě se děje

Další zprávy