Ostrava - Je středa krátce před šestou ránou a přibližně dvanáct hodin po pádu vlády. Lidé se potkávají před hlavní bránou ocelárny ArcelorMittal Ostrava.

Pro kdysi Topolánkovu Ostravu se v tuto chvíli nic nemění. Předseda vlády, který včera prohrál souboj ve sněmovně, je tady pro mnohé odrodilec, skoro už Pražák.

Mnozí mu pád přejí. Najdou se ale takoví, kteří mu stále fandí. Dokonce i v těžkém průmyslu.

Pracuje na huti, fandí pravici

„Jsem pravičák a Topolánkovi fandím. Věřím, že ještě úplně neskončil, že jim ještě ukáže alespoň zvednutý prostředníček," říká Luděk Zmuda, který pracuje v koksovně.

Huť ho živí už dvacet čtyři let. Doufá, že pád vlády, který se mu nelíbí, ještě nezhorší dopady krize na český průmysl. Osud ocelářského závodu je pro něho důležitější, než Topolánek a jeho ministři.

I ArceloMittal Ostrava těžce postihla odbytová krize. Továrna jede na půl plynu. Vedení společnosti propustilo asi šest set zaměstnanců. „Každý se tady bojí. Když to zavřou, tak skončíme všichni. Dokud jede alespoň jedna koksárenská baterie, tak snad vydržím i já," věří Luděk Zmuda.

Hlavní brána hutě je dokořán. Davy se už do ní nevalí v jednom proudu jako kdysi v tuto ranní hodinu. Lidé do závodu najíždějí auty, pěší se trousí po jednom či po dvou. Žádný nával tady není.

„Topolánek, chlap s kulama. Tak dopadl," říká rozverně asi třicetiletý muž spěchající do závodu. V ruce drží noviny. „Myslím, že nebyl vůbec tak špatný. Na moc se třesou daleko horší podrazáci, zloději a lháři. Asi bude  hůř," říká a už mizí v obrovském hutním areálu.

Mirek Topolánek má v Ostravě stále své příznivce. | Foto: Reuters

Proč bychom se neradovali?

Před vchodem do ocelárny se dají potkat i lidé, kteří byli nedávno propuštěni. Zdeňka Hažíková přišla na tamní zdravotní středisko, kam stále ještě patří.

Je nabroušená jako břitva. Včera seděla pět hodin u televize u přenosu ze sněmovny. Pád vlády Mirka Topolánka si užila. Cítí i trochu škodolibé radosti, že neprohrávají vždy jen lidé jako ona, ale i ti, co jsou na vrcholu.

Nedaří se jí  a ona věří, že má na tom svůj podíl i vláda. „Chválu bohu, že tato vláda padla!" nepochybuje pětapadesátiletá žena. „Naslibovali toho plno, ale jde to od desíti k pěti. Všichni se starají o to, co rozkrást, ne o potřeby lidí. Topolánek by měl jít mezi lidi, aby věděl, jak žijí," říká.

Propustili ji po šestnácti letech těžké práce v aglomeraci. Má padesát pět let a není ani vyučená. „Není to fair vyhazovat lidi ve věku jako jsem já. Dali mi nůž na krk. Buď půjdu hned se čtrnácti platy, nebo později jen se třemi," vysvětluje.

Bojí se, že už práci nenajde. Ostatním členům rodiny se taky nevede právě dobře. „Manžela, který celý život dřel na ocelárně, propustili do důchodu s jedenácti tisíci," zlobí se. „A dcera je v sedmadvaceti taky nezaměstnaná," říká. Tak proč by si s chutí nezanadávala alespoň na politiky?

Josef Dvorský pracuje v Mittalu externě, jako mechanik. Cestou do práce se zamýšlí nad pádem vlády a také se raduje. Těch, kteří mají radost, je před ostravskou ocelárnou asi převaha. Proč se raduje pan Dvorský? „Tato vláda se nezajímala o to, co chtějí lidé. Například v otázce radaru. Je dobře, že skončila," říká muž středního věku rozhodně.

Zelené poslankyně berou zpěvačce klid

Zpěvačka Věra Špinarová je ostravská patriotka. Politika ji v posledních letech velmi zajímá. Od včerejšího dne vysedává u televize celé hodiny, sleduje jednání ze sněmovny, pění.

Pohoršuje se nad nedůstojnými hádkami poslanců, ale nemůže se od televize odtrhnout. Dívá se i při telefonování. „Už zase tam kuňká ta slepice," zlobí, když spatří v televizi svou neoblíbenou poslankyni, která se přičinila o pád vlády a je mimochodem také z Ostravy.

„To se nemělo stát. ČSSD jen balamutí. A vypadá to u nás jako v Kocourkově. Myslím si také, že je smutné, že naše politika závisí na čtyřech lidech, z toho na dvou zelených slepicích, které měly zůstat u plotny," říká zpěvačka na rovinu, jak je jejím zvykem.

S Topolánkem se zná ještě z dob, kdy nebyl ani senátorem. Nikdy se netajila tím, že patří k jejím oblíbencům. Mirek, jak Topolánkovi říká, to měl podle ní těžké, udělal i chyby, ale ona mu věří.„Je to chytrý chlap a myslím si, že říká pravdu," tvrdí Špinarová.

Ať mi vlezou na záda, říká cukrářka

Radmila Řehová vybudovala v Ostravě-Fifejdách výrobnu a prodejnu zákusků, koláčů a jiného pečiva. Stojí ji to hodně úsilí, ale někteří lidé se rozplývají nad jejími sladkostmi. Jeden zákazník jí například napsal takovou pochvalu: „Fajnu mňamku, dorty, rule, nejdeš enem u Řehule."

Někomu je pád vlády jedno, paní Řehovou, která celé dny běhá kolem pečiva, otázka na dění ve sněmovně naprosto rozčílí. „Ať mi vlezou na záda! Mám jich plné zuby! Horší už to ani být nemůže," vykřikuje do telefonu. Mezitím se trochu hystericky směje.

Lidí, kteří nejnovější politický vývoj v zemi jasně a stručně odsuzují a jsou tak znechuceni a naštvaní, že o tom nejsou vůbec schopni diskutovat, je mnoho. "Ať jdou všichni do p...,"  říkají mnozí Ostraváci bez rozdílu vzdělání.

Na finančním úřadě. Nic se neděje!

Na Finančním úřadu v Ostravě 3 stojí lidé ve dvou řadách. Blíží se termín odevzdání daní. Lidé jsou většinou zamračení, nesdílní. Nadávají na všechny a všechno, anebo se tváří, že se jich vůbec nic netýká.

„Já ani nevím, že vláda padla. Jsem v jednom kole. Mám svých starostí dost. Stejně nám nikdo nic neulehčí, ať je to ta či ona vláda," říká asi padesátiletý muž z Ostravy-Dubiny. Má malou firmu, která dělá elektroinstalace.

„Vláda padla, ale myslím, že to nic neznamená. Jsem klidný jako želva," říká klient úřadu Jaroslav Nováček. Možná to myslí vážně. Stojí klidně ve frontě a trochu podivně se usmívá.