Praha - Pokud se budou vichřice či orkány typu Kyrilla či Emma vyskytovat se stejnou četností jako za uplynulé století, není se v nejbližších pěti až osmi letech čeho obávat.

Lze to vyvodit ze statistiky, kterou na žádost jednoho ze čtenářů Aktuálně.cz připravila meteoroložka Meteopressu Dagmar Honsová.

Situace, které známe z loňského ledna a z konce minulého týdne, se v ní vyskytují v posledních dvaceti letech sice četněji, ale zároveň tak, že přicházejí zpravidla dvě krátce po sobě, a poté následuje pěti- a víceletý odstup.

Kdy to vlastně foukalo

Něco takového se stalo například v letech 1984 a 1985 a pak až v roce 1990, kdy vichry přišly dvakrát krátce za sebou. A od roku 1990 se čekalo na stejný jev dalších osm let.

Kyrillovi s Emmou pak předcházela vichřice z listopadu 2004.

Meteoroložka čerpala z údajů od roku 1900. Vichřice a orkány ještě rozdělila na ty, které přišly s letními bouřkami, a na ty, které byly způsobeny velmi podobnou synoptickou situací jako Emma a Kyrill. Jde při ní o to, že se nad Skandinávií vytvoří hluboká oblast nízkého tlaku vzduchu, která vytváří velký tlakový gradient (rozdíl tlaku) mezi severní a jižní Evropou.

A když se Dagmar Honsová podívala do starých kronik, zjistila, že "vichrná" níže nad Skandinávií se nad územím Čech a Moravy projevila také už v lednu roku 1890.

Vichr přichází častěji

Ze statistiky dále vyplynulo, že větrné počasí včetně extrémních vichrů jsou od osmdesátých let častější.

"Počet dnů s nárazy větru silnějšími než 17 m/s - a to zejména na meteorologických stanicích v nadmořských výškách 250-450 metrů nad mořem - roste," uvedla Dagmar Honsová.

Podotýká však, že statistika ve druhé polovině 20. století roste i díky lepší meteorologické technice. "Máme lepší monitoring a dostupnější informace," říká.

Odkud to vane?

Pro území Čech jsou přitom nejtypičtější západní větry, jichž je pětina. Následují větry vanoucí od jihozápadu (18 %) a severozápadní (15 %).

Na Moravě se nejčastěji vyskytují severozápadní (25 %), jihozápadní (15 %) a západní (14 %) větry.

V horských oblastech převládají západní větry a lze tam pozorovat i místní větry charakteru slabého fénu (Krkonoše, Šumava, Jeseníky) nebo studené bóry (Hrubý Jeseník).

Průměrná rychlost větru v nížinách je 2 m/s, s výškou rychlost roste. V nížinách je u nás ročně asi 15 dnů s bouřlivým větrem (rychlost 62-74 km/h). Ve výšce kolem 400 metrů nad mořem už 25 dnů a nad 700 metrů více než 100 dnů ročně.

Rychlost větru může kolísat od 0 m.s-1 (bezvětří) do přibližně 100 m.s-1. Původní 14dílnou stupnici sestavil v letech 1805-1808 anglický admirál F. Beaufort. Mezinárodně používaná Beaufortova stupnice má 13 stupňů a charakterizuje účinky přízemního větru na pevnině (0-bezvětří až 12-orkán). Absolutně nejvyšší rychlost větru při zemském povrchu byla naměřena  na horské meteorologické stanici Mount Washington v USA 12.4. 1934 a to 416 km.h-1 při maximálním nárazu.