Praha je k cyklistům nepřátelská

23. 9. 2006 12:00
ROZHOVOR - České hlavní město se daleko vlídněji se chová k autům, říká Daniel Mourek, koordinátor středoevropských cyklostezek z Nadace Partnerství.
V Praze má každý právo jezdit si autem kam chce a parkovat kde chce, říká David Mourek.
V Praze má každý právo jezdit si autem kam chce a parkovat kde chce, říká David Mourek. | Foto: Ludvík Hradilek

Infobox
Autor fotografie: Ludvík Hradilek

Infobox

DANIEL MOUREK

  • Středoevropský koordinátor zelených stezek/Greenway, Nadace Partnerství
  • Člen pracovní skupiny pro cyklistickou dopravu pražského magistrátu
  • Zastupitel Městské části Praha 4
  • Zakládající člen sdružení Auto*Mat

Pro Aktuálně.cz mluvil o tom, jak Praze vládne automobilová lobby, proč se politici rádi s kolem fotí, ale do ulic na něm nevyjedou a tom, jak málo stačí, aby město bylo pro život příjemnější.
 
A: Jak se žije cyklistům v Praze? Je pro ně Praha město přátelské nebo nepřátelské?

Praha k cyklistům ani k chodcům bohužel přátelská není. Daleko přátelštější je k autům. Panuje zde taková pseudoliberální atmosféra, že každý má právo jezdit si autem kam chce a parkovat kde chce. Parkovací místa v centru by se měla kompletně zpoplatnit a to nejen kvůli chodcům a cyklistům. Vždyť dnes město zbytečně přichází o příjmy z parkování. Ve Vídni se vybere za parkování 50 miliónů eur ročně. Proč ne v Praze?

A: Co jsou kromě aut další problémy, které trápí pražské cyklisty?

Za prvé chybějící infrastruktura. To nejsou jenom stezky, ale i přednostní křižovatky, semafory pro cyklisty, parkovací místa pro kola, vyhrazené pruhy na silnici. Praha s velkou slávou instalovala třináct cyklostojanů, ale to absolutně nestačí. Například v Chicagu mají 10.000 parkovacích míst a chystají další. Praha jich má tak na 100. Za druhé je to chování řidičů. Speciálně pražští řidiči jezdí mimořádně bezohledně. Podle statistik je dnes nejvíce smrtelných úrazů a těžkých zranění na silnicích právě mezi chodci a cyklisty.

Pomník cyklisty na pražském nábřeží
Pomník cyklisty na pražském nábřeží | Foto: Ludvík Hradilek

A: Co s tím?

Policie by měla řidiče mnohem více pokutovat. Zároveň je to problém, který trvá dlouho, takže je vysloveně zralý na kampaň. Stejně jako se dělají kampaně proti kouření, bylo by třeba propagovat to, aby řidiči jezdili slušně. Také kampaň na využívání MHD by byla na místě.  Město do věřejné dopravy investuje stamiliony, ale už se nesnaží lidi přesvědčit, aby ji využívali. Dělají se tak akorát kampaně proti psím exkrementům, jakoby psí výkaly byly to jediné, co Prahu trápí. Smrtelné úrazy chodců a dýchání plynů z výfuků to zřejmě pro magistrát problémy nejsou.

A: Při magistrátu vznikla pracovní skupina pro cyklistickou dopravu, jejímž jste členem? Má šanci něco ovlivnit?

Bohužel spíše ne. Skupina je složená ze zastupitelů, lidí z odboru dopravy a zástupců neziskovek. Zastupitelé na ní ale moc nechodí, navíc její komptence jsou minimální. Můžeme jenom doporučovat, často nás ani radní pro dopravu Šteiner ani projektanti neposlechnou. Naplno se to třeba ukázalo, když se rekonstruovala náplavka. Doporučovali jsme, aby tam byl sjízdný pruh pro cyklisty, in-line bruslaře a lidi s kočárkama. Místo toho tam jsou teď všude kočičí hlavy, na kterých si i na horském kole překousnete jazyk. Teď to musí ta firma nákladně obrušovat, protože si na to lidé stěžují. Takových absurdit je ale v Praze mnohem více.

A: Klidně je můžete jmenovat.

Cyklostezka u Anděla.
Cyklostezka u Anděla. | Foto: Ludvík Hradilek

Třeba nová pěší zóna na Andělu. Zatímco auta na ní můžou, tak na cyklisty čeká značka Cyklisto sesedni z kola. Nechápu proč. Absurdní je také cyklotrasa na Smetanově nábřeží. Kvůli autům se tam absolutně nedá projet, na křižovatce k Národnímu divadlu je pak cyklista vyzýván, aby zahnul do zákazu odbočení. Absurdní je někdy i jednání s Dopravním podnikem. Když po nich chceme, aby například koupili nosiče na kola a vybavili s ním vybrané linkové autobusy směřující například na Lhotku, Barrandov či do Modřan, tvrdí, že by to bylo nebezpečné pro chodce. To že desítky chodců srazí auta na přechodech je nezajímá.

A: Jak se k cyklodopravě staví politici?

Někteří se tom trochu věnují, ta situace se zlepšuje. Bohužel ale většina se cyklostezkami jenom zaštiťuje před volbami. Třeba ODS teď má kampaň na 450 cyklotras do roku 2010. To je pěkný populismus, který se snaží napálit voliče. Cyklotrasy jsou jenom obyčejné silnice, na které se dá žlutá cedulka s kolem. To jde snadno. Stavět by se ale měly cyklostezky, tedy cesty, na které můžou jenom kola, chodci a bruslaři. Navíc ODS i její velká koalice s ČSSD měly už osm let na to, aby cyklostezky budovaly. Zatím dělají samé krátké úseky, chybí ale skutečná síť, která by město propojila.

A: Je ten problém jenom v politicích nebo jsou potíže i s magistrátem?

Dobře pracuje magistrátní cyklokoordinátor, ale bohužel nemá plný úvazek ani dost pravomocí.  V zahraničí se třeba běžně vyjadřuje ke všem projektům města a přes jeho doporučení pak nejede vlak. To u nás není. Dopravní projekty v Praze připravuje Úřad dopravního inženýrství, který je co se plánování cyklostezek týče hodně problematický. Pozvali jsme jednou tamní inženýry, aby se s námi po městě na kole projeli, ale všichni to odmítli. V pracovní době prý jezdit nemohou, nemají na to smlouvu. Cyklostezky tak plánují lidé, kteří s tím nemají přímou zkušenost.

A: Jak jsou na tom ostatní města v Česku?

O sto procent lépe. V Břeclavi, Kroměříži, Pardubicích nebo Budějovicích všude mají skvělé cyklostezky a lidé je skutečně používají. Třeba v Pardubicích jezdí na kole do práce kolem 30 procent lidí, v Praze je to jenom 2,38. Není divu, že se pak třeba mladí lidé z Prahy často stěhují pryč, v jiných městech se dá žít mnohem přijemněji.

A: Často se říká, že Praha je kopcovitá a že tam proto lidi na kolech nikdy jezdit nebudou.

To se dá vyřešit technicky, stejně jako třeba v kopcovitém americkém Seattlu a San Francisku, švýcarském Bernu nebo norském Bergenu. Praha není jediným kopcovitým městem na světě, jak se nás o tom někteří zodpovědní úředníci či politici neustále snaží přesvědčovat. Do některých míst se dá dostat metrem, jinam je možné zavést cyklotramvaje či cyklobusy. Stejně tak lanovka na Petřín by mohla převážet kola. Technická řešení existují, chybí jenom vůle. Navíc centrum Prahy je úplně rovné.

A: Praha dnes vydává na cyklistickou dopravu 0,04% ze svého dopravního rozpočtu. Kolik byste si představoval vy?

Ta dnešní promile jsou ostudná. Představoval bych si alespoň 2 %, tedy tolik procent, kolik lidí na kole jezdí, aby to bylo spravedlivé.

A: Už jste mluvil o tom, že Praha selhává ve srovnání s českými městy. Jaká je její bilance ve srovnání se západem?

Tak to je zcela nepředstavitelný rozdíl. Hlavně co se týče rozvahy a plánování. V Praze chybí strategie, kde chceme být s cyklostezkami třeba za pět, deset let. Včera jsme tu měli kolegu z Chicaga, kde přesně vědí, že do roku 2015 vybudují tolik a tolik kilometrů stezek a tolik a tolik stovek parkovacích míst. A pak to skutečně zrealizují. V Praze je to pořád spíše taková nekoncepční práce, nikdo neví, kam by se měla Praha v roce 2015 dostat. Stejně je na tom i třeba Londýn s přípravou stezek pro OH 2012, kde uz dnes začínají plánovat několik nových okruhů zelených stezek/greenways.

Bohužel ale Praha už neprohrává jenom ve srovnání se západními městy. Už i ostatní postkomunistické země ji předstihují. Nejlepší je samozřejmě situace v bývalém východním Německu. Ale i Budapešť nebo Varšava či Krakov jsou na tom mnohem lépe. Nebo dokonce Novi Sad v Srbsku, tam jezdí 10 procent lidí na kole, protože mají vybudovaný funkční systém stezek po celém městě. I tam by se měli jet pražští politici podívat.

A: K tomu je ale asi někdo bude muset dotlačit. Kdo to ale bude, když cyklistů nepřibývá, protože lidi se na kole jezdit bojí? Jak tuhle bariéru prolomit?

Snažíme se o to právě třeba v rámci cyklojízd, kdy chceme lidem ukázat, že i v Praze se dá jezdit. Nebo jim nabízíme individuální jízdy, kdy jim ukážeme, kudy si můžou najít bezpečnou cestu do práce. Důležitá je samozřejmě také výchova už od dětství. Některé školy zavádějí programy na společné jízdy do školy a pořizují před ně stojany. Skvělé by samozřejmě také bylo, kdyby v Česku vznikla cyklistická organizace jako je třeba německý cykloklub ADFC s více než 100.000 členy. Ta nám zatím pořád chybí.

 

Právě se děje

Další zprávy